Michel Galabru

Michel Louis Edmond Galabru (* 27. říj­na 1922 Sáfí, Maroko, † 4. led­na 2016 Paříž, Francie) byl fran­couz­ský diva­del­ní a fil­mo­vý herec, drži­tel Césara.

Život a kariéra

Původně se chtěl stát fot­ba­lis­tou, ale díky své tetě se začal zají­mat o lite­ra­tu­ru. Po matu­ri­tě se začal živit jako pojiš­ťo­va­cí agent v Paříži, kde začal také stu­do­vat herec­tví na kon­zer­va­to­ři Conservatoire nati­o­nal supé­rie­ur d’art dra­ma­tique. Studium ukon­čil jako nej­lep­ší absol­vent obo­ru moder­ní a kla­sic­ké kome­die.

V září 1950, ihned po ukon­če­ní stu­dia začal hrát v Comédie-Française, zejmé­na v kla­sic­kých dra­ma­tech W. Shakespeara, G. Feydeaua nebo Molièra. Později se pře­su­nul také do kaba­re­tu a do fil­mů. Nejdříve hrál růz­né epi­zod­ní role, pro­sla­vil se až jako rot­mis­tr Gerber v čet­nic­ké sérii s Louisem de Funèsem. Tato komic­ká role do znač­né míry ovliv­ni­la i jeho budou­cí role. V mno­ha kome­di­ích hrál nave­nek auto­ri­ta­tiv­ní muže, kte­ří se sna­ží udr­žet morál­ku a zave­de­né tra­di­ce.

Za roli ve fil­mu Soudce a vrah (1976), kte­rá byla jed­nou z mála jeho neko­mic­kých rolí, zís­kal Césara a váž­né role mu vynes­ly něko­lik dal­ších nomi­na­cí na toto oce­ně­ní. Celkem hrál při­bliž­ně v 200 fil­mech.

V roce 2008 zís­kal diva­del­ní Molièrovu cenu a v roce 2013 se stal vel­ko­dů­stoj­ní­kem Řádu za záslu­hy.

Jeho děti, Jean Galabru a Emmanuelle Galabru, jsou rov­něž her­ci.

---

Detaily o článku Michel Galabru

• Jméno člán­ku: Michel Galabru
• Autor: Přispěvatelé Wikipedie
• Vydavatel: Wikipedie: Otevřená ency­klo­pe­die.
• Datum posled­ní úpra­vy: 4. 01. 2016, 14:03 UTC
• Datum pře­vze­tí: 4. 01. 2016, 14:49 UTC
• Trvalý odkaz: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michel_Galabru&oldid=13197182
• Hlavní auto­ři: Statistika edi­ta­cí strán­ky
• Identifikace ver­ze strán­ky: 13197182

---

Foto

Français : Michel Galabru sur le pla­te­au de la cha­î­ne d’in­for­mati­on i-télé, le mer­cre­di 10 novem­bre 1999.
Datum 10. lis­to­pa­du 1999, 15:30
Zdroj Vlastní dílo
Autor Christian D’AUFIN

---