Mrazík: Zimní pohádka mezi láskou a kritikou

Photo © Gorky Film Studios

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 2,00 z 5)

Loading...

Mrazík je fil­mo­vou kla­si­kou, kte­rá si u divá­ků vyvo­lá­vá sil­né emo­ce – od nos­tal­gie po výraz­né roz­hoř­če­ní. Tato rus­ká pohád­ka nabí­zí tra­dič­ní pří­běh o dob­ro­druž­ství, kouz­lech a lás­ce, avšak její pro­ve­de­ní budí kon­tro­ver­ze. Některé prv­ky, jako herec­ké výko­ny nebo scé­nář, jsou kri­ti­zo­vá­ny za pře­há­ně­ní a nepře­svěd­či­vost. Atmosféra sním­ku je záro­veň mra­zi­vá i kou­zel­ná, což může být pro něko­ho pří­jem­ná kom­bi­na­ce, jin­dy však půso­bí nechtě­ně komic­ky či až odpu­di­vě. Film tak zůstá­vá zají­ma­vým feno­mé­nem, kte­rý se kaž­dý rok vra­cí na obra­zov­ky a roz­dě­lu­je pub­li­kum.

Herecké výko­ny v Mrazíkovi jsou čas­to vní­má­ny jako vel­mi pře­hna­né a někdy až nechtě­ně kari­ka­tur­ní. Alexandr Chvylja jako Ivan či Natalja Sedych v roli Nastěnky před­vá­dě­jí výraz­nou, někdy až tea­trál­ní mimi­ku, kte­rá divá­ky může roz­dě­lit. Někteří oce­ní auten­tic­kou rus­kou pohád­ko­vou sty­li­za­ci, jiní však kri­ti­zu­jí nepři­ro­ze­nost a nedo­sta­tek jem­nos­ti ve vyjá­d­ře­ní emo­cí. Postavy jako mace­cha či Marfuša jsou ztvár­ně­ny tak, že vyvo­lá­va­jí sil­né nega­tiv­ní emo­ce, což může být záměr, ale záro­veň půso­bí poně­kud pře­hna­ně a mís­ty i odpu­di­vě. Dabing v češ­ti­ně, zejmé­na v podá­ní Jiřího Filipovského, dodá­vá fil­mu jis­tou dáv­ku humo­ru a nos­tal­gie, kte­rá mno­hým divá­kům pomá­há sná­šet jinak stro­hou atmo­sfé­ru.

Režie a scé­nář fil­mu se nesou v tra­dič­ním duchu sovět­ské pohád­ky, kde je kla­den důraz na morál­ní pona­u­če­ní a jed­no­du­chý pří­běh. Nicméně, tem­po vyprá­vě­ní je poma­lé a dia­lo­gy čas­to půso­bí stro­je­ně či nelo­gic­ky, což může mlad­ším divá­kům i dospě­lým kom­pli­ko­vat sou­stře­dě­ní. Některé scé­ny se zda­jí být zby­teč­ně pro­dlou­že­né, a cel­ko­vá dra­ma­tur­gie postrá­dá jem­něj­ší gra­da­ci emo­cí. Na dru­hou stra­nu, film si drží pev­ný rámec pohád­ko­vé­ho vyprá­vě­ní, kde dob­ro vítě­zí nad zlem, což je pro žánr pří­znač­né a může být pro někte­ré divá­ky uklid­ňu­jí­cí.

Hudba a kame­ra vytvá­ří spe­ci­fic­kou atmo­sfé­ru mra­zi­vé­ho, zim­ní­ho lesa, kte­rá je záro­veň magic­ká i poně­kud tajem­ná. Melodie jsou jed­no­du­ché, mís­ty až mono­tón­ní, ale dob­ře pod­tr­hu­jí sno­vou pova­hu pří­bě­hu. Kameraman vyu­ží­vá tra­dič­ní sta­tic­ké zábě­ry, kte­ré zdů­raz­ňu­jí scé­nic­ké kuli­sy a kos­týmy, ale postrá­da­jí dyna­mi­ku moder­něj­ších pohá­dek. Přesto prá­vě díky této vizu­ál­ní sty­li­za­ci se film stal neza­mě­ni­tel­ným a snad­no roz­po­zna­tel­ným. Atmosféra Mrazíka je tedy smě­sí pohád­ko­vé­ho kouz­la a sovět­ské­ho este­ti­ky, kte­rá může být pro něko­ho fas­ci­nu­jí­cí, pro jiné­ho však těž­ko sne­si­tel­ná.

Pro divá­ky, kte­ří vyhle­dá­va­jí kla­sic­ké pohád­ko­vé pří­běhy s jas­ným morál­ním posel­stvím a mají rádi nos­tal­gic­ké sovět­ské fil­my, může být Mrazík zají­ma­vou vol­bou. Rodinní divá­ci s men­ší­mi dět­mi by však měli počí­tat s tím, že film obsa­hu­je momen­ty, jež mohou půso­bit nevy­vá­že­ně či až stra­ši­del­ně. Milovníci moder­ní­ho fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní a akč­ních pohá­dek prav­dě­po­dob­ně nezís­ka­jí uspo­ko­je­ní, pro­to­že tem­po a styl vyprá­vě­ní jsou vel­mi tra­dič­ní a někdy až zasta­ra­lé. Pro ty, kdo hle­da­jí lehce bizar­ní folk­lór­ní záži­tek s výraz­ným rus­kým náde­chem, může být Mrazík neza­po­me­nu­tel­nou zku­še­nos­tí.