JACK A OBŘI : O NATÁČENÍ

Režisér Bryan Singer s obli­bou expe­ri­men­tu­je s žán­ry. Svou kari­é­ru zahá­jil kri­mi­nál­ním dra­ma­tem plným zvra­tů Obvyklí pode­zře­lí, pus­til se série fil­mů o super­hr­di­nech X-Men a zpra­co­val napí­na­vý pří­běh z 2. Světové vál­ky Valkýra. Nyní se roz­ho­dl při­jmout dal­ší výzvu: vsa­dil na sou­čas­nou záplet­ku na poza­dí pra­staré­ho pří­bě­hu Jack a obři.

Základní prv­ky pří­bě­hu jsou pově­do­mé – chla­pec a obrov­ský fazo­lo­vý sto­nek, jehož vrcho­lek sahá až do krá­lov­ství obrů. Ale Singerovo poje­tí pří­bě­hu se pod­stat­ně liší – snou­bí se v něm akč­ní scé­ny, sou­bo­je s meči, armá­dy obrů a odváž­ná prin­cez­na, jejíž krá­lov­ství sto­jí na pokra­ji záni­ku. Hlavní hrdi­na v podá­ní Nicholase Houlta je v porov­ná­ní se smůlou pro­ná­sle­do­va­ným chlap­cem z far­my mno­hem ostří­le­něj­ší. Sám Singer mlu­ví o svém fil­mu tak­to: „S tro­chou sho­ví­va­vos­ti se jed­ná o zábav­ně dob­ro­druž­ný pří­běh.” Film ve 3D byl nato­čen na růz­ných mís­tech ve Velké Británii a Irsku exte­ri­é­rech ve 3D. Při natá­če­ní byla pou­ži­ta nej­mo­der­něj­ší zázna­mo­vá tech­ni­ka.

„V tom­to fil­mu najde­te všech­no,” dodal Hoult, kte­rý se pro­sla­vil fil­mem Jak na věc a od té doby hrál v brit­ském tele­viz­ním seri­á­lu Skins a ve fil­mu X-Men: První tří­da, na jehož scé­ná­ři se Singer podí­lel a kte­rý pro­du­ko­val. „Obři jsou ústřed­ní­mi posta­va­mi, ale ve fil­mu najde­me také milost­nou roman­ti­ku, děs i humor.”

Jednoho zamra­če­né­ho ang­lic­ké­ho let­ní­ho dne jsme navští­vi­li Singera jeho tým při natá­če­ní u katedrá­ly v Norwichi. S jis­to­tou může­me říct, že ten­to téměř tisíc let sta­rý gotic­ký kos­tel nikdy nic tako­vé­ho nespat­řil. V hlav­ní chrá­mo­vé lodi byla na sta­ro­by­lých dla­žeb­ních kame­nech roz­lo­že­na obrov­ská mapa mytic­ké Anglie 12. sto­le­tí a před oltá­řem bylo posta­ve­no vyvý­še­né pódi­um pro trůn krá­le Brahmwella, kte­ré­ho hra­je Ian McShane.

McShane v roli monar­chy, zaha­le­ný do her­me­lí­no­vé­ho pláš­tě, pózo­val dvor­ní­mu malí­ři, kte­rý malo­val jeho por­trét v život­ní veli­kos­ti. Poblíž se skrý­val – doslo­va – Stanley Tucci v roli lor­da Rodericka. Byl celý v čer­ném a jeho zlo­věst­ný pohled nevěš­til nic dob­ré­ho.

„Roderick zou­fa­le tou­ží used­nout na trůn.”, vysvět­lo­val Tucci a když nehrál, jeho pohled pře­stá­val být zlo­věst­ný. „Přestože je tak sta­rý, že by mohl být otcem prin­cez­ny Isabelle, je s ní zasnou­ben a ona ho nená­vi­dí. Roderick je padouch ze sta­ré brit­ské ško­ly.” Singer popsal Rodericka pros­tě jako „ve sku­teč­nos­ti kru­té­ho a zlo­my­sl­né­ho fin­ti­la.”

