Gentlemani (The Gentlemen) – Recenze – 70%

Britský reži­sér Guy Ritchie se po Disneyho hra­ném Aladinovi a po his­to­ric­kém fan­ta­sy expe­ri­men­tu Král Artuš: Legenda o meči vrá­til se sním­kem Gentlemani k tomu, co natá­čel na začát­ku své fil­mař­ské kari­é­ry. Ke sviž­né a chyt­ré moder­ní kome­di­ál­ní gan­gs­ter­ce, jakou byl jeho celo­ve­čer­ní debut Sbal pra­chy a vypad­ni i násle­du­jí­cí Podfu(c)k.

Gentlemani jsou při­tom přes­ně tako­ví, jaké bys­te je od Guye Ritchieho oče­ká­va­li. Jsou vtip­ní, avšak ne vylo­že­ně k popuká­ní. Jsou vul­gár­ní a násil­ní, ale nikdy pře­hna­ně či expli­cit­ně. A jsou děs­ně pře­kom­bi­no­va­ní, leč stá­le dosta­teč­ně sro­zu­mi­tel­ní na to, aby nepů­so­bi­li jako nesmy­sl­ný blá­bol. Guy Ritchie, jenž je záro­veň spo­lu­au­to­rem scé­ná­ře a pro­du­cen­tem fil­mu, si v nich totiž dává zále­žet na jed­not­li­vých posta­vách a jejich moti­va­cích a navíc při vyprá­vě­ní děje vyu­ží­vá pozo­ru­hod­né nápa­di­té struk­tu­ry, kte­rá jej umož­ňu­je číst hned v něko­li­ka vrst­vách.

 

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Pochopitelně jde o to, že něja­cí gan­gs­te­ři pro­ti sobě kují pik­le a podrá­že­jí se navzá­jem, leč dozví­dá­me se to pro­střed­nic­tvím inves­ti­ga­tiv­ní­ho novi­ná­ře Fletchera (Hugh Grant), kte­rý to všech­no vyprá­ví Rayovi (Charlie Hunnam), pra­vé ruce mari­hu­a­no­vé­ho krá­le Mickeyho (Matthew McConaughey), jenž je jed­ním z dotyč­ných gan­gs­te­rů. A vyprá­ví mu to ve sna­ze zís­kat od něj drob­ný úpla­tek v hod­no­tě 20 mili­o­nů, jenž zajis­tí, že to nevy­zvo­ní novi­nám a neo­hro­zí tím Mickeyho konop­ný byz­nys (údaj­ně v hod­no­tě 400 mili­o­nů).

Fletcher při­tom do své­ho vyprá­vě­ní zahr­nu­je jak udá­los­ti, u kte­rých byl sám pří­to­men (čas­to scho­va­ný někde v autě či v houš­tí pře­vle­če­ný za keř), tak i udá­los­ti, u kte­rých pří­to­men nebyl, a pou­ze tím pádem před­ha­zu­je své domněn­ky. A sem tam si něco záměr­ně při­bar­ví, pro­to­že o tom všem záro­veň napsal fil­mo­vý scé­nář, kte­rý musí pocho­pi­tel­ně půso­bit akč­ně­ji.

Nečekejte tudíž od Gentlemanů nic rea­lis­tic­ké­ho, ale nao­pak něco vel­mi sty­li­zo­va­né­ho a nere­ál­né­ho, při­čemž kaž­dou pode­zře­lou a až pří­liš za vla­sy při­ta­že­nou věc jde pocho­pi­tel­ně omlu­vit Fletcherovou buj­nou fan­ta­zií (nebo tím, že něco špat­ně pocho­pil a ve sku­teč­nos­ti to bylo jinak). Film na tohle samo­zřej­mě spo­lé­há a ta nej­lep­ší mís­ta se tudíž až na výjim­ky točí prá­vě kolem Fletchera (tře­ba když při­zve Raye ke spo­leč­né­mu dabin­gu videa taj­ně nato­če­né­ho bez sro­zu­mi­tel­né zvu­ko­vé sto­py), zatím­co jiné záplet­ky, týka­jí­cí se např. někte­rých ved­lej­ších mafi­á­nů, už tak zají­ma­vé nebo pozo­ru­hod­né nejsou.

Díky Ritchieho ele­gant­ní režii a odpo­ví­da­jí­cím herec­kým výko­nům všech zúčast­ně­ných Gentlemani kaž­do­pád­ně drží moc hez­ky pohro­ma­dě a hlav­ně jsou od začát­ku do kon­ce zábav­ní, legrač­ní a inte­li­gent­ní poměr­ně kon­zis­tent­ně. Gangsterské peri­pe­tie se v nich stře­tá­va­jí s leh­kým a důvtip­ným spo­le­čen­ským rýpá­ním (na mafi­án­ském pod­ni­ká­ní závis­lá šlech­ta, žen­ská auto­díl­na…) a s počí­ná­ním postav, jež se k mafi­án­ské­mu smlou­vá­ní nad mari­hu­a­no­vou zla­tou žílou tře­ba jen omy­lem při­mo­ta­jí a vne­sou tak do pří­bě­hu moment pře­kva­pe­ní (což se týká zejmé­na boxer­ské­ho tre­né­ra v podá­ní Colina Farrella a jeho svě­řen­ců, mla­dých boxerů-rapperů.) Má to švih a má to nápa­dy, ačko­li ne pokaž­dé jde pří­mo o tre­fu do čer­né­ho (např. zvra­ce­ní a video s pra­se­tem jsou dost prvo­plá­no­vé a laci­né prv­ky, neza­pa­da­jí­cí do jinak veskr­ze sofis­ti­ko­va­né­ho zbyt­ku sním­ku).

Gentlemani tudíž před­sta­vu­jí kva­lit­ní pro­dukt žán­ru, v němž Guy Ritchie už dáv­no umí cho­dit a vyho­vu­je mu. Nejedná se o nic pří­liš pře­kva­pi­vé­ho, natož pře­lo­mo­vé­ho, ale dob­rá nezá­vazná zába­va na úrov­ni nato­če­ná někým, pro koho jsou gan­gs­ter­ské kome­die jed­no­znač­ně kom­fort­ní zónou, to je v kaž­dém pří­pa­dě.

---