#DP187: Transformers: Beast Wars: The Gathering

 Autorem článku je Daniel Palička 

Scénář: Simon Furman 

Kresba: Don Figuroa

Po recenzi na netflixovské Transformery (článek by měl již brzy vyjít na Deníku milovníka filmů) jsem se rozhodl podívat na zoubek uzavřené transformeří minisérii vydané roku 2006. Důvod? Oficiálně byl oznámen hraný snímek Transformers: Rise of the Beasts, ve kterém by se kromě Autobotů, Decepticonů a Terrorconů měli také objevit Predaconi a Maximalové, frakce, které byly na scénu poprvé uvedeny v animovaném seriálu Transformers: Beast Wars a které jsou doteď oblíbené mezi skalními fanoušky. V současnosti vychází pravidelná série “Transformers: Beast Wars” scénáristy Erika Burnhama pojednávající o dobrodružstvích nebojácných Maximalů na Cybertronu. Nicméně, v dnešní recenzi se podíváme zpátky do minulosti a povíme si, zda komiks “Transformers: Beast Wars: The Gathering” dokázal s tematikou dvou zvířecích transformeřích skupin a jejich vzájemného konfliktu dobře naložit.  

Na “Transformers: Beast Wars: The Gathering” jsem byl poměrně zvědavý. Postavy z Beast Wars miluji. A co víc, už nápad s bestiálnějšími, instinktivnějšími a mnohem divočejšími Transformery, kteří se mohou v cuku letu přeměnit do zvířat či dinosaurů, považuji za naprosto geniální. Scénáristům totiž nabízí nekonečné množství kreativních možností a originálních cest, jak naložit s celou zápletkou, a umožňuje jim zabrousit i do jiných, mnohem naturálnějších a nikdy neprobádaných lokací, jež pro Transformery nejsou úplně typické. Navíc, na post scénáristy byl dosazen můj oblíbenec Simon Furman, ostřílený autor, který má s transformeřími komiksy letité zkušenosti, a to nejen u vydavatelství IDW. Co se tak mohlo pokazit? Inu, všechno, co jen mohlo…

Ale pěkně popořadě. Minisérie čítající šest sešitů nás zavede na neznámou planetu, kde probíhá konflikt mezi dvěma skupinami - nebojácnými Maximaly a zlotřilými Predacony. Upřímně řečeno, zápletka na první pohled nepůsobí vůbec špatně. Na začátku čtenář dostane krátkou rekapitulaci veškerého dění, následně se více obeznamuje s mocným Magmatronem, vůdcem Predaconů, a poté má možnost poznat postavy z obou válčících frakcí. Jenže zde přichází první problém. Transformerů se v ději objeví tolik, že se v nich čtenář může sotva orientovat. Designově splývají (v robotích módech se to ještě docela dá, zvířecí jsou podstatně horší) a mnohdy ani nejsou pořádně představeni, protože autoři počítají s tím, že je pravděpodobně znáte. Jenže opak je pravdou. Kupodivu jsem narazil hned na několik postav, které mi byly úplně cizí a které jsem v životě neviděl. Soudě dle jejich vzhledu usuzuji, že jde o postavy z japonských pokračování původních Beast Wars (ano, skutečně existují), ale těžko říct. Pro mě jde o druhořadé, nijak ohromující Transformery, kteří mi v hlavě dlouho neutkví, což píšu dost nerad. 

Byť to na první pohled nemusí být moc patrné, díky velkému množství postav je scénárista značně limitován. Nemá možnost postupně rozvíjet charaktery hrdinů a záporáků a nemůže si dovolit všechno, co by chtěl, protože těch bojujících mechanoidů je prostě hodně. A přiznám se na rovinu, v druhé polovině, kdy se na scénu začalo zčistajasna objevovat mnoho staronových Maximalů a Predaconů (bližší detaily nepovím), jsem z toho všeho měl úplný guláš. Nevěděl jsem, která bije, a smysl v jednání některých Predaconů/Maximalů jsem sotva nacházel. 

Jenže postavy překvapivě nejsou ta nejhorší vada na kráse. Mnohem hůř dopadla zápletka, jejíž struktura a směřování je, povězme si to na rovinu, mizerná. Nalijme si sklenici čistého vína, když nemáte poutavou a dobře uchopenou zápletku, tak nemáte u čtenářů jakoukoliv šanci na úspěch. V případě recenzovaného komiksu se musí uznat jedno. Simon Furman se jakž takž snaží držet na uzdě. Úvod je rozvleklejší a konverzační, zároveň je však doplněn o řadu relativně snesitelných akčních sekvencí, jež neurazí, ale ani nijak nenadchnou. Ovšem někdy v polovině se autor úplně utrhne ze řetězu a začne si dělat, co se mu zrovna zachce. Tahá si Transformery z klobouku a bez sebevětšího opodstatnění je rovnou vrhne do akce, aniž by je čtenáři jakkoliv představil. Výsledek si asi dokážete představit, proto se o něm nebudu nijak detailněji rozepisovat. Ostatně, na směřování celé zápletky se to výrazně projevilo.  

Abych však jen nekritizoval, musím vyzdvihnout pár pozitivních aspektů. Prvním z nich je bezpochyby kresba Dona Figuroy, doplněná výrazným coloringem, která se k vyznění minisérie naprosto hodí. Přírodní reálie díky ní vypadají o poznání lépe a zvířecí designy Transformerů vyniknou o to více. Výtvarník si zkrátka dává záležet s každičkým detailem. Dále musím ocenit Magmatrona, hlavního záporáka. Ten je sice absolutně nevyužitý, narazil jsem však na pár světlých momentů, které mi s ním utkvěly v hlavě. A ještě bych milerád pochválil akci. Sice jsem psal o pár řádků výše, že vás ničím neohromí, ale je dynamická a ještě ke všemu pěkně nakreslené, když už nic jiného...       

Scénáristicky chaotické, zmatečné, dějově nedoladěné a zbytečně přeplácané. Takhle stručně by se dal shrnout můj osobní názor na “Transformers: Beast Wars: The Gathering”. Ač to nerad píšu, komiks je selháním ve všech možných směrech. Jistě, nejde sice o nejhorší komiks vůbec, ovšem z tak nosného tématu jako Beast Wars se rozhodně dalo vytěžit mnohem více. Pokud jste začátečníci a chtěli byste se s Predacony a Maximaly pořádně seznámit, raději zkuste vyzkoušet původní americký seriál z devadesátých let. Podle mě si jej užijete mnohem více.