Final Fantasy VII: Advent Children

Je to už spous­tu let, kdy jsem ovlá­dl uli­ci se svým novým Pentiem 75 a stal se krá­lem hrá­čů v celé čtvr­ti. Hodiny a hodi­ny jsem trá­vil u moni­to­ru, jehož obra­zov­ka neby­la o moc vět­ší než dis­plej mého sou­čas­né­ho mobi­lu. Užíval jsem si to. Užíval jsem si to dny, týd­ny, měsí­ce, mož­ná pár let. Jenže časem nad­še­ní opadlo a dostal jsem se dokon­ce do fáze, kdy mě na hrách nej­ví­ce zají­ma­ly ani­ma­ce. A někte­ré titu­ly se v této oblas­ti oprav­du mají čím chlu­bit. Především asij­ské pro­jek­ty mají tak dechbe­rou­cí ani­ma­ce, že člo­věk musí po jejich zhléd­nu­tí nási­lím stáh­nout víč­ka přes oči, pro­to­že jinak by byly údi­vem vyku­le­né mini­mál­ně týden. Jestli jste někdy hrá­li Onimushu nebo Final Fantasy, víte, že nepře­há­ním. Osobně nejsem vel­kým znal­cem dru­hé zmí­ně­né legen­dár­ní řady japon­ských RPG. Ovšem i tak vím, že jde o napros­to kul­tov­ní zále­ži­tost. A je to k tomu spous­tu důvo­du. Sice jsem hrál jen Final Fantasy X-2, Final Fantasy VII: Dirge of Cerberus a před pár hodi­na­mi jsem dohrál úžas­né Final Fantasy XII, ale i to mi sta­či­lo k tomu, abych bez okol­ků tvr­dil, že Final Fantasy je špič­kou her­ní­ho svě­ta.V roce 2001 se ten­to feno­mén poku­sil pro­nik­nout i na stří­br­né plát­no, kon­krét­ně s fil­mem Final Fantasy: Esence živo­ta, ale neda­ři­lo se mu tak, jak bylo oče­ká­vá­no. Šlo sice o vrchol tech­nic­kých mož­nos­tí teh­dej­ší ani­ma­ce, ale po pří­bě­ho­vé strán­ce nám to troš­ku drh­lo (i když já osob­ně si mys­lím, že cha­rak­te­ry byly mno­hem pro­pra­co­va­něj­ší než v mno­ha jiných a hra­ných fil­mech). Ono to bude spíš tím, že jeli­kož FF hry dis­po­nu­jí dějem, kte­rý je pro­pra­co­va­ný do posled­ní­ho detai­lu, se od toho ve Final Fantasy: Esence živo­ta čeka­lo mno­hem více. Objektivně řeče­no ovšem tak špat­ný není, více méně je to mír­ný nad­prů­měr.

Zdálo se, že po tom­to neú­spě­chu zůsta­ne FF věr­né jen kon­zo­lím, popří­pa­dě PC a fil­mo­vý svět už mu zůsta­ne uza­vře­ný. To ale bylo jen zdá­ní. Rok 2005 při­ne­sl na DVD/VHS pro­jekt nazva­ný Final Fantasy VII: Advent Children. Hra Final Fantasy VII je pova­žo­vá­na za jed­nu z nej­lep­ších nebo dokon­ce napros­to nej­lep­ší v celé sérii, tak­že to byla sáz­ka na jis­to­tu. Miliony fanouš­ků se na DVD podí­va­jí už jen ze zvě­da­vos­ti. A nebu­dou zkla­má­ni. Popravdě, budou nad­še­ní. Desítky odka­zů na her­ní před­lo­hu a roz­ví­je­ní osu­dů jejich oblí­be­ných hrdi­nů je to, co od fil­mu dosta­nou. Běžný divák ale bude v tom, co se děje na obra­zov­ce asi ztra­ce­ný. Nebude tušit, co se to před ním obje­vu­je za lidi, proč pro­vá­dě­jí to, co pro­vá­dě­jí, o čem to mlu­ví, vlast­ně vět­ši­nu času bude v pří­bě­hu ztra­ce­ni. Scénář se sna­ží vysvět­lit (i když ne přespří­liš inten­ziv­ně), o co tu jde, ale mlu­ví se tu o ter­mí­nech, posta­vách, ener­gi­ích a udá­los­tech, o kte­rých nehráč bude něco detail­něj­ší­ho vědět stě­ží.

Ale tím jsem vás nechtěl odra­dit od sle­do­vá­ní. I přes­to, že v při­bliž­ně 90 minu­tách, kte­ré na vás čeka­jí, nebu­de­te tušit kte­rá bije, pak stej­ně bude­te sle­do­vat Final Fantasy VII: Advent Children s nad­še­ním. Bez pře­há­ně­ní jde o jed­nu z nej­ví­ce adre­na­li­no­vých jízd, kte­ré máte šan­ci vidět. V někte­rých chví­lích téměř zapo­me­ne­te, že jde o 3D ani­mo­va­ný film a bude­te si FF uží­vat jako nefal­šo­va­nou adre­na­li­no­vou pec­ku, kte­rá hle­dá kon­ku­ren­ci stě­ží. Je téměř neu­vě­ři­tel­né, co gra­fi­ci doká­za­li. Momenty roman­tic­kých zákou­tí, ve kte­rých si jem­ný vánek mír­ně pohrá­vá s okvět­ní­mi líst­ky kvě­tin, stří­da­jí gigan­tic­ké sou­bo­je, jejichž výsled­kem je zni­če­ní něko­li­ka blo­ků měs­ta či zbě­si­lé honič­ky na motor­kách, kte­ré vám zved­nou tep do téměř nesne­si­tel­ných výšin.

