Hairspray

Hairspray
31.07.2007

recen­ze

Přečteno: 55 krát

Lidé se v nich neu­stá­le dáva­jí do zpě­vu a tan­ce, pří­běh obvykle bývá jed­no­du­ší (ačko­li to není pra­vi­dlem) a slou­ží pou­ze jako kostřič­ka pro hudeb­ní čís­la a o něja­ké psy­cho­lo­gii postav tu lze mlu­vit také pou­ze zříd­kakdy. Po úspěš­ných muzi­ká­lech Moulin Rouge a Chicago, kte­ré se v lec­čems nastí­ně­né šab­lo­ně vymy­ka­ly, při­chá­zí v Hairspray návrat do osvěd­če­ných šede­sá­tých let, mezi roz­tan­če­nou zla­tou mlá­dež, kde jde o výš­ku natu­pí­ro­va­né­ho úče­su a nej­vět­ší­ho fra­je­ra ve ško­le.

Hairspray vyprá­ví o ne zrov­na hube­né Tracy Turnbladové, jejíž jedi­ným snem je dostat se do taneč­ní show Cornyho Collinse. Od její­ho snu ji nej­pr­ve zra­zu­je mat­ka, kte­rá z domu nevy­šla již dva­náct let, poté musí Tracy čelit intri­kám pro­du­cent­ky Velmy a její pro­tě­žo­va­né dce­ry Amber a nako­nec se do hry dostá­vá boj pro­ti rasis­mu.
Černoši jsou totiž stá­le segre­go­vá­ni od bílých a navíc hro­zí, že bude zru­šen jejich „Černý den“ v tele­vi­zi, což se Tracy ani tro­chu nelí­bí a roz­hod­ne se za prá­va men­ši­ny bojo­vat jako jed­na z nich. A ved­le toho vše­ho je tu samo­zřej­mě také úchvat­ný mla­dík jmé­nem Link, kte­ré­ho sice sví­rá ve svých drá­pech načan­ča­ná Amber, ale víte, jak to cho­dí…

Jak vid­no, pří­běh zde oprav­du není jinak pře­vrat­ný, je to tako­vý kla­sic­ký jed­no­du­chý sou­boj klad­ných se zápor­ný­mi, kde se odha­lu­je, co je v živo­tě důle­ži­té a že by člo­věk měl být sám sebou a nesna­žit se zapad­nout do davu hlu­pá­ků a ome­zen­ců. Ale, jak už jsem říka­la, o pří­běh v muzi­ká­lu zas až tolik nejde a v tomhle to pla­tí na sto pro­cent. Drtivou vět­ši­nu fil­mu totiž zau­jí­ma­jí hudeb­ní čís­la. Pokud vás nechyt­ne roz­tan­če­ný roke­nroll šede­sá­tých let ani nej­růz­něj­ší taneč­ní kre­a­ce, asi se bude­te znač­ně nudit, pro­to­že nic jiné­ho tu prak­tic­ky neu­vi­dí­te.
Mluví se zde oprav­du mini­mál­ně a vět­ši­na kon­flik­tů a situ­a­cí se zkrát­ka řeší pís­ní. Na tom roz­hod­ně není nic špat­né­ho, však se jed­ná o pís­nič­ky vcel­ku návy­ko­vé, ale vzhle­dem k námě­tu a vůbec samot­né pod­sta­tě fil­mu by to mělo být urči­tě krat­ší a jak­si úspor­něj­ší. Hairspray trvá totiž celé dvě hodi­ny, tak­že v dru­hé polo­vi­ně máte pocit, že všech těch pís­ní, tan­ců a barev­nos­ti je tro­chu moc a cítí­te se zkrát­ka pře­sy­ce­ni.

Určitě bych se také měla zmí­nit o herec­kých výko­nech. Charaktery postav jsou tu více­mé­ně plo­ché, ale pro her­ce je důle­ži­té popa­so­vat se se zpě­vem a tan­cem a s tím si všich­ni pora­di­li dob­ře. Písně jsou oprav­du per­fekt­ně zazpí­va­né i odtan­če­né (jak­ko­li se vám někte­ré kre­a­ce mohou zdát při­nejmen­ším zvlášt­ní). Hlavní roli hra­je nezná­má Nikki Blonsky, kte­rá teď urči­tě dosta­ne dal­ší fil­mo­vé pří­le­ži­tos­ti, v roli její kama­rád­ky uvi­dí­te Amandu Bynes, kte­rá se tím­to ale­spoň čás­teč­ně vyma­ni­la ze svých obvyk­lých rolí v tee­nage­rov­ských rádo­by kome­dií.
Nevím, jest­li má něja­ký zvlášt­ní důvod, proč mat­ku hra­je John Travolta, ale byl to při­nejmen­ším odváž­ný tah. Pravdou je, že nej­pr­ve to vypa­da­lo na pořád­ný prů­švih a ale­spoň ze začát­ku fil­mu půso­bí Travolta při­nejmen­ším div­ně, pak se s tím ale nějak srov­ná­te a nako­nec to není zas až tak hroz­né. Z dal­ších rolí ješ­tě sto­jí za zmín­ku Christopher Walken v roli tatín­ka pro­dá­va­jí­cí­ho žer­tov­né před­mě­ty a Michelle Pfeiffer, kte­rá s grá­cií vystřih­la mrchu Velmu.

Hairspray vlast­ně nemá žád­né vel­ké zásad­ní nedo­stat­ky (pokud nebu­de­te brát jako nedo­sta­tek zmi­ňo­va­né žánro­vé aspek­ty), přes­to však je výsled­ný dojem někde oko­lo lep­ší­ho prů­mě­ru. Je to zkrát­ka tako­vá milá pří­jem­ně roz­tan­če­ná vyprá­věn­ka, kte­rá ovšem nena­bí­zí nic moc extra zvlášt­ní­ho a kte­rá je zby­teč­ně dlou­há, tak­že ke kon­ci už máte všech těch hudeb­ních čísel a celé té sty­li­zo­va­né roz­cu­cha­nos­ti lehce po krk, což vám brá­ní vychut­nat si finá­le. Na dru­hou stra­nu výsled­ný dojem vylep­šu­je něko­lik jem­ných roz­to­mi­lých vtíp­ků.
Verdikt: Optimistická roz­tan­če­ná poho­da s chytla­vý­mi pís­ně­mi a zají­ma­vý­mi taneč­ní­mi čís­ly, šede­sá­tá léta mají zkrát­ka své neo­pa­ko­va­tel­né kouz­lo. Vzhledem k námě­tu však mohl být film o něco krat­ší a jak­si úspor­něj­ší, v dru­hé polo­vi­ně už toho vše­ho bylo tak nějak přespří­liš. Celkově – lep­ší prů­měr.
Naše hod­no­ce­ní

Vaše hod­no­ce­ní

Currently 2.00/5

1

2

3

4

5

Hodnocení: 2.0 z 5 (hod­no­ce­no 4x)

Andrea Zahradníková

Vytisknout

bad­ge = “;
document.writeln(badge);

bad­ge = “;
document.writeln(badge);

Související člán­ky:

Komentáře

Jméno

Zapamatovat
Email

Web

Zpráva

Formát Texy

---