Eragon

Když si uvě­do­mí­te, že tri­lo­gie Pán prs­te­nů vydě­la­la tako­vé množ­ství peněz, že by z toho pár let pře­ži­la naše repub­li­ka, pak je udi­vu­jí­cí, že fan­ta­sy pří­běhy se na plát­ně neob­je­vu­jí kaž­dý dru­hý den. Diváci, stá­le une­še­ní zážit­kem z fil­mů, kte­ré se věno­va­ly „prs­te­nů, jenž vlád­ne všem“, by jis­tě oce­ni­li dal­ší podí­va­nou, ve kte­ré se pro­há­ně­jí nezdol­ní hrdi­no­vé, moc­ní mágo­vé boju­jí­cí o záchra­nu svě­ta.Je tu ale jis­té rizi­ko, ne pokaž­dé to musí vyjít (nerad bych něko­ho zmi­ňo­val, i když tako­vé Dračí dou­pě zrov­na osl­ňu­jí­cí neby­lo). Je tak lep­ší sáh­nout po před­lo­ze, kte­rá si zaslou­ži­la úspěch už v lite­rár­ní podo­bě. Eragon se tím­to může pochlu­bit. Za inspi­ra­ci mu poslou­žil stej­no­jmen­ný román Christophera Paoliniho, prv­ní díl z plá­no­va­né tri­lo­gie o dra­čích jezd­cích. Jelikož se kni­hy pro­dá­va­jí jed­na radost, není divu, že fil­ma­ři sáh­li zrov­na po Eragonovi.

Jeho pře­chod na stří­br­né plát­no se, ale nepo­ve­dl tak, jak by si fanouš­ci lite­rár­ní před­lo­hy i divá­ci, kte­ří s kni­ha­mi nema­jí zku­še­nos­ti, přá­li. První sku­pi­na bude roz­ča­ro­va­ná kvů­li tomu, že opro­ti psa­né ver­zi, je ta „obra­zo­vá“ dost ochu­ze­ná. Ostatní zase nebu­dou zrov­na uča­ro­vá­ni fil­mo­vý­mi kva­li­ta­mi, kte­ré jsou někdy oprav­du spor­né.

Nepříjemné je, že Eragon nepři­chá­zí v oblas­ti děje s ničím výji­meč­ným. Příběh o mla­dém chlap­ci Eragonovi (Edward Speleers), kte­ré­mu se do rukou dosta­ne dra­čí vej­ce a on se tak sta­ne dra­čím jezd­ce a novou nadě­jí rebe­lů v krá­lov­ství tyra­ni­zo­va­ném krá­lem Galbatorixem (John Malkovich) nepat­ří mezi to nej­o­ri­gi­nál­něj­ší, co si v knih­ku­pec­tví může­te poří­dit. Během sle­do­vá­ní fil­mu vás v pod­sta­tě nepře­kva­pí nic, Eragon je jed­no fan­ta­sy klišé za dru­hým. Pro pří­klad situ­a­ce, kdy se z far­mář­ské­ho klu­ka sta­ne za nedlou­ho bojov­ník a čaro­děj tak sil­ný, že může měřit síly v pod­sta­tě s kým­ko­liv je v růz­ných muta­cích nápl­ní kaž­dé dru­hé kni­hy.

