Pán prstenů: Společenstvo prstenu - Frodo, Sam, Smělmír, Peregrin, Gimli, Legolas, Gandalf, Aragorn a Boromir - ti všichni vás provedou pohádkovým světem...

Představovat Pána prs­te­nů, to je jako cha­rak­te­ri­zo­vat díla Williama Shakespeara. Avšak i přes­to se mezi námi najde širo­ké zastou­pe­ní lidí, kte­ří Tolkienovu tri­lo­gii nečet­li. Pán prs­te­nů je kla­sic­ká fan­ta­sy pohád­ka, kte­rá pat­ří ve svém žán­ru k tomu nej­lep­ší­mu a baví čte­ná­ře po více než půl sto­le­tí. Spekulace o prav­dě­po­dob­ném zfil­mo­vá­ní kolo­va­ly svě­tem řadu let a ofi­ci­ál­ní­ho potvr­ze­ní se jim dosta­lo v polo­vi­ně roku 1998, kdy se také obje­vi­ly prv­ní fot­ky z natá­če­ní na Novém Zélandě.

Vlnu vzru­še­ní roz­pou­ta­lo nejen sil­né medi­ál­ní embar­go, drží­cí prů­běh toče­ní strikt­ně pod poklič­kou, ale pře­de­vším jme­no­vá­ní Petera Jacksona do pozi­ce hlav­ní­ho reži­sé­ra. Z prvot­ní­ho zámě­ru shr­nout záplet­ku tří knih do dvou celo­ve­čer­ních fil­mů brzy sešlo a zavča­su se při­stou­pi­lo k vari­an­tě tří dílů. Natáčení Pána prs­te­nů pohl­ti­lo 274 natá­če­cích dnů, trva­lo přes pat­náct měsí­ců, zúčast­ni­lo se jej na dva­cet tisíc kom­par­sis­tů a roz­po­čet sním­ku údaj­ně pře­kro­čil hra­ni­ci tří set mili­ó­nů dola­rů. Spletitý pří­běh se ode­hrá­vá v báj­né Středozemi, nad níž se začí­na­jí sta­ho­vat hus­tá mrač­na. Hlavním hrdi­nou je hobit Frodo Pytlík, kte­rý žije spo­řá­da­ným živo­tem v pohád­ko­vé ves­nič­ce Hobitíně spo­leč­ně se svý­mi přá­te­li a pří­bu­zen­stvem. Zásadní změ­na nasta­ne ve chví­li, kdy od své­ho dědeč­ka Bilba zdě­dí tajem­ný prs­ten. To však  Frodo ješ­tě netu­ší, jaké se mu dosta­lo cti, pro­to­že dar, kte­rý by mohl pova­žo­vat za všed­ní, je ve sku­teč­nos­ti nosi­te­lem té nej­vyš­ší a neúder­něj­ší moci. Síla ukry­tá v něm je nato­lik veli­ká, že by moh­la ohro­zit exis­ten­ci celé Středozemě, a pro­to je na „zase­da­ní“ v elfské Roklince sesta­ve­no „Společenstvo prs­te­nu“ a roz­hod­nu­to, že musí být zdě­dě­ná věc zni­če­na v hoře Osudu, v zemi odvě­ké­ho nepří­te­le, a to dří­ve, než se dosta­ne do nespráv­ných rukou. Role spa­si­te­le svě­ta se dob­ro­vol­ně ují­má půl­čík Frodo, nezá­vis­lý jedi­nec a opráv­ně­ný drži­tel prs­te­nu. Na ces­tě plné nebez­pe­čí jej dopro­vá­zí dal­ší čle­no­vé výpra­vy – Frodův kama­rád Sam, čaro­děj Gandalf Šedý, jeho pří­buz­ní Smělmír a Peregrin, trpas­lík Gimli, elf Legolas a zástup­ci lid­ské rasy – odváž­ný Aragorn a nevy­zpy­ta­tel­ný Boromir.

Hrdiny čeká dob­ro­druž­ství jako žád­né jiné – nebez­peč­né, ne-li sebe­vra­žed­né… Přes veš­ke­rou sna­hu, kte­rá ve mne kypí, nemo­hu nalézt vhod­ná slo­va, jimiž bych vysti­hl své nyněj­ší poci­ty. Jak sami uzná­te, hod­no­tit něco tak vyjí­meč­né­ho a pře­krás­né­ho je téměř nemož­né, a pro­to ožel­te kri­tič­těj­ší text a spo­koj­te se s tím, co jsem sta­čil sepsat krát­ce po pří­cho­du z kina. Společenstvo prs­te­nu je nato­lik úžas­né a monu­men­tál­ní dílo, že mu lze jen málo­co vytknout, a pakli­že ano, jed­ná se jen o nepa­tr­né vady na krá­se, jichž si všim­ne jen očko bys­třej­ší­ho divá­ka.  Peter Jackson se zhos­til úko­lu, na nějž byl krát­ký i samot­ný Stanley Kubrick, a strůj­ce nej­ne­chut­něj­ších horo­rů v his­to­rii celé kine­ma­to­gra­fie mile pře­kva­pil. Vedle bri­lant­ních herec­kých výko­nů a sviž­ných šer­míř­ských sou­bo­jů domi­nu­je na plát­ně vel­ko­le­pá výpra­va. Tolkien by měl zajis­té radost, kdy­by se dožil této význam­né udá­los­ti. Filmovým tvůr­cům se totiž zda­ři­lo to, čeho se mno­zí fanouš­ci obá­va­li – bez výraz­něj­ších ztrát zasa­di­li Frodovu pouť do reá­lií odpo­ví­da­jí­cích Tolkienově fan­tas­tic­ké­mu svě­tu.

