NEÚPLNÁ ENCYKLOPEDIE IDIOTŮ (ve které možná naleznete i sebe)

encyklopedie

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Na kni­hu „Neúplná ency­klo­pe­die idi­o­tů (ve kte­ré mož­ná nalez­ne­te i sebe)“ od auto­ra Štěpána Jiřičky jsem se moc těši­la, a hlav­ně jsem byla zvě­da­vá na to, co všech­no v kni­ze obje­vím. To jsem však ješ­tě netu­ši­la, že si mě zís­ká nejen pro vel­ké množ­ství zásad­ních myš­le­nek, ale hlav­ně díky vlast­ní­mu oso­bi­té­mu humo­ru auto­ra.

Samotná ency­klo­pe­die je roz­dě­le­na hned do něko­li­ka kapi­tol, v kte­rých se čte­nář poměr­ně rych­le a snad­no zori­en­tu­je: „Předmluva“, „O idi­o­tech a idi­ot­ství obec­ně“, „Co z nás dělá idi­o­ty?“, „Encyklopedie“, „Vychytralé bonu­sy a závě­ry“ tj. „Jak nebýt idi­o­tem?“, „Testíček jako bonus na (sko­ro) závě­rem“, „Výsledky tes­tů“. „Válka jako vrchol Idiocie“, „Teď už oprav­du závěr“ a v nepo­sled­ní řadě i „Sezam pou­ži­té a zne­u­ži­té lite­ra­tu­ry“.

Tato kni­ha , kte­rou drží­te v ruce je plná myš­le­nek. A téměř žád­ná z nich není moje vlast­ní. I já jsem hod­ně rabo­val moz­ky lidí, kte­ří jsou mno­hem chytřej­ší než já. I já znám tuc­ty lidí, kte­ří by doká­za­li tuto kni­hu napsat lépe než já. Je jen na čte­ná­ři, aby posou­dil, jest­li výsle­dek při­po­mí­ná dort, kte­rý vařil pej­sek s kočič­kou v Čapkově pohád­ce, nebo mu tato myš­len­ko­vá a infor­mač­ní kom­pi­la­ce dopl­ně­ná mís­ty o moje vlast­ní spe­ku­la­ce, při­nes­la něja­ký uži­tek či snad poba­ve­ní.

Jedna polo­vi­na ency­klo­pe­die je zamě­ře­ná pře­váž­ně na popi­sy důvo­dů, jež vedou k ono­mu idi­ot­ské­mu cho­vá­ní,  proč se cho­vá­me jako idi­o­ti, a v nepo­sled­ní řadě nechy­bí ani rady, jak se pokud mož­no sami na sobě vyhnout idi­ot­ské­mu cho­vá­ní. Ovšem... Svět bez chyb, omy­lů a tra­pa­sů by navíc byl pří­šer­né fád­ní a nud­ný.

V dru­hé polo­vi­ně ency­klo­pe­die (pro mě té dale­ko zábav­něj­ší) nalez­ne­te, dle auto­ro­va nej­už­ší­ho výbě­ru napě­cho­va­né nej­růz­něj­ší idi­o­ty, ať už tra­gic­ké, komic­ké, tragi­ko­mic­ké, při­hlouplé a vylo­že­ně zlé. Sám autor se sna­žil pře­váž­ně psát o lidech vše­o­bec­ně zná­mých, ale nechy­bí tu ani lidé tro­šič­ku zapo­me­nu­tých či nevšed­ní pří­běhy abso­lut­ní­ho idi­ot­ství, jež urči­tě sto­jí za zmín­ku.

Encyklopedie bude neú­pl­ná, tak­že v ní budou jen mnou vybra­ní a pod­le mě zají­ma­ví idi­o­ti. Každopádně se může­te těšit při­bliž­ně na 40 pří­bě­hů lidí, kte­ří se díky své­mu idi­ot­ské­mu cho­vá­ní zapsa­li do dějin lid­stva a této ency­klo­pe­die coby „nej­vět­ší idi­o­ti“.

A jak autor sám píše: „Že tato kni­ha nemá a nemů­že mít ambi­ci vám pomo­ci v tom, abys­te neby­li za idi­o­ta občas také. Může však tro­chu při­spět k tomu, že si uvě­do­mí­te své minu­lé omy­ly a chy­by a mož­ná jich v budouc­nu udě­lá­te tro­chu méně.“

Neúplnou ency­klo­pe­dii idi­o­tů bude­te číst s úsmě­vem na rtech, skvě­le poba­ví a odre­a­gu­je od všed­ní­ho živo­ta. Autor píše vel­mi čti­vou for­mou a díky své­mu skvě­lé­mu humo­ru si vás napros­to pod­ma­ní. Text obsa­hu­je sou­s­tu zají­ma­vých myš­le­nek, názo­rů, kte­ré roz­hod­ně nutí své čte­ná­ře k dal­ší­mu zamyš­le­ní.

Navíc téma „idi­ot­ství a idi­o­ti naší pla­ne­ty“ je vel­mi neotře­lé a v čte­ná­ři nahlo­dá­vá zvě­da­vost, a mož­ná i tak tro­chu nadě­ji na tipy a tri­ky, jak se sami nestát idi­o­ty nejen pro sebe, ale hlav­ně vůči své­mu oko­lí.

Jedna ze základ­ních myš­le­nek této kni­hy je posta­ve­na na fak­tu, že život je plný chyb, amy­lů, selhá­ní a pádů. opa­ku­je se to tady mož­ná až moc čas­to. 

Za mě skvě­le napsa­ná kni­ha, u kte­ré jsem se roz­hod­ně nenu­di­la a ráda se k ní vrá­tím, a kdo ví, tře­ba ten seznam idi­o­tů autor časem i dopl­ní.....

NEÚPLNÁ ENCYKLOPEDIE IDIOTŮ (ve kte­ré mož­ná nalez­ne­te i sebe)

Autor: Štěpán Jiřička

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

První elek­tro­nic­ké vydá­ní

Praha, 2024

Počet stran: 265

ISBN: 978-80-281-1315-5