The Batman - 90 %

Batman

Dva roky slí­dě­ní po uli­cích jako Batman, kte­rý nahá­ní strach zlo­čin­cům, zaved­ly Bruce Waynea (Robert Pattinson) hlu­bo­ko do stí­nů Gotham City. Mezi zko­rum­po­va­nou sítí měst­ských úřed­ní­ků a vyso­ce posta­ve­ných osob­nos­tí má osa­mě­lý msti­tel jen něko­lik důvě­ry­hod­ných spo­jen­ců - Alfreda Pennywortha (Andy Serkis) a poru­čí­ka Jamese Gordona (Jeffrey Wright) - a mezi svý­mi spo­lu­ob­ča­ny se stal jedi­ným ztě­les­ně­ním pomsty. Když se vrah sérií sadis­tic­kých machi­na­cí zamě­ří na gotham­skou sme­tán­ku, sto­pa záhad­ných indi­cií pošle Největšího detek­ti­va svě­ta na vyšet­řo­vá­ní do pod­svě­tí, kde se setká s posta­va­mi jako Oswald Cobblepot (Colin Farrell), Edward Nashton (Paul Dano), Carmine Falcone (John Torturro) a Selina Kyle (Zoë Kravitz). Jakmile důka­zy začnou vést blí­že k domo­vu a začne být jas­ný roz­sah pacha­te­lo­vých plá­nů, musí Batman navá­zat nové vzta­hy a odha­lit pacha­te­le, aby se stal sym­bo­lem nadě­je Gotham City...

To, že je někdy lať­ka nasta­ve­ná vyso­ko, auto­ma­tic­ky nezna­me­ná, že dal­ší pokus nemá smy­sl. Především v momen­tě, kdy se k osvěd­če­né lát­ce při­stou­pí tak tro­chu jinak. Od zakon­če­ní tri­lo­gie o Temném rytí­ři bylo jas­né, že jaký­ko­liv nástup­ce Christophera Nolana to bude mít těž­ké. Ben Affleck poté mož­ná v roli Batmana v dvo­ji­ci sním­ků Batman v Superman: Úsvit spra­ve­dl­nos­ti / Liga spra­ve­dl­nos­ti doká­zal půso­bit dojmem, že by vlast­ní film utá­hl, jím reží­ro­va­ná sólov­ka se ovšem nikdy nezved­la ze země. A tak při­šel na řadu Matt Reeves, tvůr­ce Úsvitu pla­ne­ty opic a Války o pla­ne­tu opic, kte­rý od počát­ku nazna­čo­val, že k Batmanovi při­stou­pí po svém. Víceméně roz­pol­ce­ně při­ja­té obsa­ze­ní Roberta Pattinsona odstar­to­va­lo výraz­nou bou­ři obav, ty ovšem zažeh­na­la skvě­lá pro­pa­gač­ní kam­paň, kte­rá nazna­čo­va­la, že se Batman pod Reevesovým dohle­dem sku­teč­ně před­sta­ví ve zce­la svě­ží podo­bě. A pře­de­vším ve skvě­lé podo­bě.

Matt Reeves udě­lal sku­teč­ně to nej­lep­ší, co mohl, a od Nolanovy tri­lo­gie se odklo­nil vel­mi razant­ně. Ať už poje­tím Batmana, poje­tím měs­ta Gotham, atmo­sfé­rou, či měřít­kem. Nový Batman je sku­teč­ně ryzí detek­tiv­kou, kte­rá za pocho­du evo­ku­je Čínskou čtvrť, Francouzskou spoj­ku, Taxikáře či Sedm. Batman se vůbec popr­vé na plát­ně obje­vu­je v detek­tiv­ní polo­ze a uka­zu­je, že tohle poje­tí má i do budouc­na nesku­teč­ný poten­ci­ál. Tuhle špi­na­vou, depre­siv­ní a chví­le­mi vylo­že­ně psy­chic­ky nepří­jem­nou návště­vu Gothamu totiž pře­de­vším nebu­de vůbec snad­né jen tak dostat z hla­vy.

Skvělý scé­nář dohro­ma­dy utvá­ří nos­nou detek­tiv­ní záplet­ku, kte­rá doká­že za pocho­du pře­kva­po­vat, obe­jde se bez sla­bých čás­tí a pře­de­vším prů­běž­ně pra­cu­je s posta­va­mi. Po vzo­ru Nolana si Reeves dává na kaž­dé stě­žej­ní posta­vě ale­spoň tro­chu zále­žet, při­su­zu­je jí smys­lu­pl­nou úlo­hu a detek­tiv­ní záplet­ku posou­vá skr­ze osob­ní pří­běh hlav­ní­ho hrdi­ny, kte­rý ovšem pro­za­tím není ztě­les­ně­ním sym­bo­lu, ale pou­ze samozva­ným msti­te­lem, kte­rý děsí i ty, kte­ré se sna­ží chrá­nit. Nový Batman tak není jen detek­tiv­ní záplet­kou ode­hrá­va­jí­cí se v pro­hni­lém měs­tě Gotham, ale i náhle­dem do duše Bruce Waynea. Ovšem i ten­to­krát pla­tí, že do duše Bruce Waynea nahlí­ží­me zce­la jinak než své­ho času ve fil­mu Batman začí­ná.

