Muži v černém 3 - 80 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Každé pokra­čo­vá­ní úspěš­ných fil­mů je hod­no­ce­no opti­kou pře­cho­zích dílů a v pří­pa­dě MiB3 může­me s potě­še­ním kon­sta­to­vat, že se poved­lo. Přispěly k tomu zejmé­na dvě sku­teč­nos­ti -  zapra­co­vá­ní „nové“ posta­vy mla­dé­ho agen­ta „K“ ve výbor­ném podá­ní Joshe Brolina a vyu­ži­tí moti­vu ces­to­vá­ní v čase, kte­ré nově oži­vi­lo dějo­vou lin­ku záchra­ny pla­ne­ty Země od zni­če­ní od mimo­zemš­ťa­nů.

Oba dva před­cho­zí díly jsou posta­ve­ny pře­váž­ně na výko­nech před­sta­vi­te­lů agen­tů „K“ (Tomy Lee Jones) a „J“ (Will Smith). V MiB3 si T.L.Jones zahrál pou­ze v něko­li­ka scé­nách na počát­ku a na kon­ci fil­mu, ze scé­ny nao­pak téměř „nesle­ze“ W.Smith. V střed­ní čás­ti na sebe ale str­há­vá pozor­nost Josh Brolin jako mla­dý agent „K“, kdy divá­ci, zna­lí před­cho­zích dílů, pod­vě­do­mě porov­ná­va­jí a vychut­ná­va­jí si herec­ká poje­tí obou před­sta­vi­te­lů agen­ta „K“.

Co se týče ces­to­vá­ní v čase, nelze si nevzpo­me­nout na čes­ký film reži­sé­ra Jindřicha Poláka z roku 1977 „Zítra vsta­nu a opa­řím se čajem“. V obou fil­mech bylo vyu­ži­to ces­to­vá­ní v čase do minu­los­ti vzdá­le­né něko­lik desí­tek let k zámě­ru pro­ve­de­ní zásad­ní změ­ně his­to­rie i pro krát­ké sko­ky v čase pro řeše­ní aktu­ál­ní kri­tic­ké situ­a­ce hlav­ní­ho hrdi­ny. Vzhledem k malé prav­dě­po­dob­nos­ti, že by scé­náris­ta a reži­sér byli znal­ci čes­ko­slo­ven­ské fil­mo­té­ky, uka­zu­je se, že dob­ré nápa­dy se uplat­ní vždy.

Po úvod­ní scé­ně, kdy z věze­ní na Měsíci unik­ne hlav­ní mimo­zem­ský padouch Boris (Jemaine Clement), se film roz­jíž­dí poma­lu a spí­še to vypa­dá jako kon­ver­zač­ka, ve kte­ré se řeší vztah mezi agen­ty „J“ a „K“. To se však záhy změ­ní a děj se roz­je­de sviž­ným tem­pem s vyu­ži­tím všech nástro­jů, kte­ré měli tvůr­ci k dis­po­zi­ci – noví mimo­zemš­ťa­né, tri­ko­vé scé­ny, tech­nic­ké vyná­le­zy apod. Děj má, až na drob­ná poza­sta­ve­ní, spád, akč­ní scé­ny jsou pojmu­ty stan­dard­ně a nájezdy kame­ry umoc­ňu­je tech­no­lo­gie 3D.

Mimozemšťané v sou­čas­ných podo­bách i v retro­po­do­bách z roku 1969 jsou brá­ni již jako nedíl­ná sou­část lid­ské spo­leč­nos­ti. Nedivím se, že reži­sér Barry Sonnnefeld v jed­nom roz­ho­vo­ru uvá­dí : „I dnes se mi pořád běž­ně stá­vá, že jdu po Times Square, dívám se na někte­ré lidi a říkám si „Hmmm, hmmm...to není člo­věk. To je mimo­zemšťan.“ Obdobný pocit jsem měl po shléd­nu­tí fil­mu, když do vagó­nu met­ra vstou­pil muž, u kte­ré­ho mě, vzhle­dem k jeho vizá­ži, oka­mži­tě napadlo: „To je také mimo­zemšťan !“.

Oproti MiB2 se tvůr­ci vyva­ro­va­li úče­lo­vých „směš­ných“ scé­nek jako­by z jiné­ho žán­ru (vále­ní se agen­ta „J“ v hro­ma­dě plas­to­vých rour, bojo­vé umě­ní agen­ta „Z“). V MiB3 nalez­ne­me humor jem­něj­ší­ho raže­ní, jako popis úsměv­né­ho výra­zu agen­ta „K“ od agen­ta „J“ nebo pada­jí­cí busi­nessman po kra­chu na bur­ze během sko­ku v čase. Dozvíme se mimo­cho­dem, že dal­ší úspěš­ný mimo­zemšťan je Mick Jagger a humor­ná je i scé­na a Andy Warholem, kte­rý žádá agen­ta „K“, aby zin­sce­no­val jeho smrt, že už ze zou­fal­ství dělá rekla­my na polév­ky a baná­ny. Mezi remi­nis­cen­ce na před­cho­zí díl pat­ří foto býva­lé­ho kole­gy mops­lí­ka Franka v bytě agen­ta „J“.

Rok 1969 je při­po­me­nut nejen vizá­ží hip­pies na uli­cích New Yorku, ale atmo­sfé­ru dokres­lu­je i dobo­vá hud­ba.

Závěr:

Doporučujeme navští­vit a užít si, film má vše, co mám film o MiB mít.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře