Kenyon, Sion: Arkturiáni: Zamyšlení pod letní hvězdnou oblohu

Co se vám nebu­de hodit do hla­vy, hoď­te do fik­tiv­ní schrán­ky. Už jen to je z této kni­hy úžas­ný nápad. A pla­tí to úpl­ně ve všem. Ano, tohle je oprav­du hod­ně své­rázná kni­ha, kte­rá roz­jitří v lid­ské mys­li nej­růz­něj­ší teo­rie a pocho­pe­ní, ale fak­tem stá­le zůstá­vá, že si nic z toho nemů­že­me nijak zvlášť ově­řit v pra­xi. Že uká­že čas…

Jak to je vlast­ně s lid­ským poko­le­ním? Jsme pro­duk­tem mimo­zem­ské­ho poku­su?

Jak fun­gu­jí naše myš­len­ky, jak fun­gu­je rea­li­ta kolem nás a vůbec…

… ta naše mod­rá pla­ne­ta je šper­kem ve slu­neč­ní sou­sta­vě!

A to samo o sobě čas­to budí otáz­ku, proč zrov­na Země, proč zrov­na tak doko­na­lé pod­mín­ky pro život, proč tako­vá krá­sa a… No ano, časem dojde­te i k tomu, proč tako­vý zma­tek tady a co krok, co důkaz, že toho vzác­né­ho daru živo­ta si lid­stvo vůbec nevá­ží.

„Neplodné myš­len­ky nevy­tvo­ří para­lel­ní rea­li­ty. Má-li však myš­len­ko­vý vzor potřeb­nou sílu, ovliv­ní kvan­to­vé pole a ztvár­ní para­lel­ní rea­li­tu, jež pro­bí­há sou­čas­ně s vaší základ­ní rea­li­tou.“

Řekněme, že kdy­by toto autor napsal před dese­ti lety, s pocho­pe­ním by asi nepo­cho­dil. Dnes je to jiné a všu­dypří­tom­né kur­zy kvan­to­vé­ho ovliv­ňo­vá­ní ros­tou jako hou­by po deš­ti. Možný za to totiž může dal­ší věc, kte­rá je v kni­ze čas­to pre­zen­to­va­ná a kte­rá sto­jí za hlub­ší zamyš­le­ní. Jsme oprav­du tolik odliš­ní od jiných tvo­rů na Zemi?

„Jako lid­ské bytos­ti jste inter­ga­lak­tic­ká šlech­ta. Zaselo vás mno­ho roz­díl­ných inter­ga­lak­tic­kých kul­tur. Získali jste výji­meč­né dary a schop­nos­ti, i když jsou nyní skry­té. Jsou však uscho­vá­ny v nepo­u­ží­va­ných čás­tech vaší DNA.

Jako Arkturiánovi mi při­pa­dá nesmy­sl­né, že se lid­ské bytos­ti pova­žu­jí za tak malé a že sebou pohr­da­jí. A za to jsou odpo­věd­ná vaše nábo­žen­ství.

Lži pácha­né mno­ha vaši­mi nábo­žen­ství­mi jsou klet­bou uva­le­nou na vze­stup živo­ta, na inte­li­gen­ci a svo­bo­du. Řekl bych, že jed­ním z hlav­ních úko­lů, kte­rý před vámi sto­jí – pokud chce­te zís­kat svůj poten­ci­ál sku­teč­ných lid­ských bytos­tí zpět -, je očis­tit sami sebe, vyčis­tit své srd­ce, svo­ji mysl i svo­ji buněč­nou paměť od lží vašich nábo­žen­ství.“

A doce­la by mne zají­mal názor prů­měr­né­ho člo­vě­ka na tuto ukáz­ku nyní, a pak tře­ba za deset let. Psychologie se stá­le více pro­lí­ná s duchov­ní moud­ros­tí… a o zhoub­ném účin­ku nábo­žen­ství nikdo nepo­chy­bu­je.

