Padesátka - režisérský debut Vojtěcha Kotka

Magická čís­lov­ka, kte­rá může způ­so­bit parád­ní život­ní kotr­mel­ce.  Jak jinak si vysvět­lit fakt, že se scé­náris­ta Petr Kolečko nechal tím­to čís­lem zlá­kat a napsal diva­del­ní hru. A svě­te div se, bláz­ni­vá kome­die si zís­ka­la pří­z­niv­ce a násled­ně vzni­kl i fil­mo­vý scé­nář. Ve A Studiu Rubín měla hra pre­mi­é­ru v břez­nu 2014 a film vtr­hl do kin 24.12.2015. Z diva­del­ních prken Rubínu vykro­čil reži­sér Vojtěch Kotek a par­ta her­ců do hor, kde se míst­ní nad­šen­ci smí­cha­jí s dal­ší­mi závod­ní­ky a vyrá­ží na pověst­ný lyžař­ský závod Padesátku. Někdo závo­dí jako o život, jiný se jen veze a dal­ší se díva­jí a hlav­ně si pak uží­va­jí večer v horských cha­tách. Tak to bylo a tak to je. Osudy horalů i návštěv­ní­ků hor se pro­mí­cha­jí na hod­ně sil­ný alko­ho­lic­ký koktejl, ze kte­ré­ho může být jed­no­mu zle a dru­hý se bude cítit báječ­ně.

Petr Kolečko je zku­še­ný scé­náris­ta, kte­rý se sil­ně zapsal do tele­viz­ní his­to­rie seri­á­lem Okresní pře­bor (2010). V násle­du­jí­cích letech si tele­viz­ní divá­ci uží­va­li jeho humor a zají­ma­vé hrdi­ny v seri­á­lech Obchoďák (2012), Vinaři (2014) a Čtvrtá hvězda (2014). Další a dal­ší hrdi­no­vé se líh­nou na papí­ře ješ­tě dří­ve, než si Kolečko sed­ne na žid­li. Rychlost si však vybí­rá daň a ten­to­krát to odnes­la Padesátka. Drsné fór­ky a své­rázná „horalská“ mlu­va může být zábav­ná v diva­dle, kde mohou her­ci při­dá­vat nebo ubí­rat pod­le reak­ce divá­ků. Filmové scé­ny však mají ode­zvu až v kině a to je pro tvůr­ce hod­ně poz­dě. Jisté je, že zamo­ta­ný pří­běh o nena­pl­ně­ných snech a napl­ně­ných pří­le­ži­tos­tech si kostr­ba­tě kles­tí ces­tu k divá­ko­vi v zales­ně­né kra­ji­ně a nijak nápa­di­té scé­ny pros­tě nevy­zní. Ano, sna­ha o vtip za kaž­dou cenu, ta je citel­ná. Herci se sna­ži­li vypoin­to­vat i to, co není vůbec směš­né. Vše půso­bí kostr­ba­tě a nesou­ro­dě.

Režisér Vojtěch Kotek se obklo­pil her­ci, kte­ří hra­jí v diva­del­ní hře. V drob­ných rolích se však uká­že mno­ho zná­mých tvá­ří, kte­ré jsou vidět jen na malou chví­li a někte­ří zvlád­nou celou jed­no­du­chou větu. Scénář jim neu­mož­ňu­je něco hrát a reži­sér je nene­chal posta­vy roze­hrát. Nejspíš si jen udě­la­li čár­ku do diá­ře za ode­hra­ný film. Tím mám na mys­li Hanu Vagnerovou, Matěje Rupperta, Pavlu Tomicovou a dal­ší. Na dru­hou stranu chá­pu, že chtě­li pomo­ci při tvor­bě nové­ho fil­mu začí­na­jí­cí­ho fil­mo­vé­ho reži­sé­ra. V tom pří­pa­dě to bylo dob­ré ges­to, ale reži­sér jejich inven­ci a schop­nos­ti ani nevy­u­žil.

 A je tu opět ten zatra­ce­ný scé­nář. Padesátka je napsa­ná jako jeden pří­běh ze seri­á­lu, kde něco před­chá­ze­lo a dal­ší díly budou násle­do­vat. Proto jsou nej­spíš posta­vy jen lehce načrt­nu­té a nepo­mo­hou ani dlou­hé vysvět­lu­jí­cí mono­lo­gy horala Pavky. Toho s ver­vou sobě vlast­ní hra­je Ondřej Pavelka. Stejně podiv­nou a prav­di­vou posta­vu hra­je Jiří Schmitzer. Jeho mys­li­vec Kunz jako by vypa­dl z pohád­ky a hororu sou­čas­ně. Z žen­ských postav sou­pe­ří o pří­zeň divá­ků Vilma Cibulková v roli trh­lé mat­ky Hilské a Tareza Voříšková v její mlad­ší ver­zi. Obě hereč­ky zvlád­nou něko­lik komic­kých scén, ale nejde o paro­die. Ty si nao­pak uží­va­jí Marek Taclík a Jakub Prachař. Jejich dia­lo­gy jsou občas zábav­né a občas  sil­ně trap­né. Ale pozor, žer­ty stranou, prá­vě z těch­to dia­lo­gů se mohou zro­dit nové vtip­né hláš­ky. Záleží na divá­cích, zda je film oslo­ví a čím zaujme.

Každopádně nelze upřít tvůr­cům sna­hu o “pekel­nou řachan­du“ a hodit na fil­mo­vé plát­no něco neotře­lé­ho. Krátké fla­shbac­ky do roku 1977 při­ná­ší vese­lé retro, kte­ré pří­běh obra­zo­vě dokres­lu­jí a nabí­ze­jí výraz­něj­ší a drs­něj­ší humor.

Padesátka se tvá­ří jako kome­di­ál­ní dra­ma, kte­ré balan­cu­je chví­le­mi na hra­ni­ci trap­nos­ti a bláz­ni­vé kome­die. Vzhledem k tomu, že dělat humor je veli­ce těž­ké, hod­no­tím klad­ně odva­hu tvůr­ců. Doufám však, že si příš­tě dá Petr Kolečko s tvor­bou scé­ná­ře vět­ší prá­ci a mís­to zby­teč­ných kom­bi­na­cí a pro­ple­ten­ců zapra­cu­je na posta­vách a roze­pí­še pocti­vě scé­ny. Hercům se bude hrát urči­tě lépe, a když jim někdo dá pro­stor na vyzně­ní fóru, pak by mohl vznik­nout doce­la zábav­ný film.

---

---