Pán prstenů: Prsteny moci - Série 1

Pán prs­te­nů: Prsteny moci je beze­spo­ru nej­kon­tro­verz­něj­ší seri­ál roku 2022, a jak nej­spíš všich­ni tuší­me, je tomu tak hned z něko­li­ka důvo­dů. Dovolte mi je zde spěš­ně sesumí­ro­vat.

PATERO VÝTEK NAŠTVANÉHO LOTRHEADA:

1.  Nerespektování původ­ní Tolkienovi před­lo­hy, jeho svě­ta a cha­rak­te­rů jeho postav.
2.  Snaha o raso­vou korekt­nost za kaž­dou cenu, tedy i tam, kde nemu­sí nut­ně dávat smy­sl – mám na mys­li čer­né­ho elfa, čer­né­ho chlupo­no­ha a zejmé­na čer­nou trpas­li­ci.
3.  Dílo jde na ruku femi­nistkám, výsled­kem je pře­hr­šel domi­nant­ních, ane­bo jak­ko­li jinak výji­meč­ných žen­ských postav vlád­nou­cích sil­ným, leč poplat­ným mužům.
4.  Arogantní hlav­ní posta­va Galadriel, kte­rá je jiná než v před­lo­ze a dělá ze sle­do­vá­ní pod­stat­ně méně pří­jem­ný záži­tek.
5.  Přebytek dějo­vých linek; v důsled­ku toho vzni­ká nad­by­tek nedo­sta­teč­ně pro­kres­le­ných postav, u kte­rých ani neví­te, proč jim scé­nář dopřá­vá tako­vou pozor­nost.

Všechny tyto pro­gra­mo­vé body, kte­rý­mi se rádi ohá­ní pří­vr­žen­ci opo­zič­ní orga­ni­za­ce Amazonu (American Movement for Activistic Zones Of Narration) bez­po­chy­by mají něco do sebe a ani náho­dou nejsou jen prázd­ný­mi frá­ze­mi či nespo­ko­je­ný­mi výkři­ky do tmy. Souhlasím s nimi ale já? Ano i ne. Nicméně, spí­še než můj názor na pate­ro výtek naštva­né­ho „lotrhe­a­da“ bych rád roze­bral svůj názor na seri­ál Rings of Power jako tako­vý. Seriál pocho­pi­tel­ně nedo­sa­hu­je slá­vy a veli­kos­ti chlu­pá­čo­vy před­lo­hy, ale přes­to není vůbec mar­ný. Výprava je pompéz­ní, dechbe­rou­cí – před­sta­ve­ní Středozemě a její pře­ve­de­ní na fil­mo­vé plát­no vyšlo na výbor­nou. To samé pla­tí o kuli­sách či kos­tý­mech, kaž­dý scé­na půso­bí nesku­teč­ně vymaz­le­ně, zapl­ně­ně.

Svým způ­so­bem bych se nebál říct, že někdy gran­di­óz­ní vizu­ál vyprá­ví vel­ko­le­pý pří­běh, kte­rý se postup­ně roze­hrá­vá, lépe, než dia­lo­gy postav. Ne, že by byly špat­né, ale půso­bí stro­je­ně. Může za to nedo­sta­teč­ná prá­ce s posta­va­mi, žád­ná nedo­sta­la dosta­tek pro­sto­ru na něja­ký pří­bě­ho­vý oblouk, nemě­la pří­le­ži­tost nám uká­zat, co v ní vězí. Prsteny moci jsou neu­vě­ři­tel­ným způ­so­bem pře­kom­bi­no­va­né, simul­tán­ně běží nespo­čet dějo­vých linek a v kaž­dé jed­né z nich máme hro­ma­du ved­lej­ších postav, při­čemž kaž­dá z nich pro­ží­vá pří­běh tak dia­me­t­rál­ně odliš­ný, že pře­pí­nat mezi nimi je jako mlu­vit kaž­dou minu­tu jiným jazy­kem. Mozek to sotva stí­há zpra­co­vat a než se člo­věk rozkou­ká, už se tak­zva­ně dějí věci, dis­ku­tu­je se o váž­ných téma­tech, zbro­jí se, vedou se hád­ky...

Děj se zkrát­ka neu­stá­le posou­vá kupře­du. Nikdy nezby­de ani chvil­ka si s naší posta­vou pose­dět, pořád­ně si ji pro­hléd­nout, poty­kat si s ní, navá­zat cito­vé pou­to. Děj jenom bez pře­s­tá­ní uhá­ní kupře­du. Když už tam něco tako­vé je, tak je to vět­ši­nou ješ­tě v době, kdy je člo­věk pře­pnu­tý na posta­vu, kte­rou sle­do­val před­tím. Tohle je věč­ná ško­da. Dále bych podotkl, že prv­ní série se roz­hod­ně nedo­čka­la uspo­ko­ji­vé­ho zakon­če­ní a půso­bí spíš jako tako­vý úvod do celé záplet­ky. Ani z toho nejsem dva­krát nad­še­ný, někte­ré lin­ky postav kvů­li tomu vyzně­li úpl­ně do ztra­ce­na a já jen pev­ně dou­fám, že si jejich pou­hou exis­ten­ci obhá­jí 2. série. Kdybych měl vyzdvih­nout jed­nu posta­vu, kte­rá pod­le mě fun­gu­je nej­lé­pe, má nej­pro­kres­le­něj­ší dimen­ze a jejíž cha­rak­ter sku­teč­ně dosá­hl něja­ké­ho pokro­ku, pak je to jed­no­znač­ně trpas­li­čí princ Durin. Rovněž jeho přá­tel­ství s Elrondem fun­gu­je skvě­le, ti dva spo­lu mají che­mii a je pro­to zába­va je sle­do­vat. Na 2. řadu se netě­ším, ale urči­tě se na ni podí­vám.

Nemístná poznám­ka: „Pár Pařmenů byl stej­ně nej­lep­ší!“

7/10

---