Pochmurný kraj 2: Zrcadlení (Harrow County 2: Twice Told)
V knize „Pochmurný kraj 1: Hejna běsů“ o sobě hlavní postava Ema zjistila, že její život vůbec není takový, jaký se jí zdál a že vlastně její svět, Harrow County, kde žije, není tak milým venkovským místem, jako si doposud malovala. Má za sebou temnou historii a Ema je výsledkem té temné historie. Ale popasovala se s ní podle svého a odmítla se stát zlou čarodějnicí. Místo toho chodí po kraji a snaží se lidem pomáhat tam, kde se objevují různé děsy a běsy, s nimiž je schopna komunikovat a postarat se o ně takovým způsobem, jenž bude pro všechny strany výhodný. Tedy rozhodně není nějaký přemožitelka, nikoho nezabíjí, jde cestou klidu a míru a diplomacie, což nemusí být místním vždy po chuti. Hlavně ve chvíli, když se objeví někdo, kdo by jen nedělal dobré skutky, ale někdo, kdo by jim dal skutečně to, co chtějí jejich temnější části duše.
Ema a vlastně celé Harrow County má nečekanou návštěvu, která dokáže pohnout děním směrem, jenž si většina lidí nepřeje. A rozhodně si to nepřeje Ema. Od příjezdu návštěvy má příběh docela dobrou gradaci, kdy od začátku sice cítíte, že to nemůže mít hezký průběh, ale stejně si nebudete úplně jistí, jakým směrem se to vydá. Když už se to pak tím směrem vydá, může to být trochu zklamání, protože to vyznívá jako takové hororové klišé. Prostě přišlo velké zlo a teď jen záleží na tom, jestli hlavní hrdinka, kterou jste si mohli oblíbit, ale také nikoli, nakonec to zlo přemůžu, či to dopadne nešťastně. Ema skutečně není postavou, která by byla na první pohled zamilováníhodná. Je to dáno tím, jak je napsána, ale i tím, jak je kreslena. Kresba Tylera Crooka dělá všechny postavy takové zvláštní, odtažité, nikoli líbivé. To není kritika, naopak si myslím, že to sérii dává tu správnou atmosféru.
Knize „Pochmurný kraj 2: Zrcadlení“ se dál daří vytvářet svět, který je zajímavý, pokud jde o tvory, jež zde žijí, má zde Tyler Crook dostatek prostoru, jak se vyřádit. Vizuálně je komiks skutečně velmi specifický a zapamatovatelný. Dějově už je to dle mého názoru trochu slabší a zrovna kniha „Pochmurný kraj 2: Zrcadlení“ tohle dokazuje. Je zde úvod, který je relativně zdlouhavý, neřekne nám, co se bud dít, až bum, ba konci prvního sešitu čeká překvapení. Jenže pak pokračuje pomalé tempo, které graduje poslední stránkou třetího sešitu a v posledním, čtvrtém sešitu, už se to má všechno uzavřít, protože, jak jsem psal, i tohle je uzavřený příběh, který může stát celkem samostatně. Ten závěr je najednou strašně rychlý a je to škoda. Zní to trochu uspěchaně. A za mě osobně je škoda, že příběh je v tomto podání více pohádkový než hororový.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
„Pochmurný kraj 1: Hejna běsů“