Dalším prů­švi­hem je, že se tu oči­vid­ně počí­ta­lo se vzni­kem dal­ších dílů a tvůr­ci se na to až pří­liš upja­li. Proto se nesna­ží nás pří­liš­ně sezna­mo­vat s ostat­ní­mi posta­va­mi, kte­ré oči­vid­ně budou hrát poz­dě­ji vel­kou roli v boji za svo­bo­du krá­lov­ství Alagaësie. Otázkou je, jest­li se v sérii bude pokra­čo­vat. Výdělky jis­tě neby­ly tak vyso­ké, jak pro­du­cen­ti dou­fa­li (i když při roz­počtu 100 mili­o­nů dola­rů není 245 mili­o­nů v kasách kin špat­ných). Ještě více to zamr­zí, když vám řek­nu, že se tu obje­vu­je napří­klad Djimoun Hounson, kte­rý své herec­ké kva­li­ty pro­ká­zal už mno­ho­krát. V Eragonovi si zahra­je jen pár minut, aniž by se pořád­ně dostal ke slo­vu. Nejvíce pro­sto­ru má logic­ky Eragon a jeho úhlav­ním sou­pe­řem není pře­kva­pi­vě Galbatorix (John Malkovich stej­ně není tak sym­pa­tic­ký zápor­ný, jak umí být), ale skvě­le namas­ko­va­ný Robert Carlyle jako Durza (krá­lo­va pra­vá ruka). Jako bez­cit­ný Stín je výteč­ný. Ženský fak­tor tu zastu­pu­je zpě­vač­ka Joss Stone jako věšt­ky­ně Angela (ve fil­mu se mih­ne jen na chví­li, ale v kni­hách je popi­so­vá­na jako jed­na z nej­moc­něj­ší uži­va­te­lů magie) a princezna Arya (Sienna Guillory). Ale ani ona nemá moc šan­cí se pro­je­vit. Jistě, hlav­ní je tu Eragon, ale troš­ku času navíc pro postran­ní cha­rak­te­ry by bylo jen ku pro­spě­chu věci.

Ne, že by Edward Speleers nepo­dá­val pří­jem­ný výkon. Z počát­ku je sice roz­pa­či­tý a tápe, ale postu­pem času zís­ká­vá jeho herec­tví na při­ro­ze­nos­ti. Ale po jeho boku se obje­vu­je mno­ho zku­še­ných kole­gů, kte­ří se nemo­hou dosta­teč­ně pro­je­vit.

Z akč­ní strán­ky (kte­rá, řek­ně­me si to bez okol­ků, hra­je v fan­ta­sy také vel­mi důle­ži­tou roli) jsem byl také troš­ku roz­ča­ro­va­ný. Film neu­stá­le dělá to, že vás navna­dí pár šťav­na­tý­mi momen­ty, vy oče­ká­vá­te, že se vám dosta­ne luxus­ní podí­va­né a ono nic. Mluvím jak o úvod­ní scé­ně, kde se schy­lu­je ke gigan­tic­kém stře­tu mno­ha dra­ků, tak o finál­ní bitvě rebe­lů s krá­lo­vý­mi voj­sky, kdy se v půli váleč­né vřa­vy obje­ví Eragon na své dra­či­ci Saphiře (v ori­gi­ná­le jí dabu­je Rachel Weisz) a Durza na hřbe­tě kou­řo­vé­ho pří­zra­ku. Jestli oče­ká­vá­te, že jejich sou­boj bude pro­klá­dán zábě­ry na ostat­ní boju­jí­cí, tak se netěš­te. Ve chví­li kdy se tito dva střet­nou je všech­na pozor­nost věno­vá­na jim a to, že rebe­lo­vé zví­tě­zi­li se dozví­te už jen jako infor­ma­ci pro­ná­še­nou ostat­ní­mi posta­va­mi.

A při­tom obra­zo­vě má Eragon co nabíd­nout. Triky jsou zvlád­nu­ty dob­ře, dechbe­rou­cí jsou exte­ri­é­ry v podo­bě nád­her­ných kra­jin od prů­zrač­ných řek až po hrdé hře­be­ny hor. Právě tyto chvil­ky jsou mož­ná na Eragonovi to nej­lep­ší.

Eragon se nemů­že s Pánem prs­te­nů měřit, ale sou­čas­ně ani nekle­sá do hlu­bin, ve kte­rých se plá­ca­jí Dračí dou­pě a jemu podob­ní. Nejvíce se asi u fil­mu poba­ví star­ší děti. Eragon je vhod­ný pro ty, kte­rým se zdá­ly Letopisy Narnie pří­liš roz­to­mi­lé a Pán prs­te­nů moc drs­ný. U toho­to fil­mu je hlav­ním pro­blé­mem, že nedo­táh­ne nic do kon­ce. Otevře dve­ře, ale nechá­vá vás jen nahléd­nout, dovnitř vás nepus­tí. Kdyby bylo jis­té, že vznik­nou dal­ší pokra­čo­vá­ní, tak by byl Eragon sluš­ný „před­krm“, takhle je to ale jen nedo­va­ře­ný „hlav­ní chod“.

---

---