Dnes slaví 70 let slavný moravský herec, mim, dramatik a scénárista Bolek Polívka.

Narodil se ve Vizovicích, vystu­do­val JAMU  a v roce 1972 spo­luza­lo­žil Divadlo Husa na pro­váz­ku a po revo­lu­ci si zalo­žil své diva­dlo Divadlo Bolka Polívky.

Byl 2x žena­tý a momen­tál­ně je jeho part­ner­kou Marcela Černá a během své­ho živo­ta zplo­dil 6 dětí. Jeho děti poro­di­lo něko­lik žen např:  Evelyna Steimarová, Chantal Poullain. Jeho stá­va­jí­cí pří­tel­ky­ně Marcela Černá mu poro­di­la 2 syny.

Jeho nezná­měj­ší­mi tele­viz­ní­mi pro­jek­ty je jeho Manéž Bolka Polívky, kte­rou začal uvá­dět už na kon­ci 80. let.

Je veli­ce zná­mý jako komic­ký herec, ale přes­to doká­zal zahrát i váž­né posta­vy, jako je posta­va fará­ře Holého ve fil­mu Zapomenuté svět­lo, za kte­rý dostal Českého lva. Druhého Českého lva zís­kal za roli ve fil­mu Musíme si pomá­hat.

Jeho cha­rak­te­ris­tic­ké­mu herec­tví nej­ví­ce vyho­vo­va­la režie Věry Chytilové, se kte­rou nato­čil něko­lik slav­ných fil­mů od roku 1981 (Kalamita) po 1992 (Dědictví aneb Kurvahošigutntag).

Sám sebe ozna­ču­je jako valaš­ské­ho krá­le, a tak pod­po­ru­je ces­tov­ní ruch pomo­cí pro­jek­tu Valašské krá­lov­ství. Jeho far­ma v Olšanech byla hod­ně pre­zen­to­va­ná v medi­ích a dostal se i do pořa­du Ano šéfe, ale přes­to se díky ní zadlu­žil a dostal se do insol­ven­ce.

Připomeňme si jeho 5 nejslavnějších filmů:

Pelíšky

Příběhy jed­né his­to­ric­ké gene­ra­ce - stár­nou­cích rodi­čů, dospí­va­jí­cí mlá­de­že a malých dětí.

Děj je zasa­zen do kon­ce šede­sá­tých let - pod­zim 67 až léto 68 s krát­kým epi­lo­gem pře­sa­hu­jí­cím do let sedm­de­sá­tých. Pražská vilo­vá čtvrť Hanspaulka, jem­ná poe­ti­ka a humor­ná nad­sáz­ka jsou cha­rak­te­ris­tic­ké pro mozai­ko­vé vyprá­vě­ní para­lel­ních život­ních osu­dů tří gene­ra­cí mužů a žen ve zvlášt­ním obdo­bí našich dějin v roce 1968

Obecná škola

Je krát­ce po vál­ce a do chla­pec­ké tří­dy jed­né ze škol na před­měs­tí Prahy cho­dí také dese­ti­le­tý Eda Souček se svým kama­rá­dem Tondou. Stejně jako ostat­ní spo­lu­žá­ci, také Eda s Tondou zce­la igno­ru­jí poku­sy rezig­no­va­né uči­tel­ky Maxové o výu­ku a spíš než o uči­vo se zají­ma­jí o bar­vu jejích kalho­tek. Není divu, že se uči­tel­ka jed­no­ho dne zbláz­ní a na její mís­to nastou­pí nový uči­tel. Jmenuje se Igor Hnízdo a vymy­ká se všem uči­te­lům, kte­ré klu­ci do té doby pozna­li. Chodí ve vojen­ské uni­for­mě, na opasku má oprav­do­vou pis­to­li a oka­mži­tě zave­de ve tří­dě tuhý režim, jehož sou­čás­tí jsou také vel­mi sviž­ná rákoska a pou­ta­vá vyprá­vě­ní o váleč­ných zážit­cích, kte­rý­mi uči­tel pro­klá­dá pro­bí­ra­nou učeb­ní lát­ku. Přestože jsou jeho meto­dy neče­ka­ně účin­né, začnou se vel­mi brzy na uči­te­lem sta­ho­vat mra­ky. Nejenže někte­ří tak úpl­ně nevě­ří jeho hrdin­ským his­tor­kám, ale navíc se začne pro­je­vo­vat jeho sla­bost pro něž­né pohla­ví. Zhrzená tram­va­já­ko­va man­žel­ka, kte­rou Hnízdo opus­tí kvů­li koket­ním stu­dentkám, dvoj­ča­tům Fabiánovým, totiž napí­še udá­ní a uči­te­li hro­zí trest za mrav­ní delikt. Přestože se Eda stej­ně jako ostat­ní posta­ví za své­ho oblí­be­né­ho uči­te­le, začí­ná si uvě­do­mo­vat, že tím pra­vým hrdi­nou pro něj ve sku­teč­nos­ti není oká­za­le hrdin­ský uči­tel, ale jeho pun­tič­kář­ský tatí­nek Fanouš Souček, se svým nená­pad­ným, všed­ním přes­to však sku­teč­ným hrdin­stvím

