ONDŘEJ LIPENSKÝ (FILMOVÝ ARCHITEKT)

„Hledali jsme klíč – jak dosáh­nout toho, aby byl prostor pohád­ko­vý a záro­veň reál­ný.“

Byly Karlovy Vary jedi­ným kan­di­dá­tem pro natá­če­ní Přání k mání?

Ze začát­ku jsme zva­žo­va­li ješ­tě Lázně Jeseník a Františkovy láz­ně. Karlovy Vary ale byly vybrá­ny rych­le a napros­to jed­no­znač­ně. Výchozím bodem ve fil­mu je nád­her­ný hotel na kop­ci a v Čechách jsme podob­ný Imperialu v Karlových Varech nena­šli.

Co bylo zásad­ní při výbě­ru loka­cí, jejich pře­tvá­ře­ní a výro­bě kulis?

Potřebovali jsme dosáh­nout toho, aby bylo v lehce upra­ve­ném sou­čas­ném svě­tě všech­no krás­né, barev­né a tro­chu pohád­ko­vé. Hledali jsme klíč k dosa­že­ní toho, aby prostor oko­lo nás byl pohád­ko­vý a záro­veň uvě­ři­tel­ný. Původní scé­nář k fil­mu byl civil­ní, z nor­mál­ní­ho svě­ta, vize Vítka byla při­dat k tomu něco víc, posu­nout pří­běh dál.

Měli jsme jiný roz­po­čet než např. fil­my Amélie z Montmartru nebo Paddington, co bylo ale spo­leč­né – natá­če­li jsme v reál­ném měs­tě a zamě­řo­va­li se v prosto­ru na prv­ky, kte­ré souzní a kte­ré se k atmo­sfé­ře k fil­mu hodí. Vodítkem pro nás byla výrazná barev­ná sty­li­za­ce fil­mu, vytvo­ře­ní důvě­ry­hod­né­ho svě­ta s fan­task­ní­mi prv­ky. Zároveň jsme se ale maxi­mál­ně sna­ži­li, aby veš­ke­ré naše úpra­vy do prosto­ru zapadly.

Podařilo se to?

Doufám, že ano. Během natá­če­ní to tak vypa­da­lo. Občas jsem se rozzlo­bil, že se někdo opí­rá o kuli­su k fil­mu a ti lidé se divi­li, že jsou to atra­py, ani by je to nena­padlo, mys­le­li si, že to tam pat­ří, kuli­sy půso­bi­ly kom­pakt­ně.

Jak bys­te popsal byt Albertových rodi­čů?

Je to byt, kde byd­lí kou­zel­ní­ci. Shromažďují věci, vzpo­mín­ky na dobu, kdy jez­di­li po svě­tě ješ­tě před­tím, než se jim Albert naro­dil. A také tam shro­maž­ďu­jí mno­ho kou­zel­nic­kých propri­et. Je to skla­diš­tě plné vzpo­mí­nek, kde kaž­dý kou­sek upou­tá pozor­nost a z kaž­dé­ho rohu na Vás něco vypad­ne. Každá míst­nost v bytě je jiná, kaž­dá pod­la­ha je jiná, byt je tro­chu kou­zel­ný, tro­chu ori­en­tál­ní. Kouzelnická skříň­ka.

Film byl pro všech­ny, kte­ří se na něm podí­le­li, nároč­ný. Jak jste to prožíval vy? A jak se z Vašeho pohle­du film pove­dl?

Byl to nároč­ný film, bylo toho oprav­du hod­ně. Neřekl bych, že jsme pra­co­va­li ve stre­su, ale všich­ni jsme ze sebe vyda­li maxi­mum. Skvělá byla dlou­há a peč­li­vá pří­pra­va k fil­mu a pak také prá­ce celé­ho produkč­ní­ho týmu a skvě­lých lidí z dílen České tele­vi­ze. Produk­ce doká­za­la naplá­no­vat natá­če­ní tak, že vše šla­pa­lo jako hodin­ky. V jed­nu dobu se např. v hote­lu Imperial natá­če­lo na více mís­tech a lidé pře­bí­ha­li mezi nimi, dosta­vo­va­li kuli­sy, upra­vo­va­li scé­ny. Fungovalo to, jak mělo.

Z mého pohle­du se film pove­dl fakt hod­ně. Byl dob­ře při­pra­ve­ný, dob­ře zor­ga­ni­zo­va­ný, reži­sér i kame­ra­man pře­mýš­le­li nad kaž­dou scé­nou, nic se neod­bý­va­lo. Skvěle fun­go­va­la spo­lu­prá­ce celé­ho týmu. Zdržení natá­če­ní způ­so­be­né sně­hem sice způ­so­bi­lo vět­ší tlak na dokon­če­ní fil­mu, para­dox­ně ale pauza pomoh­la, byl čas mno­ho věcí dola­dit, všech­no do sebe skvě­le zapadlo.

Věříte na kouz­la? Na vánoč­ní kouz­lo?

Vánoční kouz­lo? Nevím, těším se na Vánoce, kdy se sejdu s blíz­ký­mi, bude nám spo­lu dob­ře. A kouz­la obec­ně? Svět není o kouz­lech, ale o lidech. Filmu Přání k mání by nepo­moh­la kouz­la, ten film vytvo­ři­li lidé svo­jí pra­cí, svým nasa­ze­ním. V lidech je kouz­lo, vytvá­ře­jí si ho sami.

---