Sám Ian McShane, kte­rý je zvyk­lý hrát zápor­né posta­vy, byl u vytr­že­ní, když sle­do­val, jak hra­je zápor­ňá­ka Tucci. „Moc se mi líbí.”, tvr­dil McShane. „Je to vel­mi talen­to­va­ný herec a sle­do­vat jeho výkon je inspi­ru­jí­cí. Zvládá svou roli doko­na­le. Já jsem jenom okouz­lu­jí­cí. Stačí mi sedět tu ve zla­té zbro­ji, nasa­dit si na hla­vu koru­nu a na tvá­ři vykouz­lit krás­ný úsměv. Já ten­to­krát hra­ji pro změ­nu klad­nou posta­vu, kte­rá může být okouz­lu­jí­cí a milá. Ano, bylo váž­ně hez­ké, že mě požá­da­li, abych hrál tuto posta­vu.”

V prá­vě natá­če­né scé­ně se prin­cez­na Isabelle, ztvár­ně­ná naděj­nou brit­skou hereč­kou Eleanor Tomlinson, vří­ti­la do trůn­ní­ho sálu násle­do­va­ná svý­mi stráž­ci, mezi kte­rý­mi nechy­běl ani Elmont (Ewan McGregor) a Crawe (Eddie Marsan), aby vznes­li pro­test pro­ti sňat­ku a požá­da­li její­ho otce, aby jí dovo­lil vybrat si man­že­la pod­le vlast­ní vol­by. Po kaž­dé scé­ně Singer poti­chu mlu­vil s před­sta­vi­tel­kou hlav­ní role i s ostat­ní­mi her­ci na scé­ně a v kaž­dé scé­ně Eleanor Tomlinson pilo­va­la svůj výkon do těch nej­jem­něj­ších detai­lů.

Herečka, pro kte­rou je hlav­ní role v celo­ve­čer­ním fil­mu Jack a obři debu­tem, udě­la­la na Singera vel­ký dojem. „Ellie je pros­tě úžas­ná.”, řekl poz­dě­ji. „Je těž­ké uvě­řit, že jí je jen 18 let. Má vel­ký talent a vystu­po­vá­ní fil­mo­vé hvězdy.”

Ellie Tomlinson vypa­da­la nád­her­ně ve slo­ži­tě tka­né róbě své posta­vy a oči­vid­ně si svou roli uží­va­la. „Je to báječ­né.”, řek­la. „Je skvě­lé být sou­čás­tí toho vše­ho a vel­mi mě baví dotvá­řet posta­vu i záměr vlast­ní­mi nápa­dy. Přestože má Bryan na sta­ros­ti spous­tu věcí, doká­že si s vámi celé hodi­ny poví­dat o posta­vě. Chtěli jsme ztvár­nit Isabelle jako kuráž­nou a zapá­le­nou, ale záro­veň i lid­skou bytost.”

V době naší návštěvy Hault nena­tá­čel, ale pře­ru­šil svůj vzác­ný den vol­na a pose­děl s námi v kří­žo­vé chod­bě katedrá­ly, kde nám se zjev­ným nad­še­ním vyprá­věl o tom, jak ho natá­če­ní baví – a nejen pro­to, že to je jeho dosa­vad­ní nej­vět­ší hlav­ní role. „Všechno pro­bí­há vel­mi, vel­mi dob­ře – fil­mo­vá­ní v těch­to exte­ri­é­rech a na těch­to mís­tech. Vypadá to fan­tas­tic­ky. A režie se ujal Bryan, kte­rý roz­ví­jí skvě­lé myš­len­ky pří­bě­hu i jeho postav. Před oči­ma sklá­dá všech­ny aspek­ty fil­mu dohro­ma­dy.”

Scénář Darrena Lemkeho, Christophera McQuarrieho a Dana Studneyho (pod­le námě­tu Darrena Lemkeho a Davida Dobkina) není pří­liš kom­pli­ko­va­ný. „Je to ta nej­jed­no­duš­ší dějo­vá linie, s jakou jsem kdy pra­co­val.”, pozna­me­nal reži­sér. Přesto si nemů­že pomoc a pohlí­ží na pří­běh z vlast­ní per­spek­ti­vy: rám­co­vý pří­běh spo­ju­je Jackova dob­ro­druž­ství ve fil­mu s pří­běhy, kte­ré o něm vyprá­ví legen­da. Singera zjev­ně zají­má to, jak se pří­běhy mění s tokem času a co pří­běhy, kte­ré vyprá­ví­me, vypo­ví­da­jí o našem vlast­ním svě­tě.