Robert Pattinson je skvě­lý Batman. Nový Batman ovšem ten­to­krát tolik nesá­zí na Bruce Waynea, kte­rý by si měl hrát na mili­o­nář­ské­ho pla­y­boye, jímž ovšem není. Pattinsonův Bruce na tom oči­vid­ně není psy­chic­ky nej­líp a na veřej­nos­ti to nějak dva­krát neza­pí­rá. Zvolení pís­ně „Something in the Way“ od Nirvany k tomu­to tak tro­chu emo poje­tí Bruce Waynea sedí skvě­le, pře­de­vším je ovšem sku­teč­ně radost vidět Pattinsonova Batmana v akci. A to i skr­ze vnitř­ní mono­lo­gy, kte­ré sku­teč­ně doká­žou evo­ko­vat jak vnitř­ní mono­lo­gy z detek­ti­vek, tak napří­klad pro­mlu­vy Travise Bicklea z Taxikáře. Svou syro­vos­tí doká­že nový Batman při­po­me­nout i nedáv­né­ho Jokera Todda Phillipse. Pojí je ovšem pře­de­vším výrazná oso­bi­tost, díky níž se snad­no odli­šu­jí od veš­ke­rých aktu­ál­ně vzni­ka­jí­cích komik­so­vých adap­ta­cí.

Batmanův původ je navíc zná­mý i více­mé­ně neza­svě­ce­ným, a pro­to není nut­né zno­vu opra­šo­vat momen­ty, jako jsou odchod z ope­ry či výcvik. Po vzo­ru fil­mu Spider-Man: Homecoming Reeves vrhá zná­mé­ho hrdi­nu rov­nou do akce. Tříhodinový film se poté sku­teč­ně nestí­há vléct a doká­že si svou dél­ku napros­to obhá­jit. Kromě samot­né­ho skvě­lé­ho pří­bě­hu je Batman navíc plný něko­li­ka výteč­ných sek­ven­cí. Automobilová honič­ka Batmana s Penguinem je jed­nou z nej­lep­ších fil­mo­vých auto­mo­bi­lo­vých honi­ček posled­ních let, nechy­bě­jí feno­me­nál­ní atmo­sfé­ric­ké scé­ny, kte­ré koke­tu­jí s vylo­že­ným horo­rem, ani funkč­ní finá­le. I přes­to, že je ten­to Batman výraz­ně komor­něj­ší, auto­ma­tic­ky nepři­chá­zí o svou půso­bi­vost.

Kromě Pattinsona ovšem Reeves zvlá­dl skvě­le obsa­dit i zby­tek herec­ké­ho ansám­blu. Zoë Kravitz je skvě­lá Catwoman, Jeffrey Wright solid­ní James Gordon a Andy Serkis vel­mi dob­rý, i když mož­ná tak tro­chu nevy­u­ži­tý Alfred. Colin Farrell je pak k nepo­zná­ní jako Tučňák a před­vá­dí vyni­ka­jí­cí herec­kou kre­a­ci. Plánovaný seri­ál zní láka­vě i díky samot­né­mu Farrellovu zápa­lu. Riddler v podá­ní Paula Dana poté pocho­pi­tel­ně není pro­tiv­ní­kem pro fyzic­ké kon­fron­ta­ce, doká­že ovšem snad­no vyvo­lat pocit hroz­by a nahnat strach i samot­né­mu Batmanovi. Danův až vylo­že­ně fyzic­ky nepří­jem­ný herec­ký výkon poté snad­no nechá vzpo­me­nout na Heatha Ledgera a Joaquina Phoenixe v jejich ztvár­ně­ních Jokera, krom nich také na Johna Doea ze Sedm či Skládačkového vra­ha ze Saw. Ať už se Pattinsonův Batman příš­tě utká s kým­ko­liv, Dano nasta­vil lať­ku vyso­ko.

