Benjamin Kuras: Jak zabít civilizaci

Chcete po pře­čte­ní něja­ké kni­hy sedět tak dvě hodi­ny s ote­vře­nou pusou? Tak když zce­la pomi­nu fakt, že autor tu s před­sti­hem snad něko­li­ka let před­po­vě­děl to, co se sta­ne v Paříži (a to zce­la logic­kou deduk­cí), jímá mě hrůza z celé kni­hy. Je tak logic­ká, pod­lo­že­ná his­to­rií a fak­tem, že his­to­rie má sklo­ny se opa­ko­vat, pokud se z ní lid­stvo nepo­u­čí, že si k tomuhle čti­vu při­prav­te skle­ni­ci stu­de­né vody. Na hla­vu. Užasnete nad logi­kou, nad his­to­rií, nad fak­ty, kte­rá pros­tě jsou a s kte­rý­mi už  nejde nic dělat. A pocho­pí­te, jak snad­né je uva­řit žábu v hor­ké vodě. A mož­ná tato kni­ha ve vás také pro­bu­dí úctu k našim před­kům.

V rám­ci roz­ho­vo­rů s auto­rem jsem se ho zepta­la také na to, co mne „páli­lo“ jakož­to rýpal­ku po celou dobu čte­ní. Jsou jeho infor­ma­ce vůbec prav­di­vé. Vždyť celý inter­net, svět, média, jsou tak snad­no mani­pu­lo­va­tel­ná. Manipulují i his­to­rií! Která v této kni­ze slou­ží jako pod­klad… Zeptala jsem Benjamina Kurase, jak vůbec může­me v dneš­ní době roze­znat důvě­ry­hod­ný zdroj.

Odpověděl mi, původ­ně tedy pro časo­pis Regenerace, tak­to: „To pozná­te pod­le toho, zda vám infor­ma­ce ote­ví­rá oči a upo­zor­ňu­je na nebez­pe­čí, nebo zamlžu­je a chlá­cho­lí, že vám nic nehro­zí, nebo dokon­ce bala­mu­tí, že co vás ohro­žu­je, vám nao­pak pro­spí­vá. Zda vychá­zí z exis­tu­jí­cích a dohle­da­tel­ných infor­ma­cí, je ocho­ten je opra­vit v pří­pa­dě, že se uká­žou nespráv­né či nepřes­né, nebo zda je i přes jejich dohle­da­tel­nost popí­rá. Zda zdroj vychá­zí z fak­tů, z nichž si postup­ně utvá­ří názor, nad­hled, závě­ry a návrhy, nebo zda vychá­zí z a pri­o­ri názo­ru či ide­o­lo­gie, kte­rou fak­ta fil­tru­je a fabu­lu­je jejich věro­hod­nost. Příklady ze sou­čas­né migrač­ní kri­ze: „Uprchlíci trpí a musí­me jim pomá­hat všem bez roz­dí­lu, pus­tit si je domů, jsme pře­ce huma­nis­té, křes­ťa­né a nebez­pe­čí, že by mezi nimi při­chá­ze­li cíle­ně nasa­ze­ní tero­ris­té, je „žád­né, nepa­tr­né“. Na pod­po­ru této zafi­xo­va­né ide­je pak ale tako­vý zdroj potře­bu­je zaml­čet, popřít nebo zne­vá­žit dostup­né infor­ma­ce, že stov­ky tako­vých tero­ris­tů už byly iden­ti­fi­ko­vá­ny zpra­vo­daj­ci evrop­ský­mi, o jejich tisí­cov­kách hovo­ří zpra­vo­daj­ské zdro­je pří­mo z Blízkého výcho­du, dokon­ce samot­né­ho Islámského stá­tu, nebo blíz­ko­vý­chod­ní diplo­ma­té v Evropě. Či zaml­čo­vat sta­tis­ti­ky ze zemí se sil­nou islám­skou imi­gra­cí, kde 80% imi­gran­tů zůstá­vá na soci­ál­ní pod­po­ře ješ­tě 5 let po pří­cho­du. Takže hlav­ní vodít­ko důve­ry­hod­nos­ti? Je-li nebez­pe­čí sku­teč­né, chci se pro­ti němu pojis­tit, nebo se jím nechat bez­moc­ně pře­vál­co­vat? A nao­pak, jestli­že se pojiš­ťu­ji pro­ti nebez­pe­čí nee­xis­tu­jí­cí­mu zby­teč­ně, co mně vlast­ně hro­zí?“

Kniha je neu­vě­ři­tel­ně logic­ká. Nedá se nad ní pochy­bo­vat, pou­ze pře­mýš­let, žas­nout a chá­pat roz­hoř­če­ní auto­ra, kte­ré­mu se ale sna­ží setsa­kra­ment­sky vyhnout. Jak sám řekl, sna­žil se vyhý­bat tomu, aby dával do kni­hy své názo­ry…“Není to názo­ro­vá esej, ale řetěz fak­tů a udá­los­tí, sou­čas­ných, minu­lých a plá­no­va­ných, sta­tis­tik a tren­dů, s cito­va­ný­mi pra­me­ny. Seřazených dra­ma­tic­ky tak, aby byly čti­vé a aby udá­los­ti pro­bí­ha­ly v sou­vis­los­tech a vyplý­va­ly jed­na z dru­hé. Proto se vám to mož­ná jeví tak logic­ké.“

Jen čas od času vyplý­vá jeho smu­tek, zou­fal­ství, zlost, frustra­ce… já vůbec nevím, jaké emo­ce to moh­ly být, kaž­do­pád­ně jsou kul­ti­vo­va­né a je v nich cítit ten smu­tek nad tím, jak jsem necha­li naše kul­tur­ní dědic­tví roze­brat pár psy­chic­ky naru­še­ným jedin­cům.

Jinak lze říci, že kni­ha jsou pou­há fak­ta logic­ky a smys­lu­pl­ně posklá­da­ná tak, jak by to mělo šro­to­vat v hla­vě kaž­dé­mu nor­mál­ní­mu člo­vě­ku.

Islám, Evropa, his­to­rie, konec civi­li­za­cí

Stále doko­la se točí­cí téma dává jas­ně naje­vo, že Evropa je na pra­hu mož­né kon­ce své exis­ten­ce. Jak zabít civi­li­za­ci? Naprosto jednoduše…Stačí tro­cha rafi­no­va­nos­ti a tak jed­na gene­ra­ce. Je to zou­fa­le málo času, vezmeme-li v úva­hu, že tu je ješ­tě gene­ra­ce lidí, jež zaži­la dru­hou svě­to­vou vál­ku. Nepoučili jsme se? Zahladili his­to­rii tak, že se vrhá­me do náru­čí dal­ší, ovšem mno­hem pod­le­ji vede­né vál­ce? Líbí se mi roz­bor islá­mu, jeho zla­tý věk, úžas­né doby pohá­dek Tisíce a jed­né noci, úžas­né ženy, inspi­ra­tiv­ní kul­tu­ra. Stačilo sedm set let, aby se z ní sta­lo jed­no z nej­bru­tál­něj­ších nábo­žen­ství vůbec. Jak se to sta­lo? To si pře­čte­te v této kni­ze spo­leč­ně s tím, jací jsou vlast­ně mus­limští muži, není tře­ba se jejich pova­hám divit. Na jejich mís­tě, s jejich výcho­vou a kul­tu­rou, bychom neby­li jiní…

Je to smut­né čte­ní, smut­né a mělo by kaž­dé­ho pobou­řit. Pobouřit tak, aby se pro­bu­dil. Abychom se ubrá­ni­li před nesmy­sl­nos­tí, kte­rou na nás valí ti, jež roz­ho­du­jí o naší budouc­nos­ti.

O auto­ro­vi:

Benjamin Kuras se naro­dil ve Zlíně, byl krát­ce praž­ský roz­hla­so­vý redak­tor (1968), od říj­na 1968 se stal oby­va­te­lem Londýna a čes­ký redak­tor BBC a od roku 1975 ofi­ci­ál­ně brit­ský občan.  Autor pat­nác­ti ang­lic­kých diva­del­ních a roz­hla­so­vých her, kte­ré se hrá­ly v šes­ti zemích.

Od roku 1990 při­spí­vá do čes­kých peri­o­dik jako jsou Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové novi­ny, Profit, Marianne, MF Dnes, Právo. Dnes pra­vi­del­ný sloup­kař Reflexu. V nakla­da­tel­stvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský lite­rár­ní klub, Totobia a G+G vydal množ­ství čes­kých i ang­lic­kých knih, např. Žít vše­mi údy, Jak pře­žít padou­chy, Tao sexu, Pryč s pra­šiv­ka­mi, Deník viru­se aid­su, Antonín a František jsou naži­vu, Nebýt Golema a mno­ho dal­ších…

---