Český Detroit, ocelové srdce, černé město na východě. Tváře Ostravy v novém dokumentu České televize

Třetí nej­vět­ší měs­to v zemi, ješ­tě nedáv­no pře­de­vším oce­lo­vé srd­ce repub­li­ky. Dnes met­ro­po­le plná kon­tras­tů, ale také mís­to s vel­kou ener­gií a mimo­řád­ným poten­ci­á­lem. Vize a přá­ní sou­čas­ných aktiv­ních oby­va­tel měs­ta dopro­vá­ze­ny vzpo­mín­ka­mi býva­lých haví­řů zazní v novém doku­men­tu České tele­vi­ze Zažít Ostravu. Snímek uve­de ČT2 v úte­rý 12. červ­na ve 20:55.

 Režisérka doku­men­tu Petra Všelichová rok sle­do­va­la život mla­dých lidí, kte­ří chtě­jí svou budouc­nost spo­jit s Ostravou.  Plánují a rea­li­zu­jí nej­růz­něj­ší pro­jek­ty při­spí­va­jí­cí k obra­zu měs­ta, ve kte­rém by chtě­li nadá­le žít. Do prů­mys­lo­vých objek­tů, jež moh­ly zůstat jen memen­tem těž­ké­ho prů­mys­lu, se vra­cí život a postup­ně jsou pře­ta­vo­vá­ny v kul­tur­ní cen­t­ra. Vedle toho výpo­vě­di býva­lých haví­řů. Ti při­chá­ze­jí do míst teh­dej­ších řetíz­ko­vých šaten a již uza­vře­ných šachet, kde čas­to při nástu­pu na smě­nu hla­di­li sochu sv. Barbory. Autenticitu vyprá­vě­ní zástup­ců kdy­si vyso­ce pres­tiž­ní­ho zaměst­ná­ní dokres­lu­jí archiv­ní zábě­ry a uni­kát­ní dobo­vé foto­gra­fie.

Nový, vizu­ál­ně atrak­tiv­ní doku­ment o morav­sko­slez­ské met­ro­po­li a oby­va­te­lích, kte­ří se spo­lu s ní oci­ta­jí na pra­hu nové éry, zachy­cu­je pří­běh měs­ta, ve kte­rém má, přes různá „ale“, smy­sl žít. „Ostrava? To je tako­vá vzdo­ro­vi­tá lás­ka,“ říká napří­klad v doku­men­tu Marta Pilařová, zaklá­da­jí­cí člen­ka Provozu Hlubina. Právě Hlubina je totiž typic­kým pří­kla­dem pře­ro­du býva­lé­ho čer­nou­hel­né­ho dolu na pro­stor pro kul­tu­ru a akti­vi­ty nezisko­vé­ho charakteru.Marta se do Ostravy pře­stě­ho­va­la před něko­li­ka desít­ka­mi let z Podkrkonoší jako typic­ké dítě z ryze inte­lek­tu­ál­ní rodi­ny. A nej­pr­ve si ani nepři­pouš­tě­la, že zde zůsta­ne. „Pro vět­ši­nu oby­va­tel České repub­li­ky je Ostrava stá­le čer­ným měs­tem kde­si na výcho­dě. Náš doku­ment je o lidech, kte­ří ten­to mýtus postup­ně bou­ra­jí. Příběhy měst jako Detroit, Dortmund, Essen nebo Berlín, kte­rá pře­ži­la vlast­ní smrt a doká­za­la se ze dna vyšpl­hat k nové, čas­to výraz­ně pes­t­řej­ší sou­čas­nos­ti, jsou sil­né, vzru­šu­jí­cí, atrak­tiv­ní“, vysvět­lu­je vedou­cí dra­ma­turg Josef Albrecht a dodá­vá: „Aby se tako­vý pří­běh mohl ode­hrát, je tře­ba v pra­vý oka­mžik a na pra­vém mís­tě namí­chat eli­xír, v němž jsou hlav­ní­mi ingre­di­en­ce­mi ener­gie, vize, odva­ha a vůle.“ Ředitel ost­rav­ské­ho stu­dia České tele­vi­ze Tomáš Šiřina jej dopl­ňu­je: „Osobně vidím Ostravu - opro­ti někte­rým akté­rům doku­men­tu -  ješ­tě opti­mis­tič­tě­ji. Jsem rád, že vzni­ka­jí díla zachy­cu­jí­cí různá vní­má­ní měs­ta a roz­ma­ni­té akti­vi­ty. Byl jsem zvě­da­vý, jak Ostravu vidí zástup­ci jiné gene­ra­ce.“

Společnou vizi účin­ku­jí­cích v doku­men­tu sym­bo­lic­ky shr­nu­je nápis nezná­mé­ho auto­ra graf­fi­ti: „Třeba to opra­vit, a ne opus­tit!“

---