Hodný syn - vítěz letošního Febiofestu v distribuci Film Europe

Praha 30. 3. 2012 – Letošní roč­ník Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu Praha – Febiofest zná své­ho vítě­ze. Je jím fin­ský sní­mek Hodný syn (Hyvä poi­ka). Cenu Grand Prix si na závě­reč­ném cere­mo­ni­á­lu osob­ně pře­vez­me reži­sér­ka Zaida Bergrothová. Hodného syna zakou­pi­la do dis­tri­buce spo­leč­nost Film Europe Media Company a uve­de ho do čes­kých kin 10. květ­na 2012.

„Neobvyklý pří­běh, kte­rý vyslo­vu­je něco pod­stat­né­ho o dneš­ní době“, „úžas­ná kom­bi­na­ce váž­né­ho téma­tu s humo­rem“ – tak­to hod­no­ti­la sní­mek fes­ti­va­lo­vá poro­ta, slo­že­ná z 33 fil­mo­vých fanouš­ků. Vítěze sou­tě­že Nová Evropa uvi­dí divá­ci v kinech již 10. květ­na 2012 a násled­ně na evrop­ské tele­viz­ní sta­ni­ci Film Europe Channel. Loňského vítě­ze Febiofestu, pol­ský sní­mek Křtiny, při­nes­la Film Europe do kin 23. úno­ra 2012.

„Ocenění Grand prix z Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu Praha – Febiofest 2012 pro sní­mek Hodný syn nás zasko­či­lo – samo­zřej­mě v pozi­tiv­ním slo­va smys­lu. O jeho kva­li­tách jsme nepo­chy­bo­va­li, byly pod­ně­tem, proč jsme o fil­mo­vá prá­va usi­lo­va­li. Divákům se sna­ží­me při­ná­šet to nej­lep­ší z Evropy. Kritérii jsou pro nás námět, kte­rý ve vás zane­chá hlu­bo­ký dojem a při­mě­je vás o něm pře­mýš­let, či herec­ké výko­ny – ať už zná­mých či začí­na­jí­cích her­ců. Ocenění, kte­ré tyto fil­my zís­ká­va­jí, jsou pro nás jen důka­zem, že jde­me správ­nou ces­tou,“ říká gene­rál­ní ředi­tel­ka Film Europe Media Company, Silvia Hroncová.

Zaida Bergrothová, jed­na z nej­slib­něj­ších mla­dých reži­sé­rek Finska, při­vez­la na Febiofest psy­cho­lo­gic­ký por­trét nezdra­vé­ho vzta­hu syna k mat­ce. Zaida stu­do­va­la režii na Univerzitě umě­ní a desig­nu. Jejími celo­ve­čer­ní­mi fil­my jsou Last CowboyStanding (2009) a The Good Son (2011). Mimo to nato­či­la něko­lik krát­kých fil­mů, včet­ně Glass Jaw (2004) a Heavy Metal (2007). „Grand prix je, samo­zřej­mě, pro mne něčím vel­mi důle­ži­tým a povzbu­di­vým. Je nád­her­né zjis­tit, že náš film, kte­rý je v urči­tých ohle­dech vel­mi fin­ský, oslo­vu­je také divá­ky v zahra­ni­čí. A navíc poro­ta Febiofestu je uni­kát­ní tím, že je slo­že­ná z lidí všech věko­vých kate­go­rií a oblas­tí živo­ta, nejen „lidí od fil­mu“. Já osob­ně jsme začí­na­la svo­ji fil­mo­vou kari­é­ru v Praze, kdy jsem zde jeden rok stu­do­va­la na FAMU. Tehdy mi bylo deva­te­náct a vytvo­ři­la jsem zde své prv­ní krát­ké fil­my,“ říká reži­sér­ka ke své­mu oce­ně­ní a vzta­hu k Praze.

Na Febiofestu a záro­veň fil­mo­vé nabíd­ce Film Europe Media Company Bergrothová oce­ňu­je „roz­ma­ni­tost a boha­tost“. Na téma evrop­ské­ho fil­mu uvá­dí: „Evropská kine­ma­to­gra­fie je úžas­né kul­tur­ní dědic­tví, kte­ré všich­ni sdí­lí­me, a já bych se ráda pova­žo­va­la za evrop­skou fil­mař­ku. Americký film byl komerč­ně hod­ně úspěš­ný v 60. a 70. letech, ale umě­lec­ky pro mne nabí­zí šir­ší spek­trum fil­mů evrop­ské kino. V minu­lých letech zde vznik­la řada skvě­lých fil­mů ze „sta­rých fil­mo­vých“ zemí jako Francie, Španělsko nebo Švédsko, ale také z půso­bi­vé „nové vlny“ zemí jako je Rumunsko, a já bych ráda vidě­la dal­ší tako­vou vlnu vychá­ze­jí­cí z Finska… Jako žena – fil­mař­ka obdi­vu­ji své evrop­ské kole­gy­ně, jako jsou Claire Denis, Andrea Arnold, Lynne Ramsay nebo Agnieszka Holland, se kte­rou jsem měla tu čest se setkat na Febiofestu.“

Společně s reži­sér­kou se uve­de­ní Hodného syna na Mezinárodním fil­mo­vém fes­ti­va­lu Praha – Febiofest 2012 zúčast­nil také scé­náris­ta, Jan Forsström, kte­rý pře­kva­pil nejen per­fekt­ně vykres­le­ným námě­tem fil­mu, ale také svo­jí zna­los­tí češ­ti­ny. „Český jazyk jsem stu­do­val dva roky na uni­ver­zi­tě v Helsinkách, ale bylo to v letech 1995/6, tak jsem už hod­ně zapo­mněl. V té době mne hod­ně zají­ma­la čes­ká kul­tu­ra, ale pak jsem začal stu­do­vat film a neměl jsem čas s tím­to jazy­kem pokra­čo­vat. Ale ješ­tě dost dob­ře rozu­mím, i když dneska mlu­vím bohu­žel dost špat­ně…  Poté jsem ješ­tě mno­ho­krát navští­vil Prahu a sna­žím se sle­do­vat nové čes­ké fil­my. Má rád také star­ší čes­ké fil­my jako např. Markéta Lazarová, Ucho nebo Démanty noci – jsou pro mne vel­mi důle­ži­té. Můj prv­ní dlou­hý film, jako scé­náris­ty, byl fin­ský sní­mek Muukalainen (ang­lic­ký název: The Visitor, čes­ký: Návštěvník, reži­sér a spo­lusce­náris­ta byl Jukka-Pekka Valkeapää), v němž hrál náho­dou hlav­ní roli Pavel Liška,“ uvá­dí Forsström.

Zdroj: Film Europe Pictures CZ

---