Toto mezi­ná­rod­ní obsa­ze­ní při­lá­kal nejen Singerův pří­stup, ale také pří­le­ži­tost vzá­jem­ně spo­lu­pra­co­vat. Hault řekl: „Je skvě­lé, když pra­cu­je­te s lid­mi jako Ewan a Stanley a Eddie Marsan a oni vám při tom vyprá­vě­jí vti­py. A Eleanor je fan­tas­tic­ká. Ona váž­ně měla kuráž. Její posta­va vyrůs­ta­la jako prin­cez­na, ale člo­věk jí pře­je, aby si tro­chu uži­la – není tak doce­la spo­ko­je­ná se svým živo­tem. A Jack je mla­dý far­mář sní­cí o tom, že bude hrdi­nou. Také není spo­ko­je­ný se svým živo­tem, ale pocho­pi­tel­ně z jiných důvo­dů. V tom­to pří­bě­hu se set­ka­jí a potom se do sebe zami­lu­jí.”

Isabelle není jen tak oby­čej­ná prin­cez­na. „I když se naro­di­la v krá­lov­ské rodi­ně, nechtě­la, aby za ní celý život všech­no děla­lo slu­žeb­nic­tvo.”, dodl Tomlinson. „Chce cho­dit ven, aniž by ji všich­ni pozna­li. Chce pro­ží­vat vlast­ní dob­ro­druž­ství a tak vyrá­ží do svě­ta, aby si ho našla. Princezna tím dostá­vá vlast­nos­ti sou­čas­né dív­ky.”

„Bryan je reži­sér her­ců, kte­rý se sna­ží na plát­na dostat duši a ducha postav.”, uve­dl Neal H. Moritz, kte­rý film pro­du­ku­je spo­leč­ně s Davidem Dobkinem, Singerem, Patrickem McCormickem a Orim Marmurem . „Vztah mezi Jackem a prin­cez­nou Isabelle je pro film klí­čo­vý, ale uvi­dí­me také neu­vě­ři­tel­né akč­ní scé­ny a vizu­ál­ní efek­ty a roz­ví­je­jí­cí hlav­ní pří­běh.”

„Bryan je reži­sér, kte­rý má rád vel­ké plát­no.”, dodal pro­du­cent McCormick. „A tak řešil otáz­ky, jak vytvo­řit dosud neví­da­ný svět obrů. Všichni zná­me základ­ní pří­běh o Jackovi a obrech, jak má být pojat a ztvár­něn? Celková atmo­sfé­ra a svět obrů, cho­vá­ní lid­ských bytos­tí v něm – to byla sku­teč­ná výzva, shá­ně­li jsme nej­lep­ší a nej­po­kro­či­lej­ší tech­no­lo­gie a domní­vám se, že nako­nec jsme zvo­li­li dob­rý pří­stup.”

Během dal­ší pře­stáv­ky v natá­če­ní jsme si našli Ewana McGregora u kávy a čte­ní infor­ma­cí o své posta­vě. „Hraji Elmonta, vůd­ce strá­že, kte­rá chrá­ní prin­cez­nu,”, sdě­lil nám McGregor. „Je to palá­co­vá gar­da a já mám na sta­ros­ti prin­cezni­nu bez­peč­nost, ale ona nám vždy pro­klouz­ne a vydá­vá se na prů­zkum, pro­to­že si uvě­do­mu­je svou ome­ze­nou svo­bo­du i to, bez nás, dva­nác­ti rytí­řů odě­ných v kože­né zbro­ji, nesmí nikam cho­dit. Bděl jsem nad jejím bez­pe­čím už dlou­ho, od doby, kdy byla ješ­tě dítě, tak­že se zná­me vel­mi dob­ře.”

Zdálo se, že McGregor oble­če­ný v plné zbro­ji, se švi­hác­kým kní­rem a nače­sa­nou kšti­cí, si uží­vá svět obrů a rytí­řů. „Snažím se být tak tro­chu jako Errol Flynn.”, usmí­val se. „Hrát tuto roli mě hroz­ně baví. To jsou přes­ně ty správ­né exte­ri­é­ry a kos­týmy jsou nád­her­né. A jsou tu skvě­lí her­ci. Věděl jsem, že do fil­mu je obsa­zen Stanley Tucci, kdy­si jsem s ním spo­lu­pra­co­val na fil­mu Extra život. Hraje tu také Bill Nighy, a já jsem s Billem chtěl vždyc­ky spo­lu­pra­co­vat.”

