Aladin - Obsah & O filmu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

            Jakožto nej­vel­ko­le­pěj­ší čís­lo v celém fil­mu se svý­mi 250 taneč­ní­ky a 200 sta­tis­ty se sek­ven­ce Prince Ali natá­če­la po pět dní a kame­ra­man Alan Stewart (Sherlock Holmes) se svým týmem při jejím natá­če­ní pou­ží­val cel­kem sedm kamer, aby vše doká­zal odpo­ví­da­jí­cím způ­so­bem zazna­me­nat.

            V pří­pa­dě sek­ven­ce One More Jump, kte­rá se tak­též ode­hrá­vá v uli­cích měs­ta Agrabahu, se Stewart roz­ho­dl při­pev­nit k pasu Meny Massouda kame­ru GoPro, aby měl k dis­po­zi­ci zábě­ry pří­mo z Aladinova úhlu pohle­du, jak utí­ká a ská­če úzký­mi ulič­ka­mi a po stře­chách.

            Celá sek­ven­ce se natá­če­la zrych­le­ně i zpo­ma­le­ně, aby vše půso­bi­lo uni­kát­ně a svě­že. „V pod­sta­tě nic v ní nepro­bí­há ve sku­teč­ném čase,“ vysvět­lu­je Ritchie. „Část z ní jsme natá­če­li rych­los­tí 36 sním­ků za sekun­du (zpo­ma­le­né zábě­ry), a něco nao­pak rych­los­tí 18 sním­ků za sekun­du (zrych­le­né zábě­ry), a Mena násled­ně musel zpí­vat syn­chron­ně se zázna­mem, aby vzni­kl dojem, že se jed­ná o zpo­ma­le­né nebo zrych­le­né zábě­ry.“ Filmy jsou stan­dard­ně sní­má­ny rych­los­tí 24 sním­ků za sekun­du.

            Sultánův vel­ko­le­pý palác se nachá­zí na okra­ji měs­ta a pro Jackson bylo důle­ži­té, aby vel­mi výraz­ně kon­tras­to­val se zbyt­kem Agrabahu. Aby od sebe tyto dva svě­ty výraz­ně­ji oddě­li­la, vytvo­ři­la pro kaž­dý z nich odliš­nou barev­nou pale­tu, „Nechtěla jsem se spo­ko­jit s něja­kým tuc­to­vým hra­dem,“ svě­řu­je se Jackson. „A pro­to­že jsem dosta­la pří­le­ži­tost svět toho­to fil­mu pojmout zce­la po svém, jed­ná se o vel­mi oká­za­lý palác a před­sta­vu­je sku­teč­ný zázrak východ­ní­ho svě­ta.“

            Interiéry palá­ce, včet­ně obří hlav­ní síně a luxus­ní­ho trůn­ní­ho sálu, jsou vyzdo­be­ny krás­ný­mi mra­mo­ro­vý­mi pod­la­ha­mi, pře­krás­ný­mi oblou­ky, dře­vo­řezba­mi a vel­ký­mi tapi­sé­ri­e­mi. Jackson se také během stu­dia pod­kla­dů inspi­ro­va­la celou řadou sku­teč­ných látek, dve­ří a dlaž­dic, kte­ré může­te zazna­me­nat po celém palá­ci.

            Jasmíniny vlíd­né a přes­to aka­de­mic­ky půso­bí­cí míst­nos­ti a její lož­ni­ce byly navr­že­ny tak, aby pod­tr­ho­va­ly inte­li­gen­ci a sílu této posta­vy a zdo­bí je kni­hy, mapy, oká­za­lé tapi­sé­rie a nej­růz­něj­ší umě­lec­ká díla. V pří­pa­dě poste­le v její lož­ni­ci došlo ke zdvoj­ná­so­be­ní jejích roz­mě­rů, pro­to­že bylo tře­ba, aby se do poste­le vešla jak prin­cez­na, tak i její tygr Radžah. Pokrývka byla ruč­ně vyši­ta v Pákistánu na počest Jasmíniny zesnu­lé mat­ky a krá­lov­ství Šehrabád, kte­ré se nachá­zí v již­ní Asii.

            Na Oscara nomi­no­va­ný kosty­mér Michael Wilkinson (Špinavý trik) již během pří­prav natá­če­ní s tvůr­čím týmem pro­dis­ku­to­val moti­vy, kte­rým by kos­týmy všech hlav­ních postav měly odpo­ví­dat. Pro všech­ny zúčast­ně­né bylo důle­ži­té, aby kos­týmy postav reflek­to­va­ly jejich etnic­ký původ a oblast, ze kte­ré pochá­ze­jí. Aby mohl fil­mo­vý svět pat­řič­ně oži­vit, inspi­ro­val se Wilkinson loka­ce­mi v Africe, na střed­ním Východě, v Turecku a v Pákistánu, kde vyhle­dá­val pes­t­ro­ba­rev­né a boha­tě zdo­be­né oble­če­ní a tex­ti­lie.

            Přestože vět­ši­na žen v Agrabahu nosí tra­dič­ní arab­ské oble­če­ní (výraz­né vzo­ry a arab­ské kvě­ti­no­vé moti­vy), Jasmíniny kos­týmy se inspi­ru­jí jiho­asij­ským sty­lem (hed­vá­bí, kaš­mí­ro­vé vzo­ry, korál­ky a výšiv­ky) na počest její zesnu­lé mat­ky, kte­rá pochá­ze­la ze sou­sed­ní­ho krá­lov­ství Šehrabádu. Naomi Scott je sama jiho­asij­ské­ho půvo­du a pou­to, kte­ré v tom­to ohle­du se svou posta­vou sdí­lí, pova­žu­je za veli­ce důle­ži­té.