Jakožto nejvelkolepější číslo v celém filmu se svými 250 tanečníky a 200 statisty se sekvence Prince Ali natáčela po pět dní a kameraman Alan Stewart (Sherlock Holmes) se svým týmem při jejím natáčení používal celkem sedm kamer, aby vše dokázal odpovídajícím způsobem zaznamenat.
V případě sekvence One More Jump, která se taktéž odehrává v ulicích města Agrabahu, se Stewart rozhodl připevnit k pasu Meny Massouda kameru GoPro, aby měl k dispozici záběry přímo z Aladinova úhlu pohledu, jak utíká a skáče úzkými uličkami a po střechách.
Celá sekvence se natáčela zrychleně i zpomaleně, aby vše působilo unikátně a svěže. „V podstatě nic v ní neprobíhá ve skutečném čase,“ vysvětluje Ritchie. „Část z ní jsme natáčeli rychlostí 36 snímků za sekundu (zpomalené záběry), a něco naopak rychlostí 18 snímků za sekundu (zrychlené záběry), a Mena následně musel zpívat synchronně se záznamem, aby vznikl dojem, že se jedná o zpomalené nebo zrychlené záběry.“ Filmy jsou standardně snímány rychlostí 24 snímků za sekundu.
Sultánův velkolepý palác se nachází na okraji města a pro Jackson bylo důležité, aby velmi výrazně kontrastoval se zbytkem Agrabahu. Aby od sebe tyto dva světy výrazněji oddělila, vytvořila pro každý z nich odlišnou barevnou paletu, „Nechtěla jsem se spokojit s nějakým tuctovým hradem,“ svěřuje se Jackson. „A protože jsem dostala příležitost svět tohoto filmu pojmout zcela po svém, jedná se o velmi okázalý palác a představuje skutečný zázrak východního světa.“
Interiéry paláce, včetně obří hlavní síně a luxusního trůnního sálu, jsou vyzdobeny krásnými mramorovými podlahami, překrásnými oblouky, dřevořezbami a velkými tapisériemi. Jackson se také během studia podkladů inspirovala celou řadou skutečných látek, dveří a dlaždic, které můžete zaznamenat po celém paláci.
Jasmíniny vlídné a přesto akademicky působící místnosti a její ložnice byly navrženy tak, aby podtrhovaly inteligenci a sílu této postavy a zdobí je knihy, mapy, okázalé tapisérie a nejrůznější umělecká díla. V případě postele v její ložnici došlo ke zdvojnásobení jejích rozměrů, protože bylo třeba, aby se do postele vešla jak princezna, tak i její tygr Radžah. Pokrývka byla ručně vyšita v Pákistánu na počest Jasmíniny zesnulé matky a království Šehrabád, které se nachází v jižní Asii.
Na Oscara nominovaný kostymér Michael Wilkinson (Špinavý trik) již během příprav natáčení s tvůrčím týmem prodiskutoval motivy, kterým by kostýmy všech hlavních postav měly odpovídat. Pro všechny zúčastněné bylo důležité, aby kostýmy postav reflektovaly jejich etnický původ a oblast, ze které pocházejí. Aby mohl filmový svět patřičně oživit, inspiroval se Wilkinson lokacemi v Africe, na středním Východě, v Turecku a v Pákistánu, kde vyhledával pestrobarevné a bohatě zdobené oblečení a textilie.
Přestože většina žen v Agrabahu nosí tradiční arabské oblečení (výrazné vzory a arabské květinové motivy), Jasmíniny kostýmy se inspirují jihoasijským stylem (hedvábí, kašmírové vzory, korálky a výšivky) na počest její zesnulé matky, která pocházela ze sousedního království Šehrabádu. Naomi Scott je sama jihoasijského původu a pouto, které v tomto ohledu se svou postavou sdílí, považuje za velice důležité.
Části seriálu: Aladin
- Aladin - Obsah & O filmu
Nejnovější komentáře