Fimfárum 2

Po čtyřech letech se vra­cí­me ke čtyřem pohád­kám z Werichovy kni­hy pohá­dek Fimfárum. A zasta­ve­ní je to opět vel­mi pří­jem­né.

Moře, stýč­ku, proč je sla­né?

Bylo neby­lo, dva brat­ři byli od sebe tak roz­díl­ní, že jeden měl vel­ké bohat­ství a žád­né přá­te­le a ten dru­hý zase neměl na chle­ba, ale měl plnou cha­lu­pu dětí. Jednoho dne boha­tý bra­tr zabí­jel pra­se a chudý při­šel s prosbou o tro­chu jíd­la. Nechtělo se, ale nako­nec se boha­tý bra­tr se slo­vy „běž si s tím pra­se­tem k čer­tu“ nechal pře­mlu­vit. A chudý bra­tr oprav­du k čer­tu došel a pra­se u čer­ta vymě­nil za sta­rý mlýnek. Nebyl to ale samo­zřej­mě oby­čej­ný mlýnek, ale mlýnek kou­zel­ný, kte­rý kaž­dé­mu namlel, co si pře­je…

Tři sest­ry a jeden prs­ten

Tři sest­ry zašly na trh, aby utr­ži­ly za své potra­vi­ny. Jenže jak­si se zasek­ly v hos­po­dě u piva. V dob­ré nála­dě se vra­ce­ly domů, ale bez peněz. Na poli se jim ale poštěs­ti­lo: obje­vi­ly tam sta­rý prs­ten. Co ale s jed­ním šper­kem? Dohodli se, že ho dosta­ne ta, kte­rá své­ho man­že­la co nej­ví­ce zesměš­ní, co nej­ví­ce si z něj vystře­lí…

Hrbáči z Damašku

Pohádka z blíz­ké­ho výcho­du při­ná­ší poměr­ně hod­ně mrt­vol (bez zná­mé Cimrmanovy reduk­ce mrtvých…). Tři ošk­li­ví brat­ři hrbá­či s jed­ním okem se vydá­va­jí do svě­ta poté, co jim vymře­li všich­ni brat­ři a poté, co v afek­tu zavraž­dí ve svém měs­tě klu­ka. Ve svě­tě se jim daří se stří­da­vý­mi úspě­chy, respek­ti­ve se daří jen jed­no­mu. Po pří­cho­du obou bra­trů se ale situ­a­ce tro­chu zauz­lí…

Paleček

Poslední pohád­ka při­ná­ší malé­ho klu­čí­ka, kte­rý se naro­dil z vel­ké lás­ky a rodi­če ho pro­to veli­ce milu­jí. I přes svo­ji malin­ka­tost doká­že je to vel­mi šikov­né dítě. Dokáže napří­klad dopra­vit táto­vi na pole oběd, kte­rý je vět­ší než je on sám. Na poli se pus­tí do orá­ní tak, že si sed­ne za ucho koni a našep­tá­vá mu, co má dělat. To se zalí­bí boha­té­mu páno­vi, kte­rý jde náho­dou kolem, a chce Palečka kou­pit. Paleček pře­mlu­ví otce, aby ho oprav­du pro­dal, že se k němu vrá­tí zpět. Jenže tím to nekon­čí; Palečkova dob­ro­druž­ství jsou nako­nec mno­hem dob­ro­druž­něj­ší…

Fimfárum 2 je snad jed­ním z fil­mo­vých pokra­čo­vá­ní, kte­ré nemoh­lo zkla­mat. Jistě, slab­ší momen­ty i zde najde­me, napří­klad Hrbáči z Damašku jsou poměr­ně málo vtip­ní a záro­veň poměr­ně dlou­zí. Vzhledem k tomu, že kaž­dý díl nato­čil jiný reži­sér, je výsled­ná for­ma jed­not­li­vých dílů sice roz­díl­ná, ale není to na ško­du, pro­to­že i pohád­ky jsou jiné. Pohádky stej­ně jako v prv­ní díle namlu­vil Jan Werich s při­spě­ním Oty Jiráka.

Tvůrci pro­ká­za­li v prv­ním díle, že doká­ží být vyna­lé­za­ví a že Werichův ori­gi­nál­ní humor doká­ží ješ­tě obo­ha­tit vlast­ní vizu­ál­ní myš­len­kou a umoc­nit ho napří­klad sati­rou na sou­čas­nou spo­leč­nost. Ve dru­hém díle tuto zku­še­nost potvr­zu­jí a tak když se snad za dal­ší čty­ři roky obje­ví v kinech Fimfárum 3, nebu­du váhat, jest­li vidět nebo nevi­dět.

O filmu:

Web: Fimfárum 2
Režie: Jan Balej, Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt, Břetislav Pojar
Scénář: Jan Balej, Jiří Kubíček, Aurel Klimt, Břetislav Pojar
Česko 2005, 90 minut

---

---