Horizont události - prvotina Paula W.S. Andersona

Horizon

Čím déle o Event Horizon pře­mýš­lím, tím méně se mi líbí - to je cel­ko­vý dojem z fil­mu, na kte­rý jsem se vlast­ně dost těšil a kte­rý v rekla­mě, obráz­cích a na poměr­ně dob­ře zro­be­né web strán­ce sli­bo­val být pořád­ným mlsem pro sci­fis­tic­ké­ho fan­du, za nějž se pova­žu­ji.

Nyní se tedy oci­tám v kla­sic­kém recen­zent­ském dile­ma­tu: mám se hni­do­piš­sky pus­tit do roze­bí­rá­ní děje, postav a atmo­sfé­ry, nebo je mou povin­nos­tí ušet­řit pří­pad­né zájem­ce o shléd­nu­tí a nepo­ka­zit jim večer? Snad se mi to poda­ří - věz­te tedy, vy kte­ří na film chce­te jíti, že Rejpání pod čarou je zhus­ta k věci a důvtip­né­mu ledasco pro­zra­dí; snad abys­te je čet­li až po fil­mu.
Abych ale neza­čí­nal úpl­ně nega­tiv­ně, k Event Horizon budiž nyní řeče­no, že oplý­vá mno­hý­mi nea­me­ric­ký­mi pozi­ti­vy, jako jsou nezod­po­vě­ze­né otáz­ky a pocit potře­by pře­mýš­let a mudro­vat. Počítám, že se nese­tká s ohla­sem u pub­li­ka ve Státech, neboť divák odchá­zí z kina roz­ru­šen (to by bylo v pořád­ku) a nikdo mu nepo­vě­děl, jak to všech­no bylo, musí na to při­jít sám (a za to jsme si pro­sím neza­pla­ti­li!). Což je pro film z evrop­ské­ho hle­dis­ka vel­mi licho­ti­vé.

Píše se rok 2047 a záchran­ná výpra­va lodi Lewis & Clark má objas­nit pří­či­ny zmi­ze­ní a náh­lé­ho obje­ve­ní expe­ri­men­tál­ní­ho kos­mic­ké­ho korá­bu Event Horizon, jakož i dopra­vit pře­ži­vší z posád­ky do bez­pe­čí. Jak una­ve­né­mu záchran­né­mu týmu pod vede­ním kapi­tá­na Millera (Laurence Fishburne) vysvět­lí Dr. William Weir (Sam Neill), Event Horizon byl taj­ným pro­jek­tem USAC (United States Aerospace Command), loď, kte­rá měla říze­ným kolap­sem pro­sto­ru pře­ko­nat vzdá­le­nos­ti jinak nedo­sa­ži­tel­né kvů­li bari­é­ře rych­los­ti svět­la. Ani Dr. Weir, kte­rý nad­svě­tel­ný koráb zkon­stru­o­val, nedo­ve­de objas­nit, jak a proč se loď po sed­mi letech, kdy byla nezvěst­ná, náh­le obje­vi­la na oběž­né drá­ze kolem Neptuna a auto­ma­tic­ká sta­ni­ce zazna­me­na­la její nou­zo­vý sig­nál.

Záchranný tým - navi­gá­tor­ka Starck (Joely Richardson), bez­peč­nost­ní tech­ni­ci Peters (Kathleen Quinlan) a Cooper (Richard T. Jones), inže­nýr Justin (Jack Noseworthy), lékař D.J. (Jason Isaacs) a pilot Smith (Sean Pertwee) - se sezna­mu­jí se jedi­ným názna­kem: zázna­mem rádi­o­vé­ho pře­no­su z lodi v oka­mži­ku spuš­tě­ní nad­svě­tel­né­ho poho­hu. Obsahuje jen nesro­zu­mi­tel­né, nelid­ské skře­ky a kvi­ly.

Lewis & Clark dosáh­ne lodi na oběž­né drá­ze ledo­vé pla­ne­ty, impo­zant­ní kon­struk­ce ve tva­ru kří­že z něja­ké pří­či­ny inter­fe­ru­je s bio­sen­so­ry a nedo­vo­lu­je loka­li­zo­vat pře­ži­vší. Tým se vydá­vá do nit­ra Event Horizon a obje­vu­je obrov­ské pro­sto­ry, tiché jako katedrá­la, napl­ně­né spouš­tí a tros­ka­mi nazna­ču­jí­cí­mi, že původ­ní posád­ku potkal něja­ký straš­li­vý osud. Proč a jak se ale loď obje­vi­la zpět? Proč už nejen Dr. Weira, ale i ostat­ní záchra­ná­ře pro­ná­sle­du­jí tíži­vé myš­len­ky a vidi­ny z minu­los­ti?