Nighy hra­je vůd­ce obrů, tak­že jeho scé­ny se natá­če­li v ate­li­é­rech Shepperton Studios. Herce zau­ja­la kom­bi­na­ce tra­dič­ní hrdin­ské legen­dy, dob­ro­druž­né­ho pří­bě­hu a sou­čas­né­ho pohle­du na svět. „To, jak pro­po­ji­li základ­ní prv­ky pověs­ti s uni­ver­zál­ní­mi téma­ty, je nád­her­né.”, vysvět­lo­val ve chví­li, kdy zrov­na na sobě neměl oblek pro sní­má­ní pohy­bu, kte­rý umož­ňo­val jeho pro­mě­nu v gene­rá­la Fallona. „Je to pře­de­vším nád­her­ný milost­ný pří­běh. A je v něm také pár šíle­ných padou­chů.”

Je jas­né, proč si Nighy prá­ci na fil­mu oblí­bil. „Někdo se mě zeptal: Chceš hrát 8metrového lido­žrout­ské­ho obra? Už samot­né fyzic­ké a hla­so­vé ztvár­ně­ní před­sta­vo­va­lo výzvu. Bryan chtěl, aby obři byli po fyzic­ké i hla­so­vé strán­ce stej­ní a záro­veň aby se liši­li od ostat­ních postav ve fil­mu. Chtěl, aby to byla rasa oje­di­ně­le zmu­to­va­ných lidí, a já jsem Bryanovi navrh­nul, že by bylo dob­ré, aby se od ostat­ních liši­li výraz­ným akcen­tem. A napa­da­lo mě, že vhod­ný by byl seve­ro­ir­ský pří­zvuk, tak jsme mu to před­ve­dl. A ten­to cha­rak­te­ris­tic­ký obrů pří­zvuk fun­gu­je.”

Singer vysvět­lo­val, proč jsou obři tak naštva­ní. „Je to pro­to, že obři a jejich krá­lov­ství Gantua byli stvo­ře­ni jako hro­zi­vá bari­é­ra mezi nebem a Zemí, kte­rá má lid­stvu zabrá­nit v pří­stu­pu do zaká­za­né oblas­ti. Fazolový sto­nek spo­jí oba svě­ty a v pod­sta­tě ote­ví­rá Pandořinu skříň­ku.”

Podle těch­to kusých názna­ků si člo­věk může udě­lat před­sta­vu o ději fil­mu. Hrst sta­ro­by­lých fazo­lí vyklí­čí v prud­ké bou­ři a obrov­ský sto­nek spo­jí pozem­ské krá­lov­ství Cloister se svě­tem obrů Gantua, kte­rý se roz­pro­stí­rá v mra­cích. Brzy po pře­mos­tě­ní obou svě­tů obři une­sou prin­cez­nu Isabelle a Elmont a Jack se ji vyda­jí zachrá­nit. Při plně­ní toho­to úko­lu se ode­hrá­va­jí vel­ko­le­pé akč­ní scé­ny. Tento scé­nář byl pro her­ce pří­sli­bem impo­zant­ní podí­va­né.

„Bylo to úžas­né!”, řekl Tomlinson. „Všude to bou­cha­lo, tak tro­chu cha­os na scé­ně. Scéna byla zavě­še­na v kyv­ném závě­su, tak­že člo­věk měl pocit, že fazo­lo­vý sto­nek roz­bou­rá zdi budo­vy. Bylo to neu­vě­ři­tel­né!”

Znamenalo to také při­pra­vit her­ce. „Postavili lezec­kou zeď, na kte­ré jsme pro­vá­dě­li spous­tu scén ode­hrá­va­jí­cích se na fazo­lo­vém ston­ku.”, řekl Hoult. „Samozřejmě spous­ta běhá­ní, ská­ká­ní a špl­há­ní. Ale moje role není moc nároč­ná, mám na sobě nor­mál­ní oble­če­ní, ale chla­pi, kte­ří hra­jí stráž­né, mají na sobě plnou zbroj, kte­rá jim tro­chu brá­ní v pohy­bu. Pokud by si člo­věk mohl vybrat, radě­ji by na sobě zbroj neměl.”

