Americká kletba - An American Haunting

Dnes letí horo­ry ve kte­rých se par­ta mode­lů a prsa­tých dívek měsí­ce vydá do lesa, Jeskyně, opuš­tě­né­ho domu, pros­tě kam­ko­liv, kde nefun­gu­je mobil­ní tele­fon a může je tam v kli­du cupo­vat na kusy mani­a­kál­ní zabi­ják s mače­tou. Na atmo­sfé­ru se tu moc nehra­je, hlav­ní je, aby se seka­ly ruce, vypi­cho­va­ly oči, teklo hod­ně krve a stře­va pada­la s hla­si­tým plác­nu­tím na pod­la­hu. Čas od času se obje­ví jiný typ horo­ru. Takový, kte­rý sází spí­še na atmo­sfé­ru a strach z  nezná­mé­ho. Sem spa­dá i  Americká klet­ba. Krve je zde napros­té mini­mum a  spí­še než na lit­ry se počí­tá na mili­li­t­ry, zemře tu jedi­ný člo­věk a to ješ­tě napros­to nebru­tál­ní smr­tí. Film spí­še sází na mra­zi­vý pocit, kte­rý by měl vyvo­lat potem­ně­lý dům v němž se ozý­va­jí podiv­né zvu­ky, před­mě­ty léta­jí vzdu­chem bez zjev­né pří­či­ny, pros­tě děje se to, co roz­hod­ně není nor­mál­ní.

Spojení „by měl vyvo­lat“ jsem pou­žil záměr­ně. Osobně mám rád, když se ústřed­ní zlo neob­je­ví hned v  prv­ním zábě­ru v plné své krá­se a demon­stra­tiv­ně neroz­cu­pu­je na krva­vé cáry něja­kou blon­dýnu se sili­ko­no­vým hrud­ní­kem. Pokud reži­sér umí pra­co­vat s atmo­sfé­rou, nemu­sí kaž­dou dru­hou minu­tu někdo zemřít, aby vás film vydě­sil. Bohužel, Americké klet­bě se napros­to neda­ří navo­dit tu správ­nou atmo­sfé­ru.

A nepo­má­há tomu ani vědo­mí toho, že titul je inspi­ro­va­ný sku­teč­ný­mi udá­lost­mi. Začíná v letech 1817 – 1820 (s něko­li­ka pro­stři­hy do sou­čas­nos­ti, jejichž důvod je vysvět­len na kon­ci fil­mu), kdy rodi­nu Bellů stih­ne klet­ba. Hlavně dva její čle­no­vé jsou pro­ná­sle­do­vá­ní něčím, co lze popsat jako ducha. Je to nevi­di­tel­ná síla, kte­rá ohro­žu­je pře­de­vším otce Bella (Donald Sutherland) a jeho dce­ru Betsy (Rachel Hurd-Wood). Napadá je jak skr­ze noč­ní můry, tak úto­čí i fyzic­ky.

Příjemné je, že prv­ní část fil­mu duch neskrý­vá jen stí­nech, ale rov­nou se vrh­ne na rodi­nu, aniž bychom si muse­li pro­jít obvyklou pro­cedu­rou, kdy se jeho oběť sna­ží vysvět­lit ostat­ním, že to nebyl jen sen a ti jí jen sle­du­jí s chá­pa­vým úsmě­vem, ale mys­lí si něco o  šílen­ství nebo ošk­li­vých snech. Na dru­hou stra­nu není zná­zor­něn jako gumo­vé mon­strum, kte­ré vyvo­lá spí­še úsměv. Poltergeist se rov­nou vrh­ne na kaž­dé­ho, kdo se mu posta­ví do ces­ty, hází věc­mi, zdvih­ne Betsy do vzdu­chu, vlá­čí jí po poko­ji. Ovšem jeho koná­ní nevy­vo­lá­vá v pod­sta­tě žád­né napě­tí, žád­ný strach.

Vizuálně je film oprav­du pove­de­ný, jsou pou­ží­vá­ny chlad­né kame­ro­vé fil­try, kte­ré navo­zu­jí atmo­sfé­ru bez­útěš­nos­ti, ale to je tak vše. Někdy se mož­ná troš­ku lek­ne­te, ale nějak moc a vůbec nepo­čí­tej­te s tím, že by vám Americká klet­ba napí­na­la ner­vy jako stru­ny. Mohu vás v kli­du ujis­tit, že po zhléd­nu­tí Americké klet­by půjde klid­ně na WC, aniž bys­te se pro jis­to­tu ohlí­že­li za sebe, jest­li vás náho­dou někdo nesle­du­je. Je to podiv­né, ale u  fil­mu jsem se oprav­du vůbec nebál. A to není pro horor dobrou vizit­kou.

Co se chvá­ly týče, tak si jí urči­tě zaslou­ží obsa­ze­ní. Donald Sutherland je vel­mi dob­rý, stej­ně tak Sissy Spacek ztvár­ňu­jí­cí jeho ženu. Rachel Hurd-Wood ztvár­ni­la Betsy sym­pa­tic­kým způ­so­bem, ale dobrou prá­ci odvá­dí hlav­ně v  momen­tech, kdy s jejím tělem neclou­má duch. Ve chví­lích, kte­ré mají být děsi­vé si stá­le zacho­vá­vá pří­liš vel­kou dáv­ku roz­to­mi­los­ti na to, aby divá­ka vystra­ši­la.

Přiznám se, že jsem z fil­mu cel­kem zkla­ma­ný. Nevadí mi, že je film se obe­jde bez expli­cit­ně krva­vých momen­tů, to není k  fun­gu­jí­cí­mu horo­ru potře­ba. Ovšem to, že se mu vůbec nevy­dě­sí, to je pro horor špat­ná vizit­ka. Přestože napří­klad 3:15 zemřeš! (kte­rý se také ode­hrá­val v pro­kle­tém domě) nebyl vrcho­lem žán­ru, tak fun­go­val mno­hem lépe a daři­lo se mu sluš­ně vystra­šit. To Americká klet­ba neu­mí

---

---