(zatím nehodnoceno)
Loading...„A až mi řeknou, že jsem byl zvolen prezidentem, co jim mám odpovědět? Děkuji Vám za informaci?“ To je jen jedna citace ze spousty humorných, velice civilních a zároveň obyčejně lidských situací, které přináší unikátní časosběrný dokument Pavla Kouteckého zabývající se nejvýraznější osobností porevoluční éry.
V našich kinech máte právě možnost spatřit jeden z neoriginálnějších a rozhodně také nejlepších českých dokumentů, který ale vlastně není tak úplně dokumentem v pravém slova smyslu, protože se nesnaží o žádnou autorskou interpretaci, nepředkládá Vám žádné hotové závěry, nevnucuje žádné názory. Občan Havel přináší pouze unikátní materiál a co si o něm budete myslet už je zcela na Vás. Diváka neovlivňuje žádný komentář, osoba autora dokumentu je tu maximálně upozaděna, nikdo tu nestaví bývalého prezidenta na piedestal ani ho neodsuzuje, uvidíte zkrátka pouze sled autentických scén a nejroztodivnějších situací z prezidentské kuchyně.
Pavel Koutecký, režisér filmu Občan Havel, sledoval českého prezidenta celá dvě funkční období čili dlouhých deset let. Václav Havel navíc filmaři umožnil přístup tam, kam se doposud nikdo s kamerou nedostal, a obnažil tak zcela svou osobnost a dal vzniknout unikátnímu dílu. Problém s Občanem Havlem by mohli mít snad jedině ti, kteří k bývalému prezidentovi chovají z nějakého důvodu zášť či jinak definovaný odpor, protože jak se říká, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Naopak ti, kteří Havla uznávají jako symbol sametové revoluce, jako výraznou postavu politiky a jako člověka s vysokým morálním kreditem, budou dozajista nadšeni. U filmu tohoto typu samozřejmě budou vždycky určitou roli hrát osobní sympatie, přesto si myslím, že Občan Havel je dílem, které má zkrátka vysokou kvalitu a výpovědní hodnotu. A ať už si o Havlovi myslíme cokoliv, musíme uznat, že je to zkrátka osobnost, a o takových lidech by se mělo točit.
Určitou nevýhodou Občana Havla (především s ohledem na potenciální zahraniční publikum a také na čas budoucí, kdy už 90. léta nebudeme mít v čerstvé paměti) je to, že vyžaduje informovaného, v českém porevolučním politickém dění se orientujícího diváka.
Nenajdete tu žádnou časovou osu, žádné titulky popisující, co se v obraze odehrává, kdo je kdo, jaká situace se přesně řeší a proč k ní vůbec došlo. Tohle všechno si zkrátka musíte pochytat sami. Musíte alespoň trochu znát jména a obličeje českých i zahraničních politických figur konce minulého století, musíte vědět, jakým problémům a kauzám Havel ve svém úřadu čelil, protože tohle všechno je zde nastíněno jen danými situacemi, bez vysvětlování širších souvislostí, i když později orientaci značně napomáhají záběry z dobových Televizních novin.
Největším plusem filmu je potom to, že se rozhodně nejedná o suchopárnou nudnou výpravu do světa monotónních politických projevů a setkání, jakou byste si možná pod pojmem „dokument o prezidentovi“ představovali. Naopak. Občan Havel je nesmírně vtipný, lidský a civilní film.
Neukazuje Havla jako moudrého strojeného státníka, ale naopak jako člověka, který zůstal obyčejnou, chybující, rozčilující se bytostí, který dennodenně bojuje se špatně ušitými košilemi či hnusnými židlemi a velmi často perfektně glosuje dění kolem sebe. Snímek navíc přináší ohromné množství humorných situací, z nichž některé jsou vtipné sami o sobě a jiné jsou ohromně trefné především se znalostí budoucího dění (až si občas říkáte, že ten Havel musel tušit, co jednou přijde).
Občan Havel je skutečným pohledem do prezidentského zákulisí. Uvidíte, jak je někdy obtížné vypořádat se se zdánlivě banálními povinnostmi, zjistíte, jak těžké může být formulovat jednu větu a především spatříte báječnou konfrontaci Havla s dalšími politickými osobnostmi. Někteří z nich jsou dnes již zapomenuti, jiní stále hrají v naší politice důležitou roli. Kromě výrazné osobnosti Miloše Zemana, jehož žádost o Becherovku při setkání s prezidentem je nezapomenutelná, je zdrojem mnoha skvělých situací současný prezident Václav Klaus.
Zcela odlišné povahy bývalého a současného prezidenta České republiky ústí v zajímavou konfrontaci a mnoho jejich společných scének zaručeně pobaví, ať už jde o roztomilé oprašování Klause nebo o méně explicitní situaci, v níž Havel s neskrývanou radostí vykládá, jak dokázal překonat svou zdvořilost a nepozvat vlezlého Klause na akci s Clintonem v Redutě, ale že mu to možná nakonec stejně nedá a toho Klause přece jenom ze slušnosti pozve (a skutečně hned v dalším záběru vidíme spokojeně se usmívajícího Klause na zmiňované akci). Vedle toho má však Občan Havel i smutné a zároveň nesmírně působivé momenty, především tichý pohled na pohřeb Havlovy první ženy Olgy.
Ačkoli má Občan Havel jakožto dokument na první pohled dlouhou stopáž (119 minut), je na něm nejlepší to, že nakonec je toho všeho vlastně hrozně málo. Dvě hodiny utečou jako voda a až je Vám skoro líto té spousty dalších, jistě skvělých záběrů, které skončily na podlaze střižny. Určitě by nebylo vůbec špatné zařadit neuvedené záběry na DVD nebo ještě lépe uvést Občana Havla jako delší televizní seriál, v němž by se divákům mohlo nabídnout mnohem více.
Verdikt: Unikátní, otevřený pohled na osobnost bývalého českého prezidenta, při jehož sledování se asi nelze plně oprostit od osobních sympatií či antipatií, ale který má přesto objektivně vzato vysokou filmařskou i společenskou hodnotu. Velmi vtipný, lidský film psaný samotným životem, který by měli vidět všichni, pro něž Havlova osoba něco znamená.
Photo © Aerofilms
Nejnovější komentáře