Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...My girl, my girl, don’t lie to me,
Tell me where did you sleep last night.
In the pines, in the pines,
Where the sun don’t ever shine.
O tom, co by se stalo, kdyby se Kurt Cobain nezabil přemýšlely už statisíce fanoušků. Co kdyby se ale vážně Cobain vrátil do současnosti?
Teenagerka Evelyn vede osamělý a bezútěšný život každého depresivního a sebevražedného jedince. Ve škole jí šikanují, matka je alkoholička, otec zemřel ve vězení, už neví kudy kam. Nad vodou ji drží akorát hudba Nirvany a především uctívaný plakát Kurta Cobaina, do něhož je zoufale zamilovaná.
Po pokusu o sebevraždu se probudí v nemocničním pokoji vedle „bledého muže s vlasy barvy kůry stromů, kterého někdo navlékl do trička se Céline Dionovou a kostkovaných pyžamových kalhot“. Pojmenuje ho Smutek, on jí Milost. Evelyn věří – ne, ona to ví –, že Smutek je Kurt Cobain. On sám to nevyvrací ani nepotvrzuje kvůli mezerám v paměti, a ačkoliv doktoři si myslí, že oba dva pacienti jsou cvoci, připouštějí, že ta podobnost je zarážející. Evelyn mu vypráví o tom, jak se setkal s její matkou a jaký byl jeho život, jak skončil. Kurt Cobain 2.0, nyní Céline, a Evelyn spolu z nemocnice odejdou a zamilují se do sebe – i když ona ho milovala ještě před tím, než ho znala. Vypráví si příběhy, dávají si různá jména, holdují drogám, drsně se milují, skládají písně, nosí extravagantní oblečení a každý z nich si založí vlastní kapelu, přičemž ta jeho, Bleach, raketově vystřelí ke hvězdám. Ta její připomíná kapelu Hole: drsné rebelky, které jsou známé, ale mnohými zavrhované a zastíněné slavnějším, testosteronovým protějškem.
Jejich svět je sladký a nehostinný zároveň: milují se a nenávidí, rozchází a dávají dohromady, odvykají drogám a zase je vpravují do žil. Celý příběh je nesen v duchu horečných zápisů z první osoby, povětšinou Evelyn, výjimečně Célina. Nemá jemné hrany, protože oba jsou tak trochu vyšinutí, vášniví, a většinou sjetí. Veškerá pestrobarevná potrhlost stojí Evelyn jizvy, smrt přítele, dva potraty a zmršené manželství ještě před sedmnáctými narozeninami. A bohužel to není poslední vyúčtování, které od svého vysněného života dostane.
Kdes byla včera v noci se nečte snadno. Fantaskní jazyk, který se proplétá stránkami a podmaňuje si každé slovo, si vybírá svou daň, a tou je nesrozumitelnost. Příliš mnoho osobních zájmen a málo vlastních jmen často nechávají čtenáře nejistého v tom, o kom je vlastně řeč, stejně tak množství vedlejších postav a to, že vypravěči příběhu jsou značně nespolehliví, tudíž nevíte, co se jim jen zdálo a co se stalo doopravdy. Za tu práci s jazykem a zvláštní, snové opojení to ale stojí.
Plácli jsme si a část mého já se ohlédla do dálky, toužila po přátelích, toužila po něčem, co jsem měl a co jsem zničil, ale nemohla si vzpomenout.
O nic víc než platinová blondýna, o které se mi mockrát zdálo a jejíž smutné oči vypadaly jako UFO vypouštějící z promáčených černých dvířek miniaturní turmalíny z Paraíby.
V těch snech jsem labuť a roztahuju křídla, abych jí předvedl, jak moc ji miluju. Vždycky se odvrátí.
str. 115
[kkstarratings]
(4,91 z 5)