Lincolnův vrah byl někdo úplně jiný, tvrdí vědci v dokumentu Rozbalené mumie

90 pro­cent sta­ro­vě­ké egyptské civi­li­za­ce je stá­le zava­le­no pís­kem a čeká na své­ho obje­vi­te­le, tvr­dí Ramy Romany, egyptolog, svě­tozná­mý doku­men­ta­ris­ta a drži­tel něko­li­ka tele­viz­ních oce­ně­ní Emmy. Mumie ale nejsou domé­nou pou­ze Egypta, obje­vu­jí se – pro něko­ho mož­ná pře­kva­pi­vě – po celém svě­tě a jsou spo­jo­vá­ny s nej­po­div­něj­ší­mi záha­da­mi i kon­spi­rač­ní­mi teo­ri­e­mi. Tušili jste, že vrah ame­ric­ké­ho pre­zi­den­ta Lincolna mož­ná ve sku­teč­nos­ti uni­kl spra­ve­dl­nos­ti a jeho tělo se sta­lo vyhle­dá­va­nou atrak­cí?

Sympaťák Ramy Romany ve své nové doku­men­tár­ní sérii Rozbalené mumie (Mummies Unwrapped), kte­rou vysí­lá Discovery Channel od 4. květ­na kaž­dou sobo­tu ve 21 hodin, úspěš­ně usi­lu­je o roz­pře­de­ní nej­sple­ti­těj­ších sítí mysté­rií, pověr a lží, kte­ré se vzta­hu­jí k nej­pro­pí­ra­něj­ším pohře­biš­tím a mumi­fi­ko­va­ným tělům napříč kon­ti­nen­ty. Nic z toho by ale nedo­ká­zal bez nástro­jů moder­ní arche­o­lo­gie – zob­ra­zo­va­cích a ana­ly­tic­kých tech­no­lo­gií, kte­ré nám mož­ná ote­ví­ra­jí dve­ře k pozná­ní, o kte­rém si naši před­ci moh­li nechat maxi­mál­ně zdát.

Podle samot­né­ho tvůr­ce jsou pokro­ky na poli tech­no­lo­gie hlav­ním důvo­dem, proč mohou podob­né pořa­dy jako ten­to vůbec vzni­kat. Věda má ten­den­ci neu­stá­le pře­kra­čo­vat vlast­ní hra­ni­ce a sám byl během natá­če­ní pří­to­men mno­ha dechbe­rou­cím zjiš­tě­ním, kte­rá napros­to vyvra­cí dosa­vad­ní posto­je kla­sic­ké a do jis­té míry rigid­ní uni­ver­zit­ní egyptolo­gie. Mezi čas­to uží­va­né nástro­je pat­ří již mno­ho let ana­lý­za DNA, pod­stou­pi­ly ji napří­klad mumie význam­ných egyptských vlád­ců Tutanchamona, Amenhotepa i Ramsese, ale tře­ba i tělo ledo­vé­ho muže Ötziho. Poměrně přes­ně se díky ní dá určo­vat při­bliž­ná doba smr­ti, i v pří­pa­dě těch­to pra­sta­rých ostat­ků. Jak se ale Ramy Romany i jeho tým pře­svěd­či­li, v dneš­ní době může­me z pou­hé­ho vla­su již zjis­tit, co kon­krét­ní člo­věk pozřel jako svou „posled­ní veče­ři“.

---