Pokud by šlo o hra­ný film, pak by byl roz­po­čet tak vyso­ký, že by ho neda­ly dohro­ma­dy snad ani všech­na vel­ká holly­wo­od­ská stu­dia. Ale jeli­kož jde o sní­mek kom­plet­ně vytvo­ře­ný na počí­ta­či, mohou si tvůr­ci dovo­lit tako­vé kous­ky, kte­rým se nehra­be Matrix ani po kot­ní­ky (stě­ží by se vyšpl­hal k neh­tům prs­tů na noze). Dokonce dojde i na „zpo­ma­lo­vač­ky“, ve kte­rých se ty nejdi­vo­čej­ší momen­ty na oka­mžik téměř zasta­ví, aby vás násle­du­jí­cích vte­ři­nách opět vrh­ly do str­hu­jí­cí tem­pa. Kamera oprav­du ví, co se slu­ší a nabí­zí úhly a zábě­ry, kte­ré děla­jí z akč­ních chvi­lek napros­tou lahůd­ku.

Nakonec vám bude takřka jed­no, že na vás děj hází páté přes devá­té (smr­tel­ný virus, mystic­kou život­ní ener­gie, gigan­tic­ká mon­stra, magii), že nezná­te osu­dy těch, kte­ří se ve fil­mu obje­vu­jí a ani netu­ší­te, čeho se týka­jí „fla­shbac­ky“ hlav­ní­ho hrdi­ny Clouda, ve kte­rých se zje­vu­je (pro vás) cizí žena. Pro ty, kte­ří ví, co se ve hře Final Fantasy VII ode­hrá­va­lo je tu infor­ma­ce, že děj fil­mu sle­du­je udá­los­ti dva roky po elek­tro­nic­ké inspi­ra­ci, a že se dočka­jí spous­ty cha­rak­te­rů, kte­ré jsou zná­me pře­de­vším z ní.

Technická strán­ka Final Fantasy VII: Advent Children je přes­ně tako­vá, jakou čeká­te. Předměty, oble­če­ní, stro­je i efek­ty jsou ukáz­kou vrchol­né­ho mis­trov­ství gra­fi­ků, kte­ří na fil­mu pra­co­va­li. Jediné, mír­ně ruši­vé je zpra­co­vá­ní postav, jejichž pokož­ka půso­bí pří­liš „vos­ko­vě“. Lidé tu nema­jí žád­né vrás­ky, ani jizvy, jejich kůže půso­bí až ruši­vě doko­na­le. Dostatečnou kom­pen­za­cí toho­to nedu­hu je ale výteč­né roza­ni­mo­vá­ní jejich pohy­bů, kte­ré doko­na­le odrá­ží pohyb sku­teč­ných žijí­cích lidí. Okolí, oděvy, voda… vše vypa­dá téměř nebo napros­to reál­ně. K tech­nic­ké strán­ce se dá dodat jen jed­no: „Tak to je něco“.

Ochuzeni nebu­dou ani vaše zvu­ko­vo­dy, pro­to­že jak namlu­ve­ní, tak zvu­ko­vé efek­ty a hudeb­ní pod­bar­ve­ní je na nej­vyš­ší úrov­ni. Budete si ale muset při­vyk­nout tomu, že v jed­né chví­li usly­ší­te cho­rá­lo­vé sbo­ry dopro­vá­ze­né duni­vou elek­tro­nic­kou hud­bou, aby ho za oka­mžik vystří­da­ly éte­ric­ké emo­ci­o­nál­ní pís­ně, kte­ré ply­nou vel­mi poma­lým tem­pem.

U nás (přes­to­že ve svě­tě šlo o vel­ký hit) je Final Fantasy VII: Advent Children fil­mem pro fajnšme­k­ry. Jen málo­kdo o něm ví, ale ti co ano, jsou nad­še­ní (nebo urči­tě drti­vá vět­ši­na). Překvapivě i u nás je k dostá­ní ten­to výteč­ný film na DVD a to dokon­ce v dvou­dis­ko­vé edi­ci Final Fantasy VII S.E. (ofi­ci­ál­ní čes­ký název je bez pří­dom­ku Advent Children). Dokonce za při­ja­tel­nou cenu kolem Kč 370,--. Dabing je ang­lic­ký nebo japon­ský, titul­ky jsou dostup­né i v češ­ti­ně (osob­ně dopo­ru­ču­ji japon­ské namlu­ve­ní s čes­ký­mi titul­ky).

Milovníci her­ní série mají urči­tě DVD s tím­to fil­mem doma, ale i vám, kte­ří netu­ší­te, o co jde, Final Fantasy VII dopo­ru­čím. Když už vás neza­ujme nic jiné­ho, tak tech­nic­ká a akč­ní strán­ka je napros­to výteč­ná a nemá obdo­by. Asi bude­te troš­ku hůře skou­sá­vat mlu­ví­cí zví­řa­ta a růz­né absurd­ní bytos­ti, ale slo­vo „FANTASY“ není v názvu nadar­mo. Je to svět, ve kte­rém je vše mož­né a nic zaká­za­né, je magic­ký, je okouz­lu­jí­cí, je pes­t­rý a je str­hu­jí­cí. Alespoň pro mě ano.

---

---