Dítě, které se v životě neztratí – publikace pro všechny rodiče

Každý z nás by si přál vycho­va­né a samo­stat­né děti, kte­ré si doká­žou v živo­tě pora­dit. Odpovědnost za to, aby z nich vyrost­ly zdra­vé osob­nos­ti, nese­me my, rodi­če.

Autorka vystu­do­va­la psy­cho­lo­gii na Filozofické fakul­tě Univerzity Karlovy, absol­vo­va­la pěti­le­tý psy­cho­te­ra­pe­u­tic­ký výcvik, tří­le­tý výcvik never­bál­ních tech­nik a v sou­čas­nos­ti pomá­há kli­en­tům najít správ­nou ces­tu k řeše­ní pro­blé­mů s potom­ky.

Podotýká, že kaž­dý vztah mezi dítě­tem a rodi­čem je uni­kát­ní a u kaž­dé­ho dítě­te musí dospě­lý hle­dat, jak se s ním dostat do sou­la­du. Na pří­kla­dech z vlast­ní pra­xe i situ­a­cí z výcho­vy svých dvou dětí nabí­zí nápa­di­tá řeše­ní nej­růz­něj­ších potí­ží, s nimiž se jako vycho­vá­va­jí­cí může­me setkat.

Cítíme se někdy frustro­va­ní, pro­to­že se naše rato­lest necho­vá, jak by měla? Křičí, bije ostat­ní, niko­ho nepo­slou­chá, ničí hrač­ky? Hledáme někdy mar­ně spo­leč­nou řeč s dět­mi v obdo­bí puber­ty? Tato kni­ha nabí­zí postu­py, jak to změ­nit k lep­ší­mu.

Psychoterapeutka pozna­me­ná­vá, že výcho­zím bodem je uni­kát­ní kom­bi­na­ce kon­krét­ní­ho dítě­te s kon­krét­ním rodi­čem. Projevy a osob­nost dítě­te jsou na jed­né stra­ně, nástro­je výcho­vy, jež má dospě­lý k dis­po­zi­ci, na stra­ně dru­hé.

Rozebírá dět­ské reak­ce, jako vzte­ká­ní i vzdor, ublí­že­nec­tví, mani­pu­la­ci, urá­že­ní se či stáh­nu­tí se, agre­si­vi­tu, argu­men­ta­ci a pře­svěd­čo­vá­ní. Zjistíme, jak sla­dit své potře­by s potře­ba­mi potom­ků, jak řešit roz­díl­nost mezi part­ne­ry i mezi rodi­či a pra­ro­di­či či zda je v někte­rých situ­a­cích vhod­né řešit kon­flik­ty za pří­tom­nos­ti dětí.

Anita Michaljuková nás pro­vá­zí pro­ce­sem postup­né­ho dět­ské­ho osa­mo­stat­ňo­vá­ní se a pře­bí­rá­ní odpo­věd­nos­ti. Připomíná pod­vě­do­má nasta­ve­ní, tedy čty­ři základ­ní vnitř­ní pře­svěd­če­ní i oba­vy, s nimiž se jako rodi­če potře­bu­je­me vypo­řá­dat.

Jak nej­lé­pe zare­a­go­vat, když naše dít­ko rádo dělá scé­ny v obcho­dě? Proč bychom nemě­li syn­kům a dcer­kám vyhro­žo­vat a stra­šit je pohád­ko­vý­mi bytost­mi? Z jaké­ho důvo­du vyu­žít emo­ci­o­nál­ní čitel­nost ve výcho­vě? Proč je mani­pu­la­ce při­ro­ze­nou sou­čás­tí dět­ské­ho pro­je­vu a jak jí odo­lá­vat? Jaké býva­jí důvo­dy lha­ní u dětí? Kniha nabí­zí mno­ho inspi­ra­ce ke změ­nám, kte­ré může­me udě­lat.

Každá z kapi­tol obsa­hu­je mno­ho uži­teč­ných postře­hů a nápa­dů, napří­klad jak pra­co­vat s růz­nou inten­zi­tou hla­su, jak pomo­ci synům i dce­rám sbí­rat zku­še­nos­ti nebo jakým způ­so­bem řešit pře­hna­né oba­vy i stra­chy, včet­ně potí­ží s usí­ná­ním. Připomíná, že důle­ži­té je pod­po­ro­vat samo­stat­nost dítě­te i jeho budo­vá­ní sebe­dů­vě­ry.

Po pře­čte­ní této bro­žu­ry se nám sná­ze poda­ří určit, co je ve výcho­vě důle­ži­té a co niko­li.  Napomůže nám sta­no­vit, za co je rodič odpo­věd­ný a jak může dít­ka během škol­ní docház­ky prak­tic­ky pod­po­řit.

Čtivou for­mou roze­bí­rá spe­ci­fi­ka dět­ských vzta­hů, proč něko­ho šika­nu­jí a jak tuto situ­a­ci řešit. Kniha inspi­ru­je k tomu při­dat do rodi­čov­ské­ho rejstří­ku nové nápa­dy, jak řešit obtí­že, kte­ré dosud byly neře­ši­tel­né, a nej­lé­pe při­pra­vit děti na život.

Text pro­vá­ze­jí vese­lé ilu­stra­ce Miroslavy Maixnerové.

Vydejme se na ces­tu zkou­má­ní vzta­hů s naši­mi potom­ky. Zajisté zjis­tí­me, že rodi­čov­ství může být i zábav­né.

Autor: Anita Michaljuková

Název: Dítě, kte­ré se v živo­tě neztra­tí

Nakladatel: CPress

Vazba: bro­žo­va­ná bez pře­ba­lu, lesk­lá

Rok vydá­ní: 2019

ISBN: 978-80-264-2532-8

Počet stran: 216

Rozměry: 171 x 229  x 15 mm

Hodnocení: 100 %