O Rozárce Čarodějné a zlobivém Pepíkovi - Rozárka se něco nazlobí, než Pepíka srovná

Byla jed­ná malá hol­čič­ka jmé­nem Rozárka. Ale neby­la jen tak oby­čej­ná, byla čaro­děj­ni­ce. Ještě sice malá, ale jinak pořád kou­zel­ná bytost. S rodi­či se bohu­žel pro ni muse­la pře­stě­ho­vat z lesa do měs­ta a ke vší té hrůze nastou­pit i do ško­ly - lid­ské. Den před­tím se Rozárka chys­ta­la, ale nadě­la­la doslo­va výbuch v jejím novém poko­jíč­ku. K tomu se pohá­da­la i s tatín­kem prá­vě kvů­li ško­le, že do lid­ské nechce, ale neby­lo jí to nic plat­né. Druhý pros­tě muse­la vstát, obléct se a jít popr­vé do ško­ly - mezi lidi. Měla to však o to jed­no­duš­ší, jeli­kož byd­le­la s mamin­kou a tatín­kem pří­mo ve ško­le.

Tatínek si totiž čas­to stě­žo­val na to, že čaro­děj­nic­ké řemes­lo už tolik nevy­ná­ší. Pak se na něj ale usmá­lo štěs­tí a dostal mís­to škol­ní­ka. Rozárce se vůbec nechtě­lo. Ve sta­ré ško­le se uči­la míchat lek­tva­ry, kouz­lit a jiné čaro­děj­né věci. Teď se však muse­la při­pra­vit na to, že se bude učit číst, psát a počí­tat - pro čaro­děj­ni­ci věc zho­la nemys­li­tel­ná. K tomu i tělo­cvik, kte­ré­ho se bála úpl­ně nej­víc. Rozhodla se, že když budou lid­ské děti zlé, při­ča­ru­je jim oslí uši. To ale nevě­dě­la, jaké­ho pro­ti­vu hned prv­ní den potká - spo­lu­žá­ka Pepíka.

Klasická pohád­ka tak, jak to má být. Sice se tu neob­je­vu­jí čer­ti, ale zase sem pat­ří malá čaro­děj­ni­ce Rozárka. Docela se s Pepíkem natrá­pí, než se to urov­ná. Je to tako­vý ten ruko­pis dneš­ních tzv. pohád­ko­vých auto­rek, jak já tomu říkám. Kniha má moc pěk­nou obál­ku, 64 stran a roz­hod­ně dopo­ru­ču­ju.

• Autor: Petra Martišková
• Žánr: belet­rie pro děti
• Nakladatelství: GRADA
• Datum vydá­ní: 23. 06. 2020

 

---