Das Filmfest - Jakub lhář

Jedním z fil­mů, kte­ré se pro­mí­ta­jí na fes­ti­va­lu „Das Filmfest“ je „Jakub lhář“, kte­rý byl nato­čen v roce 1974 pod reži­sér­ským vede­ním Franka Bayera a ve spo­lu­prá­ci NDR/ČSSR.

Film je zají­ma­vý nejen svým dějem a zpra­co­vá­ním, ale také tím, za jakých pod­mí­nek vzni­kal a co ovliv­ni­lo jeho natá­če­ní.

Děj fil­mu se ode­hrá­vá v obdo­bí 2. svě­to­vé vál­ky, ve 40. letech 20. sto­le­tí. V židov­ském ghet­tu, kde­si ve východ­ní Evropě, žije Jakob Heym (Vlastimil Brodský). Má malý, skrom­ný byt, kde byd­lí sám, ale také se sta­rá o malé­ho sirot­ka. Je jím osmi­le­tá Lina (Manuela Simon), kte­rá trá­ví dny v ghet­tu a sta­rá se i o Jakoba. Ten jí spo­leč­ně s Dr. Kirschbaumem (Friedrich Richter) obsta­rá­vá jíd­lo a základ­ní lékař­skou péči. Jednoho dne se Jakob vra­cí z vycház­ky a je zasta­ven hlíd­kou. Je totiž po 20.00 hod, kdy pla­tí pro Židy zákaz vychá­ze­ní. Jakob tak musí na veli­tel­ství, aby dostal spra­ved­li­vý trest. Shodou náhod však zaslech­ne zprá­vu z rádia o postu­pu rus­ké armá­dy. Zprávu pak sdě­lí důvěr­ně své­mu pří­te­li, býva­lé­mu holi­či Kowalskému (Erwin Geschonneck). Ale jak už to bývá, tato zprá­va se naje­dou roz­ší­ří ghet­tem jako blesk. A od této chví­le je Jakob kaž­dý den bom­bar­do­ván otáz­ka­mi týka­jí­cí se postu­pem Rusů. Nezbude mu nic jiné­ho, než si infor­ma­ce vymýš­let. Tak se mu daří udr­žo­vat v lidech, a vlast­ně v celém ghet­tu nadě­ji, že brzo bude konec vál­ky a budou zase svo­bod­ně žít.

Film byl nato­čen na moti­vy romá­nu od Jurka Beckera, ale jeho natá­če­ní neby­lo jed­no­du­ché. Becker v mlá­dí sly­šel od své­ho otce pří­běh o muži z lodžské­ho ghet­ta, kte­rý vlast­nil rádio a tak při­ná­šel zprá­vy z vněj­ší­ho svě­ta do ghet­ta. Becker se pak stal scé­náris­tou a roz­ho­dl se, že napí­še scé­nář zalo­že­ný na tom­to pří­bě­hu. Scénář pak před­lo­ži­la spo­leč­nost DEFA (stát­ní fil­mo­vé stu­dio v Německé demo­kra­tic­ké repub­li­ce) před­se­do­vi minis­ter­stva fil­mo­vé­ho oddě­le­ní kul­tu­ry. V roce 1965 ale pro­bě­hl sraz Jednotné soci­a­lis­tic­ké stra­ny Německa, na kte­rém byl kri­ti­zo­ván fil­mo­vý prů­my­sl. Následně bylo poza­sta­ve­no něko­lik slib­ně se roz­ví­je­jí­cích pro­jek­tů a mezi ně pat­řil bohu­žel i film Jakub lhář. Mezitím se Becker odhod­lal k napsá­ní romá­nu, kte­rý byl pub­li­ko­ván v roce 1969. Kniha zís­ka­la něko­lik lite­rár­ních cen, a to jak v zahra­ni­čí, tak i v západ­ním Německu. To násled­ně pomoh­lo k tomu, že v roce 1974 byl schvá­len koneč­ný scé­nář a v témže roce se zača­lo natá­čet. Režie fil­mu se ujal němec­ký reži­sér Frank Beyer (Nahý mezi vlky, Stopy kame­nů), jeden z nej­vý­znam­něj­ších reži­sé­rů DEFA. Ten ale odmí­tl natá­čet v Polsku, pro­to­že se roz­ho­dl vyu­žít his­to­ric­ké cen­t­rum měs­ta Most (sta­rý Most), kte­ré bylo v roce 1965 zde­mo­lo­vá­no.

Pro roli Jakoba byl vybrán zápa­do­ně­mec­ký herec Heinz Rühmann, ale Erich Honecker (němec­ký komu­nis­tic­ký poli­tik a gene­rál­ní tajem­ník Jednotné soci­a­lis­tic­ké stra­ny Německa), zamí­tl jeho anga­žo­vá­ní ve fil­mu. Do hlav­ní role byl pak obsa­zen Vlastimil Brodský, kte­rý svou roli zvlá­dl bra­vur­ně. Do dvou dal­ších rolí byli obsa­ze­ni dva pře­ži­vší kon­cen­t­rač­ních tábo­rů, Erwin Geschonneck a Peter Sturm.

Film se stal mezi­ná­rod­ním úspě­chem a byl expor­to­ván do 25 cizích stá­tů. Zajímavé bylo hlav­ně to, že pou­ze 5 z nich bylo uvnitř východ­ní­ho blo­ku (Maďarsko, Kuba, Bulharsko, Rumunsko, Československo). Mezi dal­ší stá­ty pat­ři­lo západ­ní Německo, Rakousko, Řecko, Itálie, USA, Írán, Japonsko, Angola, Izrael, aj.

Snímek byl prv­ním výcho­do­ně­mec­kým fil­mem, kte­rý se účast­nil XXV. roč­ní­ku mezi­ná­rod­ní­ho fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu v Berlíně. Vlastimil Brodský zís­kal oce­ně­ní za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon Stříbrného med­vě­da (1975) a film byl také nomi­no­ván na 49. Academy Awards v kate­go­rii nej­lep­ší nean­g­lic­ky mlu­ve­ný film (1977).

---