Je to kni­ha, kte­rou čas­to odlo­ží­te v tou­ze pohléd­nout do let­ní hvězd­né noci a spat­řit prav­du. Pocítit ji. Jakoukoliv. Je to jako výlet do svě­ta fan­ta­sy, kte­rý se může pro dal­ší gene­ra­ce stát prav­dou. A jen to – jen tohle drob­né uvě­do­mě­ní, je na Akrturiánech nej­víc vzru­šu­jí­cí.

Hudba, kte­rá vás vez­me do napros­té­ho vytr­že­ní

U kníž­ky je cédéč­ko, kte­ré autor zkom­po­no­val na moti­vy toho, co sám vysle­chl z těch­to svých roz­mluv s jiný­mi enti­ta­mi a sám říká, že někdy je to mimo­řád­ně krás­ný a rela­xu­jí­cí záži­tek, jin­dy je to síla tako­vá, že to člo­vě­ka roz­či­lu­je. To mohu potvr­dit, ne kaž­dý den mám na tuhle hud­bu nála­du. Je to spí­še směs růz­ně rezo­nu­jí­cích tónů, kte­ré lze brát jako dar od vyspě­lej­ší civi­li­za­ce?

Pamatuji se na kni­hu Ami, chla­pec z hvězd, kde se hlav­ní hrdi­na také setkal s hud­bou těch­to jiných civi­li­za­cí a neby­la mu vůbec pří­jem­ná. Je to snad o stup­ni vyspě­los­ti kaž­dé civi­li­za­ce?  Napadalo mne, jak asi zně­la hud­ba v Atlantidě?  A tak tře­ba zrov­na tohle cédéč­ko mi padlo do té fik­tiv­ní schrán­ky, kte­rou autor dopo­ru­ču­je, ale ráda ho z ní čas od času vytáh­nu, pro­to­že – názo­ry se mění. I když prav­di­vost této kni­hy bude potvr­ze­na snad za dlou­há dese­ti­le­tí, sta­le­tí… nebo ješ­tě déle? Nebo nikdy?

Stále to je jed­na z nej­pod­nět­něj­ších knih, kte­ré jsem kdy čet­la, pro­to­že kro­mě zce­la jiné­ho pohle­du na lid­skou rasu v ní najde­te i důka­zy z kvan­to­vé fyzi­ky, z prá­ce s myš­len­ka­mi, s intu­i­cí – s tím vším, co už do něja­ké míry máme k dis­po­zi­ci, ale stá­le to jsou pro nás zce­la nové nástro­je.

O auto­rech:

Tom Kenyon je prů­kop­ní­kem v prá­ci s hla­sem a zvu­kem. Svůj hlas s rozpě­tím téměř čtyř oktáv a skla­da­tel­ské doved­nos­ti vyu­ží­vá ke změ­nám sta­vů moz­ku a pře­mě­ňo­vá­ní vědo­mí. Má neob­vyklou schop­nost nala­dit svůj mozek na jakou­ko­liv frek­ven­ci a stá­vá se tak pro­střed­ní­kem pro komu­ni­ka­ci s bytost­mi z jiných dimen­zí.

Judi Sion byla dlou­há léta žur­na­list­ka a poli­tic­ká porad­ky­ně ve Washingtonu D.C., poté se pře­stě­ho­va­la na západ­ní pobře­ží USA a pub­li­ko­va­la něko­lik knih (Poslední val­čík tyra­nů, UFO, Finanční svo­bo­da, UFO a pova­ha rea­li­ty).

Tom a Judi už jsou spo­lu více než pat­náct let part­ne­ry v živo­tě i v prá­ci, vyda­li spo­leč­ně kni­hu Manuskript Magdaleny a sna­ží se hle­dat všu­de na Zemi a ukot­vit kata­ly­tic­ké tóny Hathorů a jejich trans­for­mač­ní sílu zpro­střed­ko­vat co nej­ví­ce lidem.

Vydalo nakla­da­tel­ství Anch-Books, 2017, www.anch-books.eu