Zvláštní vztahy

Kdy se sta­lo napo­sle­dy, aby dva muži ze stej­né­ho týmu skon­či­li s ruka­ma na řídí­cí páce... Od toho­to fil­mu z pro­stře­dí vyso­ké poli­ti­ky pojed­ná­va­jí­cím o „zvlášt­ních vzta­zích“ mezi ame­ric­kým pre­zi­den­tem Clintonem a brit­ským pre­mi­é­rem Blairem jsem asi dostal přes­ně to, co jsem oče­ká­val. Tedy zají­ma­vé shr­nu­tí éry dru­hé polo­vi­ny deva­de­sá­tých let, kdy dotyč­ní vůd­čí poli­ti­ci určo­va­li zejmé­na zahra­nič­ně poli­tic­ký vývoj v Evropě plus nahléd­nu­tí pod poklič­ku vzta­hů mezi obě­ma vrchol­ný­mi poli­ti­ky. Pokud jde o pro­ta­go­nis­ty obou mužů výraz­ně sym­pa­tič­těj­ší mi byl Michael Sheen coby Tony Blair (mož­ná i pro­to, že ho znám už z téže role ve fil­mu Královna). I čis­tě ze sce­náris­tic­ké­ho hle­dis­ka tahle posta­va pros­tě vyzní­vá pozi­tiv­ně­ji (ve smys­lu rozum­něj­ší, inte­li­gent­něj­ší a samo­zřej­mě bez deba­ty morál­něj­ší osob­nos­ti) než Bill Clinton, což nevím, zda je cel­ko­vě vůči tomu­to ame­ric­ké­mu pre­zi­den­to­vi úpl­ně fair. Asi to ale sou­vi­sí s tím, že tvůr­ci fil­mu věnu­jí dost pro­sto­ru vývo­ji Clintonovi sexu­ál­ní afé­ry s Monikou Lewinskou. Zde mě musím říct nej­víc dosta­la (patr­ně) auten­tic­ká Blairova reak­ce na tis­ko­vé kon­fe­ren­ci, kde na dotaz, zda v sou­vis­los­ti s tou­to kau­zou stá­le hod­lá zacho­vat ony „zvlášt­ní vzta­hy“ mezi USA a Velkou Británií, citu­je z Bible (výrok z kni­hy Rut: „Kamkoli půjdeš, půjdu, kde­ko­li zůsta­neš, zůsta­nu.“). Trošku mě to pře­kva­pi­lo, ale pak jsem si někde pře­če­tl, že Blair v roce 1997 přestou­pil ke kato­lic­ké církvi a jeho ide­a­lis­mus ve vzta­hu k zahra­nič­ní poli­ti­ce (viz zejmé­na ve fil­mu kri­ze v Kosovu) byl tak asi do vel­ké míry moti­vo­ván prá­vě jeho vírou. Poměrně zají­ma­vý je i konec fil­mu, kte­rý jako by nazna­čo­val i to, jakým smě­rem se bude Blairova poli­ti­ka ubí­rat v dal­ších letech (když byl jeho part­ne­rem v USA George Bush). Historie mož­ná bude k Blairovi (kvů­li jeho roli ve vál­ce v Iráku za Bushovi éry) poně­kud kri­tic­ká, ten­to film ale uka­zu­je, že koře­ny Blairova ide­a­lis­mu v zahra­nič­ní poli­ti­ce (ve smys­lu ospra­vedl­ňo­vá­ní tzv. huma­ni­tár­ních inter­ven­cí) tkví prá­vě v obdo­bí, kdy ruce na oné pomy­sl­né „řídí­cí páce“ drže­li dva pro­gre­siv­ní muži Blair a Clinton.

---