Kameraman Greig Fraser (Duna Denise Villeneuvea) se poté posta­ral o řadu skvě­lých a sty­lo­vých zábě­rů, kte­ré více než koke­tu­jí s vylo­že­ným výtvar­nem. Ze samot­né­ho fil­mu by šlo vybí­rat zábě­ry a udě­lat z nich sou­část jed­né výtvar­né výsta­vy. Kamera za pocho­du pra­cu­je s neo­ny, růz­ný­mi typy osvět­le­ní i táh­lý­mi nepře­ru­šo­va­ný­mi zábě­ry a Fraser opět doka­zu­je, že jeho pří­stup k obra­zo­vé kom­po­zi­ci je feno­me­nál­ní. A pak je tu Michael Giacchino, kte­rý svůj soun­d­track k nové­mu Batmanovi pojal zce­la jinak než Danny Elfman, James Newton Howard a Hans Zimmer své­ho času. Především při­šel se skvě­lým ústřed­ním moti­vem, kte­rý k tomu­to poje­tí Batmana sedí, skvě­lý­mi hudeb­ní­mi moti­vy ovšem dopro­vo­dil i ostat­ní stě­žej­ní posta­vy. Především Catwoman a Riddlera.

Délka, kte­rá téměř dosa­hu­je 180 minut, při­tom vylo­že­ně nesvá­dí k boji s divác­kou trpě­li­vos­tí, pro někte­ré ovšem bude sku­teč­ně klí­čo­vá. Především pro ty, kte­ří více než Batmana detek­ti­va upřed­nost­ňu­jí Batmana v akci. Ze všech komik­so­vých adap­ta­cí, kte­ré kdy vznik­ly, má navíc Reevesův Batman k vylo­že­ně umě­lec­ké­mu fil­mu nej­blí­že. A to i díky pří­zem­ní­mu podá­ní Batmanova mýtu (Batmobil je zde prak­tic­ky nor­mál­ní auto, Batmanův arze­nál je poté také rea­lis­tič­těj­ší), kte­ré nikdy vylo­že­ně nesá­zí na vel­ko­le­pé a efekt­ní atrak­ce (i když prá­vě momen­ty jako nahá­něč­ka na dál­ni­ci či pěst­ní sou­bo­je boha­tě posta­čí). Batman je sice pořád áčko­vý bloc­kbus­ter, sku­teč­ně v něm ovšem fun­gu­je tro­cha té psy­cho­lo­gic­ké stu­die, odliš­ných ide­o­lo­gií o tom, co je to spra­ve­dl­nost, a pře­de­vším sle­do­vá­ní toho, jak samot­né vyšet­řo­vá­ní for­mu­je jak Batmana, tak i Bruce Waynea.

S odstu­pem času bude navíc Batman po vzo­ru Jokera výji­meč­nou komik­so­vou adap­ta­cí, kte­rá moh­la vznik­nout v kla­sic­kém stu­di­o­vém sys­té­mu a více­mé­ně počí­tat s tím, že toto poje­tí roz­dě­lí fanouš­ky. I když zde sice Batman vůbec popr­vé dostá­vá titul „nej­lep­ší detek­tiv svě­ta“, jis­té momen­ty nej­spíš fanouš­ky kla­sic­ké­ho Batmana pře­ci jen nepo­tě­ší. Pořád ovšem nehro­zí, že by to zašlo tak dale­ko jako v pří­pa­dě Riana Johnsona, kte­ré­mu někdo po Star Wars: Poslední z Jediů vyhro­žo­val smr­tí, pro­to­že mu údaj­ně svým fil­mem zni­čil dět­ství. V Reevesově podá­ní totiž Batman roz­hod­ně pořád zůstá­vá Batmanem, jen k němu sku­teč­ně při­stu­pu­je tro­chu jinak. I díky tomu se v násle­du­jí­cích týd­nech zaslou­ží o boha­té deba­ty o tom, jest­li je odklon od kla­sic­ké­ho Batmana vlast­ně ide­ál­ní. O kva­li­tách Reevesova ucho­pe­ní ovšem nej­spíš pří­liš mno­ho pochyb­nos­tí nevznik­ne.

Reeves novou kapi­to­lu Batmana nako­pl skvě­le a nazna­čil, že by Nolanova tri­lo­gie o Temném rytí­ři moh­la mít za pár let solid­ní­ho nástup­ce. Skvělý scé­nář pod­tr­hu­je výbor­né obsa­ze­ní, sil­ný vizu­ál a pře­de­vším parád­ní atmo­sfé­ra. Detektivní, horo­ro­vá i exis­ten­ci­ál­ní. Reevesův Batman doká­že vyvo­lat gej­zír růz­no­ro­dých emo­cí, a tím jen pod­tr­hu­je, že jde sku­teč­ně o vrs­tev­na­té dílo. Snad to samé půjde za pár let říct i o pokra­čo­vá­ní. Potenciál nazna­če­ný tím, kam tahle ver­ze Batmana může smě­řo­vat, je totiž obrov­ský...

Photo © Warner Bros.