Můžete mít Lance Henriksena a můžete mít pořád ještě Douga Bradleyho, ale jestli jste Rick Bota, tak ze série „Hellraiser“ už prostě nic nevykřešete, a místo, abyste si snažili trochu napravit reputaci, natočíte ještě větší kravinu, než ve svých předchozích dvou filmech, v kterých jste se snažili celou tuhle hororovou sérii regulérně zabít. Rick Bota dal osmým filmem sérii ten pomyslný hřebíček do rakve, který byl kladivem zaražen zatím posledním, devátým dílem.
Máte rádi na sériích to, že na sebe jednotlivé filmy nějakým způsobem navazují? Tak s tím se laskavě v případě filmu „Hellraiser: Pekelný svět“ rozlučte. Nějaká návaznost už zde opravdu není a vy se budete muset spokojit s tím, že jediným spojovacím článkem zůstává krychlový hlavolam a Cenobité. Ano, jejich přítomnost je příjemná, ale jejich potenciál je tak trestuhodně nevyužit, že už máte jen pocit, že se jedná o loutky, které jsou voděny člověkem, jenž má obrnu.
Na začátku se seznamujeme se skupinou mladých lidí – ach jo – které umřel jeden jejich kamarád. Očividně měli něco s jeho smrtí společného, ale těžko říct. Co je důležitější, tak to je skutečnost, že se tihle mladí lidé, kteří jsou vám naprosto ukradení a nejspíš hned protivní, vydávají na party, která se nese v duchu hellraiserovského světa. Jejich hostitel (Lance Henriksen) je velkým sběratelem předmětů, které jsou se světem Cenobitů spojené. A plánuje jim svou sbírku ukázat.
Po tomhle následuje už obligátní vyvražďování všech nepříjemných postav, a to ve snaze prezentovat divákovi příběh, který bude napínavý, který bude zajímavý a který překvapí svou pointou. No, popravdě, na blbé scénáře narazíte velmi často. A tohle je jeden z nich. Tady se tak moc tlačí na pilu, tak moc chce být scénář zajímavý a děsivý, až je neskutečně plochý a hrůzné momenty tu naprosto chybí.
Nečekal jsem, že snímek „Hellraiser: Pekelný svět“ bude dobrý, ale že bude až tak špatný a že bude celkově tak mrvit svět Cenobitů, to už je opravdu trestuhodné. Skoro si říkám, že se sérií je nejlepší přestat ve chvíli, kdy dokoukáte pátý díl, protože ten je jeden z nejlepších. To, co po něm následuje, už je jen utrpení a strmá cesta po křivce kvality dolů až skoro na samotné dno.
Hodnocení: 20 %
