Jie wen 4: Wan ťie pchien (2019)

Vyvrcholení vel­ké ryzí čín­ské mar­tial arts série, kte­ré trva­lo krás­ných 12 let je u kon­ce a pro mě nej­spíš i nej­lep­ší díl celé série.

Je to abso­lut­ní Mordus- Ultimátum, kte­rý má vel­mi sil­ný, emo­tiv­ní a dojem­ný pří­běh, kte­rý obsa­hu­je špič­ko­vé až bezchyb­né sou­bo­je ( a že jich je!!).

Donnie Yen se vydá­vá do Ameriky, aby nale­zl ško­lu pro své­ho nepo­sluš­né­ho syna, ale dostá­vá se do kom­pli­ka­cí a je zde

hez­ky vyob­ra­zen rasis­mus i šika­na teh­dej­ší doby ( Scéna, kdy čín­ská stu­dent­ka je šika­no­vá­na svý­mi spo­lu­žá­ky je vel­mi sil­ná) a potě­ší i Bruce Lee, poměr­ně nezná­mý Chris Collins či nekom­pro­mis­ní Scott Adkins, kte­rý si dává zápo­rá­ka opět ve vel­kém. Každý sou­boj má něco do sebe a pře­de­vším je nád­her­ná výmě­na jiných sty­lů ( Karate vs Wing Chun) a u finá­le jsem řval rados­tí tak, že mi v bará­ku praska­ly všech­ny zdi.

Dlouho jsem nevi­děl pořád­nou, čis­tou mar­tial arts rubač­ku s ješ­tě tak vel­mi pou­ta­vým a hez­kým pří­bě­hem.

Donnie Yen je iko­na a IP man s ním. Nádhera. 10/10.

---