Možná to ode mne bude­te pova­žo­vat za neho­ráz­nost, ale ten­to film pra­cu­je pou­ze s naším stra­chem z nezná­ma, a s ničím jiným, a to je pod­le mne málo. Soudím, že se ani ve vesmí­ru nemá­me čeho bát, kro­mě nás samot­ných. Vím, mož­ná se mnou nesou­hla­sí­te. Na Event Horizon se mi ze vše­ho nej­víc líbi­lo, že navo­zu­je prá­vě ten­to druh pochyb a zvě­da­vos­ti. Na dru­hé stra­ně se mi nelí­bil prin­cip obec­né­ho zla, tedy spí­še jsem s ním nesou­hla­sil.

Pro milov­ní­ky sci-fi je Event Horizon asi tro­chu moc horro­ro­vý, pro stra­ši­del­ní­ky mož­ná moc rake­to­vý. On je celý tako­vý pře­ta­že­ný. První půl­ka je nato­lik oči­vid­ná úlit­ba Vetřelci 1, že to jed­no­ho až poba­ví. Pochválit musím ovšem kame­ru a spe­ci­ál­ní efek­ty, na kte­rých to celé sto­jí. Chystáte-li se tedy na drs­nou podí­va­nou plnou akce a tem­né­ho děsu, Event Horizon je prá­vě pro vás. Osoby se sklo­nem k noč­ním můrám na vlast­ní nebez­pe­čí, pro­sím. O roman­tic­kém veče­ru nemů­že být řeči.

Hodnocení: DOCELA UJDE 

HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ
POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

• Lewis & Clark pou­ží­vá hiber­nač­ní a akce­le­rač­ní nádr­že na lidi, aby lépe sná­še­li dlou­hé a prud­ce zrych­lu­jí­cí a brz­dí­cí lety. Harampádí včet­ně hrn­ků na kafe, pova­lu­jí­cí se po sto­le, to zrych­lo­vá­ní a brž­dě­ní sná­ší zjev­ně dob­ře i bez nádr­ží.
• Už teď, v roce 1997, máme radar ima­ging, nebo­li zob­ra­zo­vá­ní zamlže­ných před­mě­tů pomo­cí rada­ru. Přesto se Lewis & Clark kolem Event Horizon motá, aniž by vědě­li, jak vypa­dá.
• Tak Event Horizon je na oběž­né drá­ze, a v mra­cích, kte­ré se vzhle­dem k lodi nepo­hy­bu­jí, kolem Neptuna? Hmmm. Mraky se ovšem­že navždy roz­ply­nou, jakmi­le jich pro optic­ké efek­ty není tře­ba, a vůkol zavlád­ne tvr­dé vaku­um.
• Ani při nej­vět­ší atmo­sfé­ric­ké dece­le­ra­ci nepo­va­žu­jí ostří­le­ní ast­ro­nau­ti potře­bu se při­pou­tat...
• To je něja­ké­ho svět­la od Slunce kolem toho Neptuna.
• Jak už i ve Vetřelci, také Event Horizon obsa­hu­je neu­vě­ři­tel­ně tem­né síně a podiv­né ponu­ré chod­by. Jakémukoliv kon­struk­té­ro­vi by vrá­ti­li škol­né, kdy­by nechal kaž­dou míst­nost v kos­mic­ké lodi vyma­lo­vat na tma­vo hně­do.
• Ani v roce 2047 nebu­de­me osvo­bo­ze­ni od olb­římích rudých dis­ple­jí­ků, hla­si­tě odti­ká­va­jí­cích sekun­dy k záhubě.
• Záchranná výpra­va vstou­pí na loď, kte­rá se dosta­la do potí­ží za podiv­ných okol­nos­tí. Nikdo nevě­nu­je pozor­nost halu­ci­na­cím? Takové záchra­ná­ře bych pova­žo­val za trap­né ama­té­ry.
• USAC nechá kon­stru­o­vat lodě psy­cho­pa­tům? A pak je klid­ně pošle na záchran­nou výpra­vu? Kdo dělal před­le­to­vé pro­hlíd­ky?

Photo © 1997 Paramount Pictures