Halloween - Klasický slasher, který se nesmazatelně zapsal do historie. John Carpenter zase dokázal, že téměř cokoli natočí, to se stane legendou.

„Halloween“ je jed­ním z doslo­va iko­nic­kých fil­mů žán­ru sla­sher. Musím se při­znat, že mi trva­lo poměr­ně dlou­ho se na něj koneč­ně podí­vat a zjis­tit, zda jsou zde sku­teč­ně tako­vé kva­li­ty, jak se říká. A musím kon­sta­to­vat, že zde samo­zřej­mě jsou. Prve jsem viděl rema­ke od Roba Zombieho, u kte­ré­ho jsem si říkal, že to je dob­rý film, hlav­ně pro­to, že se tam obje­vil můj oblí­be­nec Malcolm McDowell. Ale po zhléd­nu­tí původ­ní ver­ze musím říct, že ori­gi­nál je pros­tě ori­gi­nál.

Tam, kde nám Zombie pre­zen­tu­je poměr­ně natu­ra­lis­tic­ký horor, tady Carpenter jen nazna­ču­je, a dělá to s tako­vou bra­vu­rou, že je pro mě jeho „Halloween“ mno­hem děsi­věj­ší. I když pou­ží­vá prv­ky, kte­ré dnes vidí­me v pod­sta­tě v kaž­dém horo­ru, v jeho podá­ní vyzní­va­jí stra­ši­del­ně­ji. Navíc scé­ny jsou zde nato­lik pro­ta­ho­vá­ny, že člo­věk sku­teč­ně neví, kdy Mike Myers koneč­ně ude­ří. Ale když už se tak sta­ne, nikdo nezů­sta­ne ušet­řen.

Halloween sám o sobě je svá­tek, kte­rý vzbu­zu­je strach, nos­talgii, mož­ná i depre­se. Hlavně v tom ame­ric­kém podá­ní, kdy se děti i dospě­lí pře­vlé­ka­jí za stra­ši­dla a dal­ší podiv­né mas­ky. Tenhle svá­tek doslo­va vybí­zí k tomu, aby o něm byly natá­če­ny děsi­vé fil­my. „Halloween“ je ukáz­kou toho, že to jde vel­mi dob­ře, a to vlast­ně i přes­to, že tenhle film o Halloweenu jako tako­vém není.

Příběh fil­mu je všem fanouškům vel­mi dob­ře zná­mý. Máme zde Halloween a děti i star­ší se na něj při­pra­vu­jí pod­le své­ho. Děti se pře­vlé­ka­jí a jdou si pro kole­du, ado­lescen­ti a téměř dospě­lí si uží­va­jí své vlast­ní zába­vy. Na tom by neby­lo nic špat­né­ho, ale do měs­ta se vrá­til jeho někdej­ší oby­va­tel, kte­rý již v šes­ti letech zabil svou vlast­ní sest­ru. Proč? Nevíme. A zále­ží na tom? Vůbec ne. Nevědomost a nezna­lost Mikových moti­va­cí jen umoc­ňu­je vyzně­ní fil­mu. Kdo je Mike Myers? Proč dělá, co dělá? Nevíme. Je to šíle­nec, kte­rý nedo­ká­že roz­li­šo­vat mezi dob­rem a zlem, ale vybí­rá si auto­ma­tic­ky stra­nu tem­nou? Vraždění je pro něj něčím napros­to oby­čej­ným, něčím, co pova­žu­je za nor­mál­ní. Jeho způ­so­by nejsou vyna­lé­za­vé, jsou pros­tě pou­ze násil­né. O to děsi­věj­ší je moment, kdy se opět ve vzdu­chu zablesk­ne kuchyň­ský nůž, kte­rý ke své­mu zabí­je­ní pou­ží­vá nej­čas­tě­ji. Navíc je film kla­sic­kou ukáz­kou ote­vře­né­ho kon­ce, kdy i po pro­bod­nu­tí, vypích­nu­tí oka a mini­mál­ně šes­ti prů­stře­lech je Myers scho­pen dál fun­go­vat a utéct, aby si své rány ope­čo­val a poz­dě­ji se vrá­til v plné pará­dě.

Film zapo­čal sérii, kte­rá čítá cel­kem osm dílů, pokud počí­tá­me se sérií původ­ní, ale rema­kem Roba Zombieho se celá série restar­to­va­la a už se natá­čí tře­tí díl. Zjednodušeně řeče­no, „Halloweenů“ už je ve vzdu­chu cel­kem deset a jede­nác­tý se natá­čí. Skutečně jed­na z nej­vět­ších stá­lic na horo­ro­vém nebi. I když prav­da o kva­li­tě se dá vždy pole­mi­zo­vat. Pokud se pak týká finanč­ní úspěš­nos­ti, asi nebu­de vel­kým pře­kva­pe­ním, že nej­ú­spěš­něj­ším díl je rema­ke Roba Zombieho z roku 2007, kte­rý si vydě­lal celo­svě­to­vě více jak 80 mili­ó­nů dola­rů. Původní film na trž­bách za pro­mí­tá­ní zís­kal „pou­ze“ 55 mili­ó­nů dola­rů.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Ikonický film pro žánr sla­sher. Žádný vel­ký natu­ra­lis­mus, krev zde v pod­sta­tě vůbec není, což jen umoc­ňu­je hrů­zu, kte­rá pro­stu­pu­je fil­mem. Snímek má úžas­nou atmo­sfé­ru, kte­rá je dokres­le­na skvě­lou hudeb­ní slož­kou, mimo­cho­dem ta je také dílem Johna Carpentera, a hlav­ně, úpl­ně úžas­ný je dech Mike Myerse, kte­rý nás dopro­vá­zí od počát­ku do kon­ce.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

V někte­rých scé­nách je film malin­ko kře­čo­vi­tý, hlav­ně pokud se týká herec­tví (tím nemám na mys­li Jamie Lee Curtsi, ta je skvě­lá a krás­ná), ale je to mís­ty poměr­ně kostr­ba­té a samo vraž­dě­ní je tako­vé... Nevím, asi bych řekl, že na tom­to aspek­tu je nej­víc vidět, že je to jen film a ne sku­teč­nost. A díky bohu za to.

---

---