Jurský park 3 - Virtuální dinosauři se vracejí aneb, jak by to vypadalo, kdyby Flinstounovi přitvrdili….

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Když před něko­li­ka málo lety vzni­kl film Jurský par, vyvo­lal doslo­va poprask. Lidé v němém úža­su sle­do­va­li „oživlé“ dino­sau­ry, kte­ří se pro­há­ně­li po fil­mo­vém plát­ně. Steven Spielberg a jeho tým doká­za­li vzkří­sit, díky nej­vy­spě­lej­ší počí­ta­čo­vé tech­no­lo­gie své doby, tvo­ry, kte­ří již celé věky nekrá­če­li po této zemi.

Ne náho­dou se stal Jurský park jed­ním z komerč­ně nej­ú­spěš­něj­ších titu­lů všech dob. Nebylo tedy divu, že zane­dlou­ho se obje­vi­lo pokra­čo­vá­ní Ztracený svět. I když někte­ří z kri­ti­ků tvr­di­li, že zda­le­ka nedo­sá­hl kva­lit původ­ní­ho Jurského par­ku, nebyl to film vyslo­ve­ně špat­ný, jen už jed­no­du­še nemohl pře­kva­pit tak, jako díl prv­ní. To si tvůr­ci tře­tí­ho dílu uvě­do­mi­li, a pro­to se ze všech sil sna­ži­li dotáh­nout k doko­na­los­ti to, co pro­sla­vi­lo Jurský park. A výsle­dek? Více než uspo­ko­ji­vý.

Doktor Grant se stá­le zabý­vá výzku­mem dino­sau­rů, ale zapří­sá­hl se, že žád­né­ho živé­ho už nikdy v živo­tě vidět nechce. Ke štěs­tí mu sta­čí věno­vat se vyko­páv­kám. Přece jen zka­me­ně­lý ješ­těr Vám prav­dě­po­dob­ně hla­vu neu­kous­ne. Ovšem jeho pro­jekt je ohro­žen. Docházejí mu finan­ce a tak když mu boha­tý obchod­ník nabíd­ne sumu, kte­rou si zvo­lí, za to, že s ním a jeho ženou pře­le­tí nad jed­ním z ost­ro­vů osíd­le­ných šupi­na­tý­mi bes­ti­e­mi, pře­ce jen kýv­ne. To, ale netu­ší, že onen muž tou­ží na ost­ro­vě při­stát, pro­to­že před osmi týd­ny se na něm ztra­til jeho syn….

A je to tu zno­vu, dok­tor Grant kon­čí na ost­ro­vě s hys­te­ric­kým párem man­že­lů, pro­fe­si­o­nál­ním prů­vod­cem, dvě­ma nájem­ný­mi žol­dá­ky (nechci toho moc pro­zra­dit, ale že neu­hod­ne­te, kdy při­jdou na řadu v dino­sau­řích hodech prá­vě tyto dva čle­no­vé výpra­vy?) a svým mla­dým kole­gou Billym (časem se k nim při­dá i ztra­ce­ný syn Eric).

A tato malá sku­pin­ka dob­ro­dru­hů (ať už dob­ro­vol­ných či ne), kro­mě toho, že se neu­stá­le zmen­šu­je, bude muset čelit ješ­tě­rům, kte­ří neod­byt­ně doka­zu­jí, že člo­věk si post na vrcho­lu potra­vi­no­vé­ho žeb­říč­ku dlou­ho udr­žet nemu­sí. Doktor Grant a jeho spo­leč­ní­ci budou muset svést boj o život nejen s pro­slu­lým Tyrannosaurem Rexem, ale samo­zřej­mě s Raptory nebo Pterodaktyly, ale ješ­tě jed­ním, vel­mi nebez­peč­ným ješ­tě­rem, pro­ti kte­ré­mu je T-Rex jen neškod­ným „stě­ně­tem“. Není pro Vás urči­tě vel­kým pře­kva­pe­ním, když Vám řek­nu, že všich­ni to roz­hod­ně nepře­ži­jí….

Jak jsem řekl, auto­ři si dob­ře uvě­do­mi­li, že stej­ný BOOM jako prv­ní díl roz­hod­ně nevy­vo­la­jí, i kdy­by se pře­trh­li (nebo se necha­li pře­trh­nout T-Rexem). Proto spí­še než na šoku­jí­cí pře­kva­pe­ní vsa­di­li na osvěd­če­né prin­ci­py, kte­ré vel­mi dob­ře fun­go­va­ly v Jurském par­ku a Ztraceném svě­tě. Vsadili na ně a navíc je vyná­so­bi­li nejmé­ně na dru­hou. Tím pádem se může­me těšit na str­hu­jí­cí dob­ro­druž­ství, kte­ré je nejen vizu­ál­ně úchvat­né, ale také napě­cho­va­né akcí do posled­ní vte­ři­ny. Nikdy si totiž nemů­že­te být jis­ti, co se vyří­tí z křo­vin a začne s vytr­va­los­tí lovec­ké­ho psa pro­ná­sle­do­vat hlav­ní pro­ta­go­nis­ty. Scénář je napsán oprav­du skvě­le, tak­že adre­na­li­no­vé scé­ny jsou doko­na­le pro­myš­le­ny a pro­pra­co­vá­ny.

Zmínil jsem se o vizu­ál­ní strán­ce a ta je (stej­ně jako u star­ších dílů) na oprav­du špič­ko­vé úrov­ni. Dinosauři jsou jako živí (ne, že bych něja­ké­ho za život viděl) a zasa­ze­ní do nád­her­ných reá­lií půso­bí napros­to nád­her­ně. Představte si stá­da prehis­to­ric­kých ješ­tě­rů, kte­rá se pro­há­ně­jí po nád­her­ných zele­ných lou­kách s hora­mi, jejichž vrchol­ky jsou zastře­ny nepro­nik­nu­tel­ný­mi obla­ky, v poza­dí. Krása.>

Nechci tu srov­ná­vat Jurský park 3 s jeho před­chůd­ci. Není k tomu důvod. Jurský park byl prv­ní a pře­ko­nat ho, je úkol sko­ro nemož­ný. Třetí pokra­čo­vá­ní je mož­ná nasta­vo­va­nou „kaší“, ale ta chut­ná oprav­du skvě­le….