Million dollar baby - recenze

Morgan Freeman se nám opět chys­tá vyprá­vět pří­běh. Tentokrát se však z věz­ni­ce Shawshank pře­su­ne­me do pro­stře­dí boxu, na reži­sér­ské žid­li used­ne Clint Eastwood a v hlav­ní roli se neob­je­ví odhod­la­ný muž, ale žena.

Recenze naše­ho part­ne­ra:

Některé fil­my doká­žou divá­ka oprav­du zasáh­nout a jed­ním z tako­vých je prá­vě Million dollar baby. Jak už asi víte, sní­mek si před pár dny odne­sl čty­ři oprav­du cen­né soš­ky. O Oscaru pro Hilary Swank nelze pole­mi­zo­vat. Objevuje se zde v roli jed­na­tři­ce­ti­le­té Maggie, kte­rá už od tři­nác­ti let pra­cu­je jako ser­vír­ka a její jedi­nou jis­to­tou je vědo­mí, že nesto­jí za nic. Má však jeden jas­ný cíl, chce se stát šam­pi­ón­kou v boxu. K vysně­né­mu titu­lu jí má dopo­mo­ci stár­nou­cí tre­nér Frankie Dunn (Clint Eastwood). Ten zpr­vu o Maggie neje­ví zájem, ta však neú­nav­ně tré­nu­je a tré­nu­je a Frankie ji nako­nec, na radu své­ho pří­te­le Eddieho, při­jí­má a začne Maggie tré­no­vat.
Právě Eddie (nebo spí­še Morgan Freeman) zís­kal dal­ší soš­ku z Oscarové žně a kon­krét­ně tu za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli. Eddie je správ­ce tělo­cvič­ny, Frankieho sta­rý pří­tel a pře­de­vším onen vyprá­věč, kte­rý posou­vá dění fil­mu dál a dál.
Snímek se tvá­ří, že je celý o boxu, ale oprav­du jenom tvá­ří. Sice se veš­ke­ré dění po vět­ši­nu času ode­hrá­vá v tělo­cvič­ně nebo v rin­gu, ale hlav­ní téma­ta jsou pře­ko­ná­vá­ní sebe sama, plně­ní svých snů a pře­kro­če­ní vlast­ní­ho stí­nu. Jde o „lid­ství“ a to hned v něko­li­ka podo­bách. Po celou dobu se pohy­bu­je­me pře­de­vším v potem­ně­lých pro­sto­rách tělo­cvič­ny, žád­né pozlát­ko, žád­né mega­lo­man­ství, vše je poja­to mini­ma­lis­tic­ky, jak je pro Clintovu režii typic­ké. Dnes už může­me říkat odva­ro­vá režie (pro mis­tra Pinka: vaříš ty osca­ry takhle čas­to? 🙂 – poznám­ka korek­to­ra), nevím, jak moc si ten­to pří­vlas­tek zaslou­ží (no urči­tě jo! – poznám­ka vy-víte-koho), poně­vadž jsem nevi­děl dru­hé­ho hor­ké­ho favo­ri­ta – Letce. Stejně tak i o Oscaru za nej­lep­ší film by se dalo dlou­ze dis­ku­to­vat. Scorsesemu bych „pleša­tou soš­ku“ hroz­ně přál, ale Million dollar baby se uká­zal jako hod­ně sil­ný sou­peř.

Film je oprav­du veli­ce dob­ře obsa­ze­ný, těž­ko říct, jak by sní­mek dopa­dl nebýt tak skvě­lé­ho výbě­ru pro před­sta­vi­te­le všech vět­ších rolí. Hilary Swank svým výko­nem divá­ka doslo­va hyp­no­ti­zu­je, tak­že ani nebu­de­te moci odtrh­nout oči z plát­na (ješ­tě lep­ší výkon než v Kluci neplá­čou, to mi věř­te), když uvá­žím, kolik času, krve, slz a potu stá­la pří­pra­va na tuhle roli, vím že Oscar je ve správ­ných rukou. Morgan Freeman by si roli vypra­vě­če mohl paten­to­vat a Clint Eastwood zvlá­dá vše pre­ciz­ně, jak jsme u něj zvyklí.
Hudbě, jak je reži­sé­ro­vým zvy­kem, se moc pro­sto­ru nedá, pře­va­žu­jí skrom­ná kyta­ro­vá nebo kla­vír­ní téma­ta.
Clint Eastwood uka­zu­je, že čím je star­ší, tím lépe točí a hra­je. Snímek je po fil­mař­ské strán­ce per­fekt­ně zvlád­nu­tý. Jinak však těž­ko kva­li­ty sním­ku popsat, jde pře­de­vším o divá­ko­vy emo­ce a ty ve vás tahle recen­ze nevy­vo­lá, musí­te se pře­svěd­čit sami. V kině.