Na mno­ha mís­tech k divá­kům pro­mlou­vá při­ro­ze­ná krá­sa pří­ro­dy a výsled­ky něko­li­ka­mě­síč­ní prá­ce počí­ta­čo­vých exper­tů. A ať už mám na mys­li ty zábě­ry, kte­ré zachy­cu­jí pohád­ko­vou hobi­tí ves­nič­ku, tem­ný skře­tí důl či tajem­ný les­ní palác, vždy bude váš zrak plně vytí­žen a osl­něn roz­sáh­lý­mi inte­ri­é­ry a exte­ri­é­ry. Jacksonův film před­sta­vu­je neu­vě­ři­tel­né vizu­ál­ní dob­ro­druž­ství, kte­ré vás na mno­ha mís­tech uchvá­tí. Za povšim­nu­tí však sto­jí i kame­ra Andrewa Lesnieho, kte­rá vždy sní­má dějiš­tě z pat­řič­ně vyho­vu­jí­cí­ho úhlu, vol­ně pole­tu­je vzdu­chem, padá do hlu­bo­kých pro­pas­tí a umož­ňu­je divá­kům o to lépe si vychut­nat krá­su elfské Roklinky z pta­čí per­spek­ti­vy, puto­vá­ní hrdi­nů napříč ska­lis­tý­mi hře­be­ny a cha­o­tic­ké bitvy, ode­hrá­va­jí­cí se na roz­sáh­lých pro­stran­stvích.  Společenstvo prs­te­nu je zosob­ně­ním doko­na­lé­ho sním­ku a urči­tou nespo­je­nost s kva­li­tou fil­mo­vé adap­ta­ce mohou pro­je­vit jen fana­tič­tí pří­z­niv­ci Tolkienovy kniž­ní tri­lo­gie. Je si ovšem tře­ba uvě­do­mit, že vměst­ná­ní tak roz­sáh­lé­ho a lite­rár­ně při­taž­li­vé­ho díla do jed­no­ho celo­ve­čer­ní­ho fil­mu, ač tří­ho­di­no­vé­ho, bylo pro tvůr­ce neře­ši­tel­ným úko­lem (ostat­ně s tím­to pro­blé­mem se potý­ká i řada jiných fil­mo­vých adap­ta­cí). Ať tak či onak, ve střiž­ně si uži­li své a výsled­ná podo­ba muse­la ože­let řadu neza­po­me­nu­tel­ných pasá­ží a vtip­ku­jí­cí posta­vu Toma Bombadila.

Naštěstí byly ve fil­mu pone­chá­ny scé­ny, jež se neta­jí sil­ným emo­ci­o­nál­ním pro­žit­kem. Absence zmí­ně­ných pasá­ží je zapo­me­nu­ta ve chví­li, kdy se ke slo­vu dostá­va­jí klí­čo­vé momen­ty Tolkienovy ságy - Gandalfův nerov­ný sou­boj s Balrogem či Aragornův milost­ný romá­nek s elf­kou Arwen. Společenstvo prs­te­nu je zkrát­ka neza­po­me­nu­tel­né, fan­tas­tic­ké a vizu­ál­ně doko­na­lé dílo. Zbytečně bych nadá­le pokra­čo­val v cha­rak­te­ris­ti­ce toho­to sním­ku, neboť veš­ke­ré super­la­ti­vy jsem vyplýtval na počát­ku recen­ze. Učiňme tedy závě­reč­né resumé. Jste-li pří­z­niv­ci Tolkiena, je Pán prs­te­nů určen prá­vě pro vás. Chcete-li v kině pro­žít plno­hod­not­ný záži­tek, nee­xis­tu­je jiná vol­ba. A přenesete-li přes hla­vu drob­né nelo­gič­nos­ti v ději a nedo­ta­že­né vizu­ál­ní efek­ty, bude­te s fil­mem nanej­výš spo­ko­je­ni – stej­ně jako já. Snímku udě­lu­ji plné pro­cen­tu­ál­ní hod­no­ce­ní, pro­to­že kdy­bych tak neu­či­nil, byl bych zajis­té mno­hý­mi uka­me­no­ván. Tak tedy – 100%!!!

---

Foto: New Line Cinema

---