Lahodně s Ellou/Lahodně s Ellou každý den

Jídelníček a jíd­lo obec­ně tvo­ří jed­nu z nej­dů­le­ži­těj­ších základ­ních lid­ských potřeb. Snídaně, sva­či­na, oběd, sva­či­na, veče­ře. V živo­tě běž­né­ho člo­vě­ka je jíd­lo na tako­vém­to den­ním pořád­ku. A logic­ky – když se s ním setká­vá­me takhle čas­to a výsled­ný pokrm kon­zu­mu­je­me, měli bychom se zamys­let také nad tím, co vůbec jíme. Často slý­chám názo­ry typu: „co je na mé sní­da­ni špat­né­ho? Vždyť je zdra­vá!“ A to dotyč­ný prá­vě dojedl housku se sýro­vou poma­zán­kou, šun­kou a zapil to skle­ni­cí pome­ran­čo­vé­ho džu­su. Prosím, zapo­meň­te na stra­vo­va­cí návy­ky, kte­ré máte zaži­té, v naší spo­leč­nos­ti pře­vlá­da­jí­cí po něko­lik let. Zkuste se zamys­let nad tím, co doo­prav­dy jíte. Je sku­teč­ně pome­ran­čo­vý džus z pome­ran­čů? Proč bychom měli jíst maso a mléč­né pro­duk­ty? Co je pro nás, jakož­to dopo­sud nej­in­te­li­gent­něj­ší bytos­ti, při­ro­ze­né? Po čem se cítí­me dob­ře? Na všech­ny tyto myš­len­ky mě svý­mi kni­ha­mi při­ved­la jed­na fan­tas­tic­ká oso­ba a tou není nikdo jiný než brit­ka Ella Woodward. Změnila mi život k nepo­zná­ní a já se nyní cítím o sto pro­cent lépe – jsem šťast­něj­ší, z jíd­la mám labuž­nic­ký poži­tek, doká­žu si pokr­my a jejich pří­pra­vu uží­vat, necí­tím se po nich pře­plá­ca­ná a jsem po jíd­le schop­ná něja­ké akti­vi­ty (např. běhu), aniž bych se cíti­la špat­ně a můj žalu­dek byl těž­ký. Mám mno­hem více ener­gie, ale pře­de­vším lep­ší pocit ze sebe, pro­to­že vím, že tím­to dělám něco pro sebe! Zároveň se toto zdra­vé stra­vo­vá­ní, pro něko­ho nepo­cho­pi­tel­né, sta­lo vel­mi pod­stat­nou sou­čás­tí mého živo­ta a jsem si jis­tá, že není lep­ší mož­nost, jak se stra­vo­vat lépe. A v čem že je to kouz­lo? To vám pro­zra­dím za oka­mžik.

Přestože tohle má být recen­ze (a taky že je! nebo aspoň už začí­ná být…), neod­pus­ti­la jsem si na úvod tako­vé­hle zamyš­le­ní, pro­to­že je nesmír­ně důle­ži­té, aby lidé zača­li pře­mýš­let o tom, čím vyži­vu­jí své tělo, a zda je to správ­né.

Ale nyní se již vrh­ne­me na nyněj­ší mé dva pokla­dy, miláč­ky, kte­ré z rukou pouš­tím veli­ce nera­da! A tím jsou kuchař­ky „Lahodně s Ellou“ a „Lahodně s Ellou kaž­dý den“. Obě kni­hy vyda­lo nakla­da­tel­ství Omega a dru­hý díl – tedy „Lahodně s Ellou kaž­dý den“- měl svou pre­mi­é­ru tepr­ve nedáv­no, tak­že v knih­ku­pec­tvích je najde­te jak mezi novin­ka­mi, tak i best­selle­ry.

Abych uved­la vše do pořád­ku a pro ty z vás, kte­ří ješ­tě tápe­te a abso­lut­ně nechá­pe­te, co se vám tady sna­žím nazna­čit, mám vysvět­le­ní a potřeb­né infor­ma­ce. Ella Woodward na svůj níz­ký věk toho doká­za­la už spous­tu: vyda­la dvě vel­mi úspěš­né kni­hy, kte­ré mno­ho lidí inspi­ro­va­ly, někte­rým změ­ni­ly život. Ella je autor­kou neo­ce­ni­tel­ných recep­tů, kte­ré se skrý­va­jí uvnitř knih a kte­ré nás napl­ňu­jí ener­gií, zdra­vý­mi slož­ka­mi, vita­mí­ny a vše­mi dal­ší­mi lát­ka­mi, kte­ré potře­bu­je­me. Vaření pod­le Elly před­sta­vu­je pro něko­ho napros­to nezná­mé a nepro­bá­da­né úze­mí gastro­no­mie a věřím, že spous­ta lidí nevě­ří, že z cuke­ty jsou udě­lat výbor­né těs­to­vi­ny, z batá­tů (slad­kých bram­bor) je mož­né upéct neza­po­me­nu­tel­né brow­nies a ze zele­né­ho avo­ká­da vytvo­řit bom­bas­tic­kou čoko­lá­do­vou pěnu.