Eddie Marsan, kte­rý musel na svou roli Crawa hod­ně tré­no­vat, měl na sobě objem­nou krá­lov­skou výstroj. „Pro natá­če­ní scén se špl­há­ním jsem hod­ně posi­lo­val hor­ní část těla.”, sdě­lil nám. „Jezdil jsem na koni a tré­no­val šplh. Jsem vylo­že­ně měst­ský kluk, tak­že jsem se toho musel hod­ně nau­čit.”

Také Tucci se musel nau­čit špl­hat, ale zají­ma­věj­ší byl, ale­spoň pod­le her­ce, sou­boj mezi Roderickem (Tucci) a Elmontem (McGregor). „Ewan se se mnou utká v této skvě­lé bojo­vé scé­ně, kte­rou jsme děla­li na začát­ku natá­če­ní.”, vyprá­věl. „Miluji tyhle věci. Už jsem podob­né věci dělal na jeviš­ti, ale nikdy v tako­vém­to fil­mu.”

Všichni her­ci rov­něž strá­vi­li něja­ký čas na jeviš­ti pro sní­má­ní pohy­bu. Pro před­sta­vi­te­le rasy obrů se sta­lo jeviš­tě pro sní­má­ní pohy­bu domo­vem. Představitelé lidí si také muse­li oblék­nout výstroj pro sní­má­ní pohy­bu kvů­li scé­nám s nároč­ný­mi vizu­ál­ní­mi efek­ty. McGregor řekl: „Nikdy dřív jsem nic tako­vé­ho nedě­lal. Při natá­če­ní Star Wars se pou­ží­va­lo pou­ze zele­né a mod­ré poza­dí, nikdy žád­né sní­má­ní pohy­bu. Ale tady jsme strá­vi­li celý týden v pro­sto­ru pro sní­má­ní pohy­bu, v míst­nos­ti plné těch čidel. Na plát­ně bude­me sku­teč­ní lidé, ale na chví­li nás vyge­ne­ru­jí pro vzá­jem­nou inter­ak­ci s obry.”

Špičkové tech­no­lo­gie pou­ži­té při pře­vy­prá­vě­ní toho­to pří­bě­hu jsou jenom doplň­kem celé scé­ny – obvykle budí posvát­ný úžas a lidé nevě­ří vlast­ním očím, i když při­pouš­tě­jí, že to může natá­če­ní zdr­žo­vat a kom­pli­ko­vat. Mezi natá­če­ním jed­not­li­vých scén se Singer uchy­lo­val do své­ho kout­ku v příč­né chrá­mo­vé lodi vyba­ve­né­ho špič­ko­vou tech­ni­kou, kde si on i jeho tým nasa­di­li 3D brý­le. Na vel­kých 3D moni­to­rech Singer prů­běž­ně kon­t­ro­lo­val postup natá­če­ní fil­mu.

“Bryan stu­do­val natá­če­ní ve 3D.”, řekl Moritz. „Film natá­čel jako 3D film, ne kla­sic­ký 2D film. Od samé­ho počát­ku byl film naplá­no­ván jako 3D film, s vyu­ži­tím všech výhod, kte­ré 3D film při­ná­ší.”

I přes vel­ké 3D kame­ry a naší návště­vu, neob­vyk­lé exte­ri­é­ry zna­me­na­li jis­tá neče­ka­ná ome­ze­ní doby, po kte­rou mohl fil­mo­vý štáb pra­co­vat. I když se pou­ží­va­la spous­ta roz­měr­né­ho vyba­ve­ní a vel­ké kame­ry, kaž­dý večer muse­lo být vše z katedrá­ly vykli­ze­no před začát­kem večer­ní pobož­nos­ti v 17:30 – štáb pra­co­val rych­le e efek­tiv­ně, aby se stih­ly nato­čit potřeb­né zábě­ry před pří­cho­dem duchov­ních a věří­cích. „Musíme pra­co­vat rych­le, pro­to­že má začít večer­ní pobož­nost a kaž­dou chví­li má při­jít pěvec­ký sbor.”, řekl Singer. „Natočím to, sestřih­nu, pře­ko­pí­ru­ji a pokra­ču­je­me. Je to pro všech­ny vyčer­pá­va­jí­cí, ale někdy nemá­te na výběr. Zatím stá­le jedem pod­le plá­nu, měsíc a půl na natá­če­ní, což je dob­ré.”

