Dusty: V nebezpečí - podaří se černobílému hrdinovi dostat zloděje?

Pavel byl hod­ně rád, že měl na očích letec­ké brý­le, pro­to­že vítr oko­lo něj a Dustyho byl vel­mi sil­ný. Seděli spo­lu v křikla­vě čer­ve­ném dvoj­ploš­ní­ku, když tu Pavel zavo­lal na své­ho psa Dustyho, aby se pev­ně držel, pro­to­že dvoj­ploš­ník prud­ce sto­čil na jed­nu stra­nu. Dokonce vidě­li jejich dům, kde jim na zahra­dě máva­li rodi­če a Pavlova malá sest­ra. Dusty však po něja­ké té chví­li začal ště­kat, jeli­kož se mu asi něco nelí­bi­lo. Pavel kolem sebe máchal ruka­ma, až se pro­bral a uvě­do­mil si, že je doma v poste­li a tohle všech­no se mu jenom zdá­lo. Avšak psí ště­kot neu­stá­val - něco se dělo.

Dusty se přihnal k Pavlovi a tahal ho za noha­vi­ci. Chtěl mu tím něco nazna­čit a vzá­pě­tí se hnal zase k domov­ním dve­řím. Pavel se posta­vil a bylo mu jas­né, že nejsou doma, ale u sou­sed­ky, paní Košťátkové, kte­rá Pavla a jeho sest­ru Šarlotku hlí­da­la, poně­vadž rodi­če šli na kon­cert do Berlína. Dusty škrá­ba­la na dve­ře a chtěl za kaž­dou cenu ven. Pavel si nejdřív mys­lel, že se nut­ně potře­bu­je vyven­čit, ale to byla chy­ba láv­ky. Otevřel dve­ře a Dusty se kolem něj pro­hnal rych­los­tí bles­ku. Jedním sko­kem pře­sko­čil zahrad­ní bran­ku, byl na uli­ci a pak zmi­zel ve tmě.

Pavel na něj volal, ale mar­ně - Dusty se nevra­cel. Za pou­hých pět minut stá­li před domem, kde Pavel a Šarlotka byd­le­li, s paní Košťátkovou. Spěchali tak, že jejich oděv nebyl úpl­ně vhod­ný na běž­né noše­ní. Paní Košťátková naká­za­la Pavlovi, aby se držel za ní. Ten sice viděl, že dům je prázd­ný, avšak měl vel­mi nepří­jem­ný pocit, že se něco děje. Paní Košťátková uvi­dě­la, že mají roz­bi­té zácho­do­vé okén­ko a pro­hlá­si­la, že se k nim někdo vlou­pal. Oba vidě­li, když se roz­sví­ti­lo, ješ­tě poměr­ně čer­stvé sto­py bot. Pavla napadlo, že šli najis­to, což si mys­le­la i paní Košťátková.

Pavel cel­kem obdi­vo­val její odva­hu, vzhle­dem k tomu, že to byla býva­lá uči­tel­ka. Přišli do obý­vá­ku a vidě­li napros­tý cha­os - šuplí­ky i skří­ně byly vyta­há­ny a jejich obsah roz­há­ze­ný všu­de oko­lo. Tím pádem bylo vel­mi těž­ké zjis­tit, jest­li něco chy­bí, avšak Pavel na to při­šel - tatín­kův foto­a­pa­rát. Zjistili, že jinak veš­ke­rá elek­tro­ni­ka zůsta­la na svém mís­tě. Usoudili, že je to kvů­li Dustymu, kte­rý je vyru­šil a oni nestih­li ukrást nic dal­ší­ho. Paní Košťátková jen pro­ce­di­la, že je ško­da, že niko­ho z nich nechy­til. V tu chví­li si Pavel uvě­do­mil, že je Dusty stá­le pryč a není po něm ani sto­pa.

Napadaly ho kata­stro­fic­ké scé­ná­ře a chtěl Dustyho jít oka­mži­tě hle­dat. Sousedka mu to oka­mži­tě odmít­la s tím, že je nemož­né, aby v noci někde běhal sám. Pavel chtěl odpo­ro­vat, avšak neby­lo mu to nic plat­né. Bývalá rázná uči­tel­ka zave­le­la, že počka­jí na poli­cii. Navíc kon­tro­va­la tím, že Dusty není hloupý a urči­tě se brzy obje­ví. Vytáhla mobil a zavo­la­la na poli­cii. Ještě jim mezi řečí řek­la, že kdy­by ces­tou k nim vidě­li čer­no­bí­lé­ho psa, tak aby ho vza­li rov­nou k nim. Pavel roz­mýš­lel, co bude dál, ale i na to měla odpo­věď - budou čekat. Paní Košťátková se v tu ránu plác­la do hla­vy - zapo­mně­li na Šarlotu.

Opět dal­ší vyni­ka­jí­cí kni­ha, kde hra­jí hlav­ní prim zví­řa­ta, kon­krét­ně pej­sek. Je to kni­ha ze série, krás­ná fot­ka na obál­ce, tak­že cel­ko­vě dopo­ru­ču­ju všem milov­ní­kům zví­řat - neje­nom psů. Má 208 stran.

Knihu může­te zakou­pit za 181 Kč zde.

• Autor: Jan Andersen
• Žánr: pří­běhy o zví­řa­tech
• Nakladatelství: CPRESS
• Datum vydá­ní: 11. 06. 2018

---