Všechny recep­ty v kni­hách jsou při­ro­ze­né, vegan­ské – tak­že tedy bez masa, mléč­ných výrob­ků, vajec, ryb. Dále jsou bezlep­ko­vé a záro­veň neob­sa­hu­jí rafi­no­va­ný cukr a gene­tic­ky modi­fi­ko­va­né potra­vi­ny. Tento způ­sob stra­vo­vá­ní je zalo­že­ný na rost­li­nách a nezpra­co­va­ných a tím pádem pro naše tělo nej­pro­spěš­něj­ších potra­vi­nách. Někdo si jis­tě říká: „A co tedy vlast­ně jako jí?“ Odpověď je jed­no­du­chá: jakmi­le se jed­nou odpro­s­tí­te od zaži­tých stra­vo­va­cích návy­ků a odvá­ží­te se zku­sit jíd­la rost­lin­né­ho půvo­du, ote­vře se vám brá­na do nebes. Alespoň tak jsem to měla já. Zjistíte, že je tolik jiných mož­nos­tí, že si potom na něja­ký kla­sic­ký koláč ani nevzpo­me­ne­te, jeli­kož víte, že dob­ro­ty si může­te při­pra­vit stá­le sami, ale mno­hem zdra­věj­ší, pro­spěš­něj­ší, cel­ko­vě lep­ší! A abych byla kon­krét­něj­ší: mezi základ­ní suro­vi­ny v kuchy­ni pod­le Elly pat­ří dosta­tek obi­lo­vin, ovo­ce, zele­ni­ny, oře­chů, semí­nek a luš­tě­nin. A věř­te mi, že tím se dají vytvo­řit divy!

Nevím, jak se mi to daří, ale po celou dobu od knih samot­ných odbí­hám. Já bych totiž o stra­vo­vá­ní doká­za­la mlu­vit a psát do neko­neč­na (to jste jis­tě zazna­me­na­li). Co se týče knih, po gra­fic­ké strán­ce jsou úžas­né – svý­mi foto­gra­fie­mi s famóz­ní­mi pokr­my ihned upou­ta­jí pozor­nost a na kni­hu je jen radost pohle­dět. Myslím to napros­to váž­ně, jeli­kož já jsem schop­ná tře­ba jen dvě hodi­ny sedět, lis­to­vat, čer­pat inspi­ra­ci a nechat se uná­šet úžas­ný­mi recep­ty, myš­len­ka­mi a rada­mi. Pokud máte sta­rost, zda dru­há kuchař­ka není něja­ké pokra­čo­vá­ní, kte­ré by nava­zo­va­lo na před­cho­zí titul, tak se nemá­te čeho obá­vat. Sama jsem nejdří­ve „pře­čet­la“ dru­hý díl a až pak prv­ní. Každá kni­ha je kon­ci­po­va­ná tak, aby i abso­lut­ní nezna­lec vše pocho­pil. Tudíž ze začát­ku nás Ella sezná­mí se svým pří­bě­hem, kte­rý je vel­mi zají­ma­vý, jeli­kož nám pro­zra­dí, co ji vlast­ně při­mě­lo k tomu­to stra­vo­vá­ní. Protože, jak ona sama při­zná­vá: čoko­lá­dy a cukr byl u ní na den­ním pořád­ku, stej­ně jako ostat­ní nezdra­vá jíd­la. Na ovo­ce a zele­ni­nu říka­la fuj, obi­lo­vi­ny jako qui­nou a pohan­ku ani nezna­la a o něja­kých luš­tě­ni­nách už vůbec nemoh­la být řeč. Ale Ella prak­tic­ky ze dne na den změ­ni­la své stra­vo­vá­ní a potom se pro ní tato nepří­jem­nost změ­ni­la v život­ní poslá­ní a zába­vu, kte­rá ji napl­ňu­je. Dotáhla to dokon­ce tak dale­ko, že má v Londýně svou restau­ra­ci The Mae Deli, píše tře­tí kni­hu (jupí, juchů!), nově spo­lu­pra­cu­je s pří­rod­ní kos­me­tic­kou znač­kou na výro­bě vlast­ních pří­prav­ků a také dosta­la do pro­de­je své ener­gic­ké kou­le – a to do nor­mál­ních super­mar­ke­tů – ale­spoň co se Velké Británie týče.