Singer byl cel­ko­vě klid­ný – i když při prá­ci na tom­to fil­mu pou­ží­val spous­tu zbru­su nových tech­no­lo­gií. Nebo to snad bylo – pod­le jeho vlast­ních slov – prá­vě díky těm­to novým výzvám. „Právě pro­to, že se jed­ná o vel­kou věc, chci ten film nato­čit: nikdy jsem nepra­co­val s bytost­mi kom­plet­ně vytvo­ře­ný­mi pomo­cí počí­ta­čo­vé gra­fi­ky a sní­má­ní pohy­bu, i když jsem to vždy chtěl udě­lat. Natáčení ve 3D je pro mě také nová zku­še­nost. Začal jsem se podrob­ně zají­mat o nové tech­no­lo­gie, a pro­to teď nijak neza­os­tá­vám za vývo­jem!”

Dalším uži­teč­ným pomoc­ní­kem pro sklou­be­ní obrů a lidí do jed­no­ho zábě­ru je Simul-cam. „Simul-cam nám umož­ňu­je nato­čit nejdří­ve obry.”, řekl Singer. „Potom roz­mís­tí­me čidla a může­me pro­mí­tat pře­dem nato­če­né­ho obra do pro­sto­ru na scé­ně nebo v exte­ri­é­ru a kam­ko­liv v pro­sto­ru nasmě­ru­ji 3D kame­ru, tam je obr. Vidím ho na moni­to­ru, je to bez­vad­né. Pořídím záběr z jeřá­bu, a když poma­lu jedu kame­rou naho­ru, pořád tam jsou. Je to vlast­ně pro­jek­ce ani­mo­va­né­ho svě­ta do reál­né­ho pro­sto­ru s her­ci. Takto jsme udě­la­li scé­nu, ve kte­ré je Isabelle v kle­ci a obři kolem ní ji vyslý­cha­jí. Na scé­ně při­tom byla jen pohu­pu­jí­cí se zavě­še­ná klec, ale když se podí­vám hle­dáč­kem kame­ry, vidím, jak scé­na pokra­ču­je desít­ky met­rů naho­ru, vidím obry, jak se pohy­bu­jí kolem kle­ce a šťou­cha­jí do ní. Je to skvě­lý nástroj.”

Když Singer dokon­čil prá­ci na boha­tých vizu­ál­ních efek­tech, vyu­ží­val tyto tech­no­lo­gie s roz­va­hou, pou­ze tam, kde to bylo nut­né. „3D tech­no­lo­gie nám slou­ží k natá­če­ní scén, ve kte­rých by bylo natá­če­ní kame­rou poně­kud nároč­né, ale pro jiné scé­ny pou­ží­vá­me širo­ko­úh­lé objek­ti­vy nebo natá­čí­me scé­ny z vět­ší vzdá­le­nos­ti, aby si divák mohl pro­hléd­nout celou scé­nu, pro­to­že nový tře­tí roz­měr nabí­zí divá­kům více detai­lů.”

Film nabí­zí divá­kům nesku­teč­nou podí­va­nou; dokon­ce už při prv­ních ukáz­kách jsme si uvě­do­mi­li, že i kos­týmy a scé­na jsou něco mimo­řád­né­ho. „V tom­to fil­mu jsou neu­vě­ři­tel­né scé­ny.”, řekl Moritz. „Měřítko je pros­tě obrov­ské. Gavin Bocquet, vedou­cí výpra­vy, a Joanna Johnston, návr­hář­ka kos­tý­mů, vnes­li do staré­ho pří­bě­hu nádech sou­čas­nos­ti. O pře­kva­pi­vě sil­ný cel­ko­vý dojem se zaslou­žil i hlav­ní kame­ra­man Newton Thomas Sigel. Myslím, že jste ješ­tě nikdy nic tako­vé­ho nevi­dě­li.”

“Musel to být v jiné době, v jiném svě­tě.” řekl McCormick. „Pojali jsme to celé hod­ně vol­ně. Nevyprávíme his­to­ric­ký epic­ké dílo. To nám dalo pro­stor pro začle­ně­ní moder­ních prv­ků, ať už se jed­ná o zbra­ně, oděvy nebo archi­tek­tu­ru.”

