Co naplat, P. K. Dick je jedním z mých oblíbených autorů a jako takovému mu občas prominu i nějakou tu slabou chvilku. Vždyť těch chvilek krásných (ve společnosti jeho knih) bylo tolik. Je to možná podobné jako s lidmi, když někoho máte tuze rádi, tak mu (ji) také s ochotou prominete občasné excesy.
Ano, ne všechny knihy od Dicka bych se samozřejmostí zařadil do svého osobního „zlatého fondu literatury“, ale minimálně díla jako byly UBIK, či Temný obraz považuji za knihy, které mi svým způsobem trochu změnily nazírání na svět (i když možná to bude také tím, že jsem obě četl v době, kdy se mi osobnost a životní hodnoty hodně formovaly) a dodnes ve mně doznívají. Pak tu jsou samozřejmě také knihy (kupříkladu Sluneční loterie), které naopak osobně považuji za povrchní a nevydařená díla, ale jak jsem psal výše, dokáži to panu Dickovi blahosklonně odpustit.
Dickova kniha Vykolejený čas (v originále Time Out of Joint) by šla zařadit mezi tzv. „dystopie“. Příběh nás zavede do menšího amerického města někdy v padesátých letech (autor sám knihu psal koncem padesátých let), do doby relativního poklidu, „tradičních“ rodinných hodnot a ekonomické prosperity, nad kterou se ale zvolná vznáší stín potenciálního jaderného konfliktu se SSSR a také strach z možných sovětských špiónů. Právě v takovém městečku bydlí se svoji sestrou a jejím manželem Ragle Gumm, muž krátce po čtyřicítce, válečný veterán z Tichomoří a ... úspěšný luštitel v populární soutěži o hledání malého zeleného mužíčka, kterou pořádají jedny noviny. Gumm každý den po několik hodin bádá nad složitými stopami a snaží se rozlousknout šifru, kterou poté pravidelně do novin pošle poštou. Nikdy se nemýlí, takže mu účinkování v soutěži krom pochopitelné prestiže přináší i solidní peněžní obnos. Něco je ale špatně, kolečka pravidelnosti v Gummově světě začínají tu a tam povážlivě drhnout...
P. K. Dick tu opět sází na své osvědčené téma, tedy zobrazení světa, kde něco není tak, jak by mělo být, kde si člověk není jist vlastní existencí i existencí věcí, osob kolem něj a pochybuje a paranoidně tápe ve snaze najít nějakou jistotu. Kniha se mi četla velmi dobře a rychle (není koneckonců ani moc dlouhá, jen nějakých cca 200 stran), příběh není hloupý, atmosféra dobře vykreslená a pozorný čtenář si užije i autorovy jemné filosofické narážky na solipsisum, na biskupa Berkeleyho a trochu zde vykoukne i Platón a jeho svět idejí. Pro fanoušky P. K. Dicka povinnost, pro ostatní vhodné představení vlivného autora a jeho schizofrenního pohledu na svět. A pro mě další Dickova skvělá kniha, která mě jen utvrzuje v tom, že „Sluneční loterie“ byla jen taková nepodařená prvotina... :).