V kni­hách jsou úžas­né recep­ty, o tom není pochyb. Již mno­ho jsem jich vyzkou­še­la a mohu potvr­dit, že jsou jed­ny z nej­lep­ších, jaké jsem kdy zkou­še­la. A to je jí celá rodi­na, kte­rá vůbec není zvyk­lá na obdob­né věci. Jak Ella říká – nic by nemě­lo jít nási­lím, měli bychom jíst to, co nám dělá dob­ře a po čem tou­ží­me. Máte chuť na čoko­lá­do­vý muf­fin? Dopřejte si ho! Proč ne, pokud vás udě­lá šťast­něj­ším! Máte hlad? Tak si dej­te něco dob­ré­ho! Ale pokud nemá­te, tak proč do sebe zby­teč­ně ládo­vat něco jiné­ho, když za hodin­ku nás čeká veče­ře? Ella mě nau­či­la takhle pře­mýš­let a já bych ji za všech­no jed­nou chtě­la podě­ko­vat, pro­to­že je nesku­teč­né, jakým smě­rem ona popo­str­či­la můj život!

Ale vrá­tí­me se ke kni­hám, oprav­du! Přeci jen bych pár výtek měla, ale jde pou­ze a jenom o sty­lis­ti­ku a korek­tu­ru, tudíž o prá­ci nakla­da­tel­ství. Překlad je vět­ši­nou v pořád­ku, ale občas něja­ký odsta­vec nedá­val žád­ný smy­sl. Nějaké věty si doslo­va pro­ti­ře­čí a já jsem si po čase zvyk­la a necha­la to být. Ale vzhle­dem k tomu, že v kni­ze je tako­vé mini­mum kla­sic­ké­ho tex­tu, moh­lo by příš­tě nakla­da­tel­ství udě­lat peč­li­věj­ší korek­tu­ru. Ale to se s dru­hým dílem mno­hem zlep­ši­lo, a něja­ké závrat­né nesmys­ly tam už naštěs­tí nejsou (že by pona­u­če­ní?). Nyní jsem si vzpo­mně­la, že bych pře­ci jen Elle a její­mu týmu moh­la něco vytknout! A to, že přes pře­nád­her­né fot­ky, kte­ré jen vybí­zí k jídlu, jich v kni­ze byl občas… nedo­sta­tek. Ale tak to úpl­ně není – téměř na kaž­dé stra­ně je foto­gra­fie září­cí vše­mi barva­mi a odstí­ny před­sta­vu­jí­cí úžas­ně vypa­da­jí­cí jíd­lo. Ale záro­veň se čas­to najde více recep­tů, u kte­rých není fot­ka. Jistě, u jed­no­du­ché zape­če­né zele­ni­ny nemu­sí být fot­ka – kaž­dý ví, o co se jed­ná. Proti tomu nic nemám. Ale u něja­kých méně zná­mým kom­bi­na­cí a pokr­mů by fot­ka měla být, a to mi chy­bě­lo. Takže si mys­lím, že mís­to vel­ké­ho množ­ství zby­teč­něj­ších fotek (tím mys­lím např. fot­ka jen samot­né syro­vé zele­ni­ny apod.), by neuško­di­lo se zamě­řit více na výsle­dek. Ale opět je tato chy­bič­ka tak nepa­tr­ná, že si to mož­ná ani neu­vě­do­mí­te. A při­jde mi, že s kaž­dým dílem je to lep­ší a lep­ší, jeli­kož v dru­hé kuchař­ce už je fot­ka téměř u kaž­dé­ho recep­tu a co jsem sly­še­la, ve tře­tím dílu by tomu tak mělo být – tzn. jeden recept=minimálně jed­na fot­ka, což je úžas­né a já se oprav­du nemůžu dočkat, až tře­tí díl spat­ří svět­lo svě­ta!

Jak jste jis­tě pozna­li, pro mě je Lahodně s Ellou k neza­pla­ce­ní. O Elle se zmi­ňu­ji kaž­dé­mu, kdo o to jeví jen nepa­tr­ný zájem, pro­to­že zatím všech­ny její recep­ty, kte­ré jsem vyzkou­še­la, mě a mé přá­te­le nadchly a můžu potvr­dit, že jsem zatím nepo­tka­la niko­ho, koho by Lahodně s Ellou ale­spoň neza­u­ja­lo. Většina je maxi­mál­ně nad­še­ná z toho­to nové­ho obje­vu. Protože proč neva­řit zdra­vě­ji, úspor­ně, hra­vě a tak, aby nám chut­na­lo? A ješ­tě za mini­mum času a lahod­ně? S Ellou to jde, a věř­te mi, že lahod­ně!

Nemůžu jinak než dopo­ru­čit!

---