„Nejdůležitější slo­vo pro mě bylo FANTAZIE.”, řek­la o svém poje­tí kos­tý­mů Joanna Johnston. „Chtěli jsme se vyhnout jaké­mu­ko­liv klišé; chtě­li jsme něco nekon­venč­ní­ho a neotře­lé­ho. Výchozím bodem pro nás byl stře­do­věk, ale inspi­ra­ci jsme našli v mno­ha dal­ších obdo­bích a oblas­tech. Použili jsme pes­trou pale­tu barev; atmo­sfé­ra není potem­ně­le šedi­vá ani neu­r­či­tě zamlže­ná. Jádro dvor­ních barev tvo­ří čer­ve­ná, ale Isabelle se oblé­ká do fia­lo­vé nebo limet­ko­vě zele­né, tak­že se odli­šu­je. Působí poměr­ně moder­ním dojmem. Jack nosí něco jako sta­ro­dáv­nou miki­nu s kapu­cí. A Elmont v podá­ní Ewana je jako páv.”

Pro natá­če­ní v exte­ri­é­rech se v hoj­né míře vyu­ží­va­la ang­lic­ká kra­ji­na, kte­rá dokres­lu­je atmo­sfé­ru fil­mu. Kromě Norwiche se natá­če­lo i ve Wellsu, v nád­her­ném tajem­ném Puzzlewoodu a v Cheddar Gorge. „Ten pří­běh je vel­mi ang­lic­ký a my to naším fil­mem při­po­mí­ná­me.”, řekl Singer. „Ve fil­mu si poměr­ně čas­to při­po­me­ne­me zábav­né aspek­ty ang­lic­ké his­to­rie od dob Druidů až po moder­ní sou­čas­nost. V Anglii lze najít spous­tu skvě­lých exte­ri­é­rů. Ve Wellsu je nád­her­ná katedrá­la, jejíž čás­ti jsme pou­ži­li pro dotvo­ře­ní naše­ho fil­mo­vé­ho palá­ce. Tady v Norwichi je jed­na z mno­ha skvě­lých katedrál a po celé Anglii je mno­ho sta­ro­by­lých hra­dů a míst, kte­rá neu­vi­dí­te nikde jin­de. Při natá­če­ní fil­mu jsme toho vyu­ži­li. Využili jsme také vlast­ní kuli­sy a spous­tu pro­stře­dí vytvo­ře­ných pomo­cí počí­ta­čo­vé gra­fi­ky, zejmé­na pro­stře­dí ve svě­tě obrů, kte­ré neby­lo mož­né pro téměř 8 met­rů vyso­ké obry posta­vit.”

Při natá­če­ní v exte­ri­é­rech jsme nara­zi­li pou­ze na jeden pro­blém: krá­lov­ství Cloister i Bantua měla být mokrá a deš­ti­vá, ale ang­lic­ké poča­sí pros­tě nespo­lu­pra­co­va­lo. „Už moc­krát jsem byl v Londýně a moc­krát jsem tam natá­čel,”, řekl Tucci, „a pokaž­dé tam prše­lo. A teď musí­me s natá­če­ním čekat, pro­to­že pří­liš sví­tí slun­ce! Je to spíš jako natá­če­ní v Los Angeles.”, smál se.

Přes všech­ny potí­že pokra­čo­va­li dál – a holly­wo­od­ská magie jim nako­nec zajis­ti­la potřeb­ný déšť. „Celé hodi­ny jsem mok­rý a je mi zima – v krá­lov­ství Gantua hod­ně prší.”, usmí­val se Hoult.

Teď, po skon­če­ní natá­če­ní, zbý­vá už jen pro­vést finál­ní úpra­vy cel­ko­vé atmo­sfé­ry a vyzně­ní fil­mu a pře­dat ho do post-produkce. Jak zdů­raz­nil McCormick: „Celkové vyzně­ní je sku­teč­ná alchy­mie. To je to, čeho dosáh­ne­te ve střiž­ně. Dbáte na to, abys­te nato­či­li všech­ny herec­ké výko­ny, ale vyzně­ní? Na to nee­xis­tu­je žád­ný návod. To je věc citu.”

Singer přes­ně věděl, proč ten­to film natá­čí. „Je to zábav­né dob­ro­druž­ství pře­kva­pi­vé­ho hrdi­ny, odváž­né prin­cez­ny a dal­ších báječ­ných osob­nos­tí krá­lov­ství mezi obry. Přestože má pří­běh i svá tem­ná mís­ta, sna­ží­me se ho pro­tká­vat humo­rem. Jsem rád, že jsem v Londýně a že tu zno­vu natá­čím zábav­ný film plný fan­ta­zie.”