Basquiat - Byl mladý, nesmírně talentovaný, úplně chudý a neznámý.

Stejný, jako tisí­ce jiných nezá­vis­lých malí­řů v Americe. Pomaloval uli­ce, zdi a ple­cho­vé ohra­dy. Jeho pub­li­kem byli nuzá­ci a bez­do­mov­ci, kte­ří měli brlo­hy pří­mo pod jeho nej­vět­ší­mi díly. Pak potkal legen­dár­ní­ho Andy Warhola (David Bowie). Během jed­no­ho roku se stal Jean-Michel Basquiat (Jeffrey Wright) sen­za­cí celé­ho svě­ta. Přední sbě­ra­te­lé a pro­slu­lé svě­to­vé gale­rie se pra­ly o jeho prá­ce. Břemeno slá­vy bylo ale pří­liš veli­ké…

Malířství je dost mož­ná nej­tíž ucho­pi­tel­ným odvět­vím umě­ní, pře­de­vším když se baví­me o abs­trakt­ním umě­ní. Stejně jako u sle­do­vá­ní fil­mů či posle­chu hud­by u malíř­ství pla­tí pra­vi­dlo ´´sto lidí, sto chu­tí´´, malíř­ství je v tomhle ohle­du ale ješ­tě dost mož­ná zají­ma­věj­ší, pro­to­že v kaž­dém obra­zu může člo­věk sku­teč­ně vidět něco jiné­ho a pak už jen zále­ží jest­li mu více jde o vzhled samot­né­ho obra­zu nebo se napří­klad rad­ši něco dozví o bac­kgroun­du auto­ra a klí­čo­vý je pro něj prá­vě to kdo obraz vytvo­řil. Jeden z tak­to těž­ce ucho­pi­tel­ných uměl­ců byl i Jean-Michel Basquiat, ame­ric­ký malíř s hait­ský­mi koře­ny, kte­rý se z doslov­né spo­di­ny jakož­to nezá­vis­lý malíř/pouliční graf­fi­ti umě­lec vyšpl­hal na sta­tus popu­lár­ní­ho uměl­ce, kte­ré­mu ale jeho talent zma­řo­va­li osob­ní dušev­ní pro­blémy, závis­lost na dro­gách a více­mé­ně osob­ní nevy­rov­na­nost a v roce 1988 Basquiat zemřel ve věku pou­hých 27 let. Zajímavý a více­mé­ně tra­gic­ký Basquiatův pří­běh vylo­že­ně lákal k fil­mo­vé­mu zpra­co­vá­ní a režie se poté ujmul půvo­dem malíř Julian Schnabel, pro kte­ré­ho Basquiat před­sta­vo­val jeho režij­ní a sce­náris­tic­ký debut.

Schnabel osob­ně Basquiata znal (sám sebe poté ve fil­mu nahra­dil fik­tiv­ní posta­vou Alberta Mila v podá­ní Garyho Oldmana) a neje­nom, že Basquiatovu tvor­bu obdi­vo­val ale byl pro něj sku­teč­ným pří­te­lem. Basquit byl v tom­to ohle­du prv­ní komerč­ní film o malí­ři, kte­rý nato­čil malíř a Schnabel musel pra­co­vat s fak­tem, že Basquit před svou smr­tí zaká­zal jeho díla pou­žít ve fil­mu a všech­na díla ve fil­mu jsou tudíž dupli­ká­ty, kte­ré se pokou­ší Basquitovým reál­ným umě­lec­kým dílům podo­bat. Na celém fil­mu je ale poznat, že byl sku­teč­ně reží­ro­ván malí­řem, kte­rý si tak pohlí­dal vizu­ál­ní strán­ku plnou krás­ných barev a napros­to věro­hod­ně a rea­lis­tic­ky též doká­že divá­ko­vi před­sta­vit svět malí­řů. A pře­de­vším Schnabel sku­teč­ně před­vá­dí pří­běh talen­to­va­né­ho, ale těž­ce ucho­pi­tel­né­ho muže, kte­rý v jis­tých kru­zích pořád pat­ří mezi špič­ky své profese/uměleckého odvět­ví.

Jeffrey Wright zde dostal svou prv­ní vět­ší roli a role Jeana-Michela Basquiata se cho­pil napros­to bra­vur­ně. Samotný scé­nář před­sta­vu­je napros­to zají­ma­vé­ho pro­ta­go­nis­tu o jehož živo­tě se ve finá­le mož­ná nedo­zví­me tolik (pře­de­vším bac­kground vzta­hu s jeho rodi­či mož­ná mohl být roz­kres­len víc), přes­to je ale Wrightův Basquit zají­ma­vým a funkč­ním cha­rak­te­rem, kte­ré­ho je nám ve finá­le sku­teč­ně funkč­ně líto a když se nachá­zí ve sví­zel­né situ­a­ci živo­ta tak je to poznat aniž by nám bylo doslo­va řeče­no. I přes­to, že se z Basquita sta­ne iko­na umě­lec­ké­ho svě­ta je totiž pořád brán jako out­si­der ať už je to kvů­li bar­vě ple­ti nebo spe­ci­fic­ké­mu vizu­ál­ní­mu sty­lu. Velmi funkč­ně se tu vytvá­ří Basquiatův milost­ný vztah, kte­rý je ale ve finá­le odklo­něn spí­še na dru­hou kolej a člo­věk vlast­ně ve fil­mu pořád­ně nepo­be­re jaký spo­lu Basquit a jeho býva­lá pří­tel­ky­ně Gina v jeho posled­ní fázi živo­ta měli.