Musíme si pomáhat

Velmi úspěš­ná oku­pač­ní kome­die je dal­ším spo­leč­ným dílem autor­ské dvo­ji­ce sce­náris­ty Petra Jarchovského a reži­sé­ra Jana Hřebejka. Tvůrci se díva­jí na tra­gic­ké obdo­bí čes­kých dějin s odstu­pem, s kome­di­ál­ní nad­sáz­kou i s poro­zu­mě­ním pro lid­skou sla­bost. V mís­ty až pře­kva­pi­vě napí­na­vém pří­bě­hu vychá­ze­jí ze sku­teč­ných epi­zod, jež se ode­hrá­ly během pro­tek­to­rá­tu. Smutným hrdi­nou vyprá­vě­ní je malo­měst­ský pen­zi­o­no­va­ný úřed­ník Josef Čížek, kte­rý pod tla­kem okol­nos­tí scho­vá ve svém bytě mla­dé­ho židov­ské­ho uprch­lí­ka. Situaci mu znač­ně kom­pli­ku­je zejmé­na čecho­ně­mec­ký kola­bo­rant Prohaska, kte­rý nad­bí­há jeho půvab­né ženě Marii. Určitou smíř­li­vos­tí k růz­ným typům posto­jů čes­kých lidí vůči oku­pan­tům, jež je ostat­ně nazna­če­na již názvem, vyvo­lal sní­mek pole­mi­ku. Ta však byla zce­la zastí­ně­na obrov­ským divác­kým ohla­sem i řadou cen z domá­cích i zahra­nič­ních fil­mo­vých akcí. Film zís­kal mj. pět Českých lvů a Cenu čes­ké fil­mo­vé kri­ti­ky a byl nomi­no­ván na Oscara v kate­go­rii cizo­ja­zyč­ných fil­mů.

Dědictví aneb Kurvahošigutntág

Bohuš je rázo­vi­tý ves­nic­ký chla­pík, kte­rý žije sám v roz­pa­da­jí­cí se cha­lu­pě. Pracuje jako dře­vař, vět­ši­nu času však se svý­mi kum­pá­ny trá­ví popí­je­ním sli­vo­vi­ce a zahál­či­vým pova­lo­vá­ním v trá­vě. Jeho poklid­ný a vcel­ku spo­ko­je­ný život se změ­ní v oka­mži­ku, kdy se obje­ví ele­gant­ní advo­kát Ulrich, kte­rý pře­kva­pe­né­mu Bohušovi ozná­mí, že zdě­dil obrov­ský maje­tek.

Pehavý Max a strašidlá

Parodie na fran­ken­stei­nov­ský pří­běhy. Příběh chlap­ce - sirot­ci, kte­rý se na toul­kách svě­tem oci­tá na hra­dě baro­na Frankensteina, upro­střed svě­ta záhad­ných, ale občas i tro­chu směš­ných stra­ši­del­ných bytos­tí. Ačkoliv je kaž­dá z nich zce­la jiná, jed­no mají všich­ni pře­ce spo­leč­né - cítí se osa­mě­le a zou­fa­le tou­ží po tro­še lás­ky.

---

Photo © Archiv TV Barrandov

---