Neobyčejné dobrodružství krutosti 8 hlav šílenství + rozhovory s Anetou Langerovou a režisérkou Martou Novákovou

Nový čes­ký film 8 hlav šílen­ství reži­sér­ky Marty Novákové (kte­rá debu­to­va­la v roce 2006 celo­ve­čer­ním hra­ným sním­kem Marta) roz­hod­ně není main­stre­a­mo­vou zába­vou pro kaž­dé­ho. I přes účast zpě­vač­ky Anety Langerové v hlav­ní roli jde totiž o veskr­ze autor­ské dílo, kte­ré se pokou­ší spe­ci­fic­kou for­mou nahléd­nout na život a dílo rus­ké bás­níř­ky Anny Alexandrovny Barkovové.

Mladá Barkovová měla ve 20. letech minu­lé­ho sto­le­tí v sovět­ském Rusku zadě­lá­no na slib­nou kari­é­ru. Verše z její prv­ní sbír­ky i její talent mno­zí revo­luč­ní kri­ti­ko­vé teh­dy srov­ná­va­li dokon­ce s Puškinem. Za pár let už se ale tís­ni­la v náklad­ním vagó­nu smě­rem do neo­byd­le­ných ste­pí Kazachstánu, pro­to­že její společensko-politické názo­ry a posto­je nekon­ve­no­va­ly tak úpl­ně Stalinově pře­svěd­če­ní. A zda­le­ka to neby­la její posled­ní ces­ta, ani posled­ní lágr. Barkovová strá­vi­la v tábo­rech sovět­ské­ho Gulagu a ve vyhnan­ství cel­kem 22 let své­ho živo­ta. Zemřela v roce 1976 a její poezie byla na dlou­há léta zapo­me­nu­ta, než se postup­ně obje­vi­lo něko­lik disi­den­tů a odváž­liv­ců, včet­ně reži­sér­ky Marty Novákové, kte­ří se roz­hod­li její tvor­bu reha­bi­li­to­vat. Ani dnes ale v Rusku není její jmé­no zrov­na osla­vo­vá­no.

Název fil­mu 8 hlav šílen­ství odka­zu­je ke stej­no­jmen­né nove­le Barkovové. Režisérka Nováková vyu­ži­la záro­veň 8 hlav - kapi­tol k roz­čle­ně­ní své­ho fil­mu na jed­not­li­vá život­ní obdo­bí bás­níř­ky. Ta jsou při­tom od sebe navzá­jem odli­še­na nejen dobou, ve kte­ré se ode­hrá­va­jí, ale také výtvar­nou sty­li­za­cí, kte­rá se sna­ží vychá­zet tu z rus­ké avant­gar­dy, jin­de zase ze soci­a­lis­tic­ké pro­pa­gač­ní typo­gra­fie atd., a vždy se sna­ží něja­kým způ­so­bem odka­zo­vat na výraz­né umě­lec­ké tren­dy dané­ho údo­bí, v němž se daná epi­zo­da zrov­na ode­hrá­vá.

Pokud se na sní­mek do kina vypra­ví­te, pak musí­te počí­tat s tím, že dílo na vás bude klást jis­té náro­ky na vní­má­ní. Především se bude­te muset zori­en­to­vat v jed­not­li­vých létech, kte­rá doku­men­tu­jí Barkovové osu­dy a uvě­do­mit si rov­něž jejich poli­tic­kém poza­dí. Bez toho­to pro­po­je­ní se vám totiž může stát, že někte­ré ze zachy­ce­ných udá­los­tí si nedo­ká­že­te ade­kvát­ně zařa­dit ani vysvět­lit. Podobné je to i s ved­lej­ší­mi posta­va­mi, z nichž mno­hé jsou jen nazna­če­ny jako his­to­ric­ké osob­nos­ti, ale v řadě pří­pa­dů nebu­de­te vůbec tušit, o koho se jed­ná, a bude tak ztí­že­no vaše vní­má­ní sou­vis­los­tí děje. Novákova roz­hod­ně nechtě­la nato­čit kla­sic­ký živo­to­pis­ný sní­mek, na dru­hé stra­ně se vyda­la ces­tou expe­ri­men­tál­ní­ho vyprá­vě­ní, kde záměr­ně pří­běh pře­ska­ku­je v chro­no­lo­gii. Režisérku víc zají­ma­jí Barkovové čas­té sar­kas­tic­ké postře­hy, ostat­ně čer­pa­la i z jejích dení­ko­vých zápis­ků, ze kte­rých je patr­ná reflexe hrů­zy toho, co se dělo s nepo­ho­dl­ný­mi obča­ny teh­dej­ší­ho SSSR. Proto také její hra­né pasá­že dopl­ňu­jí čas­té ani­mo­va­né vsuv­ky a lite­rár­ní odka­zy, kte­ré mají téma nahléd­nout z růz­ných úhlů, ale ve výsled­ku pořád vypo­ví­da­jí o vnitř­ním svě­tě a myš­len­kách Barkovové.

Herecký výkon Anety Langerové je tak do jis­té míry pod­ří­zen fil­mo­vé sty­li­za­ci, pro­to se nedá v tom­to pří­pa­dě hovo­řit úpl­ně o psy­cho­lo­gic­ké stu­dii trýz­ně­né ženy, ale spí­še o dekla­mo­va­ném pře­hrá­vá­ní poci­tů, výra­zů a nálad bás­níř­ky v růz­ných eta­pách své život­ní pou­ti. Přesto lze říct, že Langerová se doká­za­la do trpí­cí ženy vtě­lit mís­ty vel­mi pře­svěd­či­vě a v jejích očích lze vní­mat strá­dá­ní fyzic­ké i dušev­ní, kte­ré Barkovová beze­spo­ru muse­la pro­ží­vat. Zajímavou sou­vis­los­tí může být pro něko­ho i uvě­do­mě­ní si sku­teč­nos­tí, že všech­ny tři ženy: bás­níř­ka, před­sta­vi­tel­ka hlav­ní role i reži­sér­ka jsou ori­en­to­vá­ny na ženy. Možná i pro­to scé­ny kdy Barkovová tou­ží po vzá­jem­ném citu s jinou vězen­ky­ní, vyzní­va­jí věro­hod­ně a sní­mek de fac­to řadí do prou­du lesbic­ké kine­ma­to­gra­fie, kte­rá, ač toto téma nijak zvlášť neu­před­nost­ňu­je, tak de fac­to vypo­ví­dá o dale­ko obec­něj­ším pro­blé­mu, což je neto­le­ran­ce k sexu­ál­ně odliš­ně ori­en­to­va­né men­ši­ně.

V kaž­dém pří­pa­dě 8 hlav šílen­ství je odváž­ný fil­mo­vý počin, kte­rý si reži­sér­ka Marta Nováková muse­la doslo­va po letech shá­ně­ní peněz a nároč­né­ho natá­če­ní téměř vyvzdo­ro­vat. A je dob­ře, že u nás ješ­tě někdo doká­že pre­zen­to­vat autor­ský pohled a vidě­ní v oso­bi­tém fil­mu, navzdo­ry tomu, že nemá dosta­teč­ný roz­po­čet, ale aspoň jas­nou tvůr­čí vizi.

Rozhovor s reži­sér­kou fil­mu 8 hlav šílen­ství Martou Novákovou:

Rozhovor s před­sta­vi­tel­kou hlav­ní role sním­ku 8 hlav šílen­ství Anetou Langerovou:

---