Bournův mýtus

Po Doughu Limanovi, který mistrně zrežíroval první díl, převzal otěže Paul Greengrass. Tomu se povedlo nejen udržet atmosféru a tempo již zmiňované jedničky, ale povýšil tímto dílem akční sérii s Jasonem Bournem ještě o pár úrovní výše. Je sice pravda, že někomu se snímek nemusí zamlouvat kvůli Greengrassově smyslu pro kameru. Ten styl natáčení je prostě některými zbožňován a některými nenáviděn. Mi ale vždycky seděl a akčnímu počinu jako je tento přidá na dynamičnosti i přirozenosti. Děj hned na úvod svým způsobem popře celou předchozí část, a pak už jen se spadlou čelistí sledujete další pouť Jasona Bournea. Už ona jednička měla příběh snad až revoluční, ale nyní jsme svědky příběhu ještě mnohem zajímavějšího. Má totiž o pár významných aspektů navíc - jakousi Bourneovu mstu, kterou je velmi zajímavé sledovat a zároveň jeho větší touhu zjistit, kým vlastně je. To už tato část vykresluje mnohem více než ta předešlá a můj mozek zase pracoval na plné otáčky po celou stopáž, abych zase o něco víc z Bourneovy minulosti pochopil. Co se akce jako takové týče, je jí zde veskrze méně než v úvodním snímku série. Ve výsledku to však není vůbec na škodu. Navíc opravdu bravurně natočená finální honička po moskevských cestách to všechno vynahrazuje. Nezapomenutelný zážitek dělá z Bourneova mýtu dále také naprosto skvělý soundtrack Johna Powella. Nad tím jsem se rozplýval už v recenzi k jedničce, ale zde se hudba povedla ještě o kousek víc. V neposlední řadě potěší oko divákovo také dobrá výprava. Ač jsem měl za to, že to snad ani nelze, tak Bournův mýtus překonal svého předchůdce a stal se skutečně důstojným pokračováním jedné z nejlepších akčních sérií vůbec. |100%|