Jestli něco film ale vel­mi dob­ře zpra­co­vá­vá tak je to Basquiatovo přá­tel­ství s Andym Warholem. Toho si zde stři­hl David Bowie, což je vel­mi zají­ma­vé, pro­to­že těž­ko si před­sta­vit aby něko­ho tak neo­by­čej­né­ho jako byl Andy Warhol ztvár­nil někdo tak jiný neo­by­čej­ný jako prá­vě David Bowie. Bowie se ve finá­le Warholovi sku­teč­ně podo­bá, pře­de­vším ale sku­teč­ně skvě­le před­sta­vu­je to čím byl Warhol v umě­lec­kém svě­tě tak zvlášt­ní, neob­vyk­lý a spe­ci­ál­ní. A i kli­max přá­tel­ství mezi Basquiatem a Warholem film zpra­co­vá­vá vel­mi bra­vur­ně a pře­de­vším emo­ci­o­nál­ně sil­ně.

Krom Wrighta a Bowieho je film plný napros­to parád­ních her­ců, kte­ří už teh­dy byli brá­ni za esa ve svém obo­ru nebo je vět­ší a slav­něj­ší kari­é­ra tepr­ve čeka­la: Je tu straš­ně fajn Benicio Del Toro, Dennis Hopper v neob­vykle více­mé­ně klid­né roli, už teh­dy napros­to bra­vur­ní Gary Oldman, Willem Dafoe v napros­to sym­pa­tic­kém cameu, Sam Rockwell v době kdy ješ­tě nikdo nevě­děl, kdo je Sam Rockwell, Christopher Walken v napros­to bra­vur­ním cameu, kte­ré je sou­čás­tí jed­né z nej­lep­ších scén fil­mu nebo dodnes více­mé­ně nedo­ce­ně­ný Michael Wincott. Jednoduše plejá­da napros­to bra­vur­ních her­ců, kte­ří výsled­ný pocit z fil­mu posou­va­jí ješ­tě o kus dál.

Jak už bylo zmí­ně­no tak si Schnabel dle oče­ká­vá­ní pohlí­dal vizu­ál­ní strán­ku a napros­to bra­vur­ně pra­cu­je s bar­vič­ka­mi, pře­ce jen je ale ten vizu­ál­ní look občas tako­vý nevý­raz­ný, což je zrov­na u toho­to fil­mu tak tro­chu ško­da. Vzhledem k fak­tu, že jde ale o níz­ko­roz­počto­vý film a pře­de­vším se ho cho­pil režij­ní debu­tant se musí oce­nit jak oči­vid­ně sil­ná tvůr­čí ruka se Basquiatova bio­picu cho­pi­la a jak ten film oprav­du nemá vylo­že­ně hlu­chá mís­ta. Tempově je mož­ná chví­le­mi roz­břed­lý a nebo ská­če až pří­liš rych­le v čase (fakt, že Basquit sti­hl na 2 měsí­ce cho­dit s Madonnou je odbyt jed­nou větou) , přes­to je ale Basquit vel­mi zají­ma­vým živo­to­pis­ným sním­kem, kte­rý ale para­dox­ně pocho­pi­tel­ně není urče­ný pro divá­ka, jenž odmí­tá hle­dat smy­sl v umě­ní. Základní poin­ta je ale pořád v tom, že umě­ní má neko­neč­nou šká­lu smys­lů a kaž­dý si v něm sku­teč­ně může najít něco jiné­ho, což jinak pla­tí i o prá­vě o Basquitově tvor­bě a násled­ně jeho živo­to­pis­ném fil­mu.

Basquit je jed­no­du­še mini­mál­ně zají­ma­vý živo­to­pis­ný pro­jekt, kte­rý má šan­ci divá­ka zavézt do záku­li­sí malíř­ské­ho svě­ta, kde se může též stát, že si vás obraz někdo kou­pí jen pro­to, že jste slav­ní a je jim ve finá­le vlast­ně jed­no, že vaše­mu umě­ní nero­zu­mí nebo se jim vylo­že­ně nelí­bí. Umělecký svět je plný pře­ká­žek a Jean-Michel Basquiat slá­vu ve finá­le nesl těž­ce. Basquiat tak ve finá­le též před­sta­vu­je tvr­dou rea­li­tu o tom, že být na vrcho­lu umě­lec­ké­ho žeb­říč­ku vlast­ně nezna­me­ná mít to nej­vyš­ší mož­né štěs­tí a občas to může být nao­pak pro­kle­tím. I za tohle Basquiata plně oce­ňu­ji, pro­to­že věřím, že to byla více­mé­ně tvůr­čí poin­ta se kte­rou se pro­jekt rea­li­zo­val. I kdy­by ale ne tak je tu pořád hod­ně důvo­du k tomu Basquiatův živo­to­pis­ný sní­mek obdi­vo­vat......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

---

---