Pavučina snů - Dreamcatcher

Další fil­mo­vé ztvár­ně­ní horo­ro­vé kni­hy Stephena Kinga…

(Novější) Tituly inspi­ro­va­né­ho horo­ro­vý­mi díly toho­to auto­ra nema­jí zrov­na štěs­tí na kva­lit­ní ztvár­ně­ní. Většinou kon­čí jako dvou­díl­né tele­viz­ní fil­my vysí­la­né v pátek po půl­no­ci.

Na dru­hou stra­nu jeho dra­ma­tic­ká díla (Zelená míle) nebo thrille­ry (Misery nechce zemřít), ty už mají vět­ší štěs­tí a s kli­dem v srd­ci