FRANK, Dorothea Benton. Sestry hurikánu.

Jak se vyrov­nat s něčím, co nás ohro­žu­je? Někdy pomů­že to pojme­no­vat. A pro­to dostá­va­jí huri­ká­ny svá jmé­na, jsou pojme­no­vá­ny pod­le jed­not­li­vých pís­men abe­ce­dy, vždy pod­le své­ho pořa­dí. Dříve prý dostá­va­ly jmé­na výhrad­ně žen­ská, nyní, z důvo­du poli­tic­ké korekt­nos­ti se pra­vi­del­ně stří­da­jí se jmé­ny muž­ský­mi. I v romá­nu Sestry Hurikánu se stří­da­jí výpo­vě­di muž­ských a žen­ských hrdi­nů, jen ženy prav­da pře­va­žu­jí.

Takže oso­by a obsa­ze­ní jsou: huri­kán Erin, Maisie, osm­de­sá­ti­le­tá mat­ka a babič­ka, její dce­ra Liz a Lizina dce­ra Ashley a samo­zřej­mě i muži, Clayton, otec Ashley a Ivyho. Místo děje: Charleston, Jižní Karolína.

Příběh nasa­dí hned od začát­ku sviž­né tem­po, kte­ré­mu dosto­jí až do své­ho kon­ce. Je čti­vý, napí­na­vý a pře­mís­tí čte­ná­ře pří­mo doprostřed děje, kte­rý se podo­bá tro­pic­ké cyk­ló­ně. Jednotlivé oso­by vyprá­ví pří­mo čte­ná­ři a pro čte­ná­ře a mnoh­dy se až pří­liš doža­du­jí jeho pozor­nos­ti. „No tak, nech­te hol­ku snít. No jo, já vím. Je to tro­chu uje­tý. Dobře. Dobře.“ Přesto však, když se bou­ře uklid­ní a roz­bou­ře­né obry­sy se vyjas­ní, nechce se z děje vystou­pit.

Jeden dia­log za dru­hým se řetě­zí za sebou, posta­vy si spo­řá­da­ně mění mís­ta, mají dis­ci­plí­nu, mají svá tajem­ství a tou­hy „dělat věci pořád­ně“. Byť před­sta­vy o dělá­ní věcí pořád­ně se od sebe liší. Dalším téma­tem je jíd­lo a také pití. Jídlo jako pro­stře­dek utu­žo­vá­ní rodin­né­ho živo­ta, jíd­lo jako sdí­le­ná inti­mi­ta budou­cích i sou­čas­ných milen­ců nebo přá­tel, nebo jako kata­ly­zá­tor pro uvol­ně­ní atmo­sfé­ry na dob­ro­čin­ném večír­ku. „Lahodná vůně peče­né­ho masa se nes­la domem jako mytic­ké volá­ní sirén láka­jí­cích námoř­ní­ky, aby se vrh­li na úte­sy. Možná že moje hově­zí peče­ně s bram­bo­ro­vou kaší omá­mí poten­ci­ál­ní dár­ce nato­lik, že nám napí­šou hod­ně tuč­né šeky…“

Ashley se nebo­jí huri­ká­nů, doká­že je pojme­no­vat a čelit jim, nebo před nimi utéct, pod­le toho. U jiných nebez­pe­čí si tak jis­tá není. Napřed je roze­zná­vá, ale poz­dě­ji je popí­rá. „Tedy kdy­bych Portera Gallowaye malo­va­la dneska, posa­di­la bych ho na baro­vou sto­lič­ku a udě­la­la mu vlčí ocas a tesá­ky. Jako na tom pro­slu­lém Coolidgeově obra­zu psů hra­jí­cích poker, víte? Kolem něj by byli samí vlci a já bych s vel­kou sva­tozá­ří na dru­hém kon­ci baru vyza­řo­va­la nevin­nost.“

Clayton se bojí pře­de­vším samo­ty. „Co dělá ten chlap v tuhle hodi­nu ven­ku? Řeknou: Á, ven­čí psa, psa je potře­ba ven­čit, na chláp­ko­vi ven­čí­cím psa není nic nezvyk­lé­ho. Jenže na chla­po­vi v mém věku, kte­rý je oble­če­ný do kan­ce­lá­ře a upro­střed dopo­led­ne se bez­cíl­ně potlou­ká po Madions Avenue, je něco veli­ce pode­zře­né­ho.“

A čeho se bojí Maisie? Maisie sla­ví osm­de­sá­ti­ny, a tak se už nebo­jí niče­ho. Maisie se spí­še bojí o něko­ho. O svou dce­ru, o svou vnuč­ku a vnu­ka, ale ten strach je mož­né cítit až někde v dru­hém nebo tře­tím plá­nu vyprá­vě­ní. Navenek je sta­teč­ná a opí­rá se jen občas o odpo­led­ní koktejl s ginem a tro­chou mar­ti­ni. „Dobře. Už žád­ný smu­tek. Odteď bude­me žít napl­no! Připijme si na nás, jsme sest­ry huri­ká­nu!“ „Vzájemně jsme si při­pí­je­ly a tiše zjiš­ťo­va­ly, že se tuto noc děje něco hod­ně zvlášt­ní­ho. Řekla bych, že něco podob­né­ho, jako když chla­pi vyprá­vě­jí, jaké to je, když jste s někým spo­leč­ně ve vál­ce. V těch záko­pech – nebo bůhví kde to jsou, když muse­jí bojo­vat – si mezi sebou vytvá­ře­jí pou­ta. Pouta, kte­rá vydr­ží navě­ky a vyna­hra­zu­jí jim veš­ke­ré hloupé chy­by, kte­ré všich­ni dělá­me.“

Dorothea Bento Frank (*1951)
se naro­di­la a vyrost­la na Sullivanově ost­ro­vě v již­ní Karolíně. Vystudovala v Atlantě The Fashion Institute of America. Pracovala v oděv­ním prů­mys­lu, v roce 2000 jí vyšla romá­no­vá prvo­ti­na Sullivans Island, kte­rá se umís­ti­la na žeb­říč­ku best­selle­rů New York Times. I dal­ší její romá­ny měly podob­ný ohlas. V sou­čas­nos­ti žije stří­da­vě v Lowcountry v Jižní Karolíně a New Jersey. Ráda vaří, muš­ka­ří, ces­tu­je a čte. 

FRANK, Dorothea Benton. Sestry huri­ká­nu. Přeložil Tomáš NOVOTNÝ. Praha: Motto, 2016. Román (Motto). ISBN 978-80-267-0616-8.

---