Jasně, je to místy poznat, že to je pro děti. Jsou zde scény, které by mohly být o hodně drsnější a asi by se mi i líbilo, kdyby byly provedeny trochu explicitněji, vyloženě jedna bitva si o to říkala, ale dobře, tohle se dá celkem snadno kousnout. Té akce je zde pořád dost a jeden pěstní souboj stojí za to, hlavně kresebně a svým střihem. V tomhle ohledu komiks „Amulet 2: Prokletí kamene“ rozhodně nezklame a jedná se o pokračování, které je ještě o něco více nabušené než první díl, především proto, že už nebylo nutné představovat hlavní postavy a jejich příběh. Teď už jedeme na vlně, kterou rozčeřily vody prvního dílu. Emily a Navin se dál snaží zachránit maminku, kterou sice už mají u sebe, ale je otrávená. Teď je to teprve boj o život. Ale nejen to. Emily se musí srovnat s tíhou, kterou na ni kámen uvaluje, protože ten ji chce jen pro sebe. Ani Navin nebude jen obyčejnou figurkou v novém světě.
Knihy v sérii „Amulet“ jsou propagovány jako něco, co navazuje na „Star Wars“, Pána prstenů“ anebo i „Harryho Pottera“. Je to pravda, ale je to i trochu nelichotivé v tom smyslu, že si začnete uvědomovat, co si asi Kazu Kibuishi z těch příběhů vzal. Taková marketingová prohlášení pak mohou být trochu dvojsečná, protože najednou budete mít pocit, že je tu z těch „Star Wars“ trochu moc a že ta inspirace „Pánem prstenů“ je dost radikální. Je tu skupina rebelů, odboj, který ukazuje na „Star Wars“ celkem jasně. Je tu zlá postava, která je fyzicky nějak pozměněná, zůstává v pozadí, mohl by to být klidně Imperátor, který má svého pomocníka Darth Vader, jehož syn by nemusel být tak temný, jak by se na první pohled zdálo. Emily pak připomíná Froda, protože i ona na sobě má tíhu, která je větší, než ona dokáže unést. Těch spojitostí by se dalo nalézt mnoho, ale ani jedna nevede k tomu, aby vás Kazu Kibuishi přestal bavit.
Kniha „Amulet 2: Prokletí kamene“ skvěle navazuje na první díl. Kazu Kibuishi se prezentuje jako autor, který je schopný skvěle rozvrhnout příběh tak, aby v něm nechyběly odlehčující scény, stejně jako scény vyhrocené, dokáže udržovat napětí v podstatě od začátku do konce. Skvěle rozkreslil postavy, kdy ani jedna není plochá, a to včetně těch, které jsou na první pohled takové trochu moc líbivé. Nejzajímavější postavou - novou postavou - v knize „Amulet 2: Prokletí kamene“ je pak jednoznačně Leon Rudovous, jehož liščí podoba mi prostě sedla. Stejně jako jeho charakter i profese. Lovce lidí mám prostě od přírody rád, i když tady je spíš nakonec jako šermíř a rytíř. Měl jsem pravdu, když jsem u knihy „Amulet 1: Paní kamene“ psal, že to bude epičtější. A bylo. Myslím však, že to skutečně velkolepé je ještě před námi.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
„Amulet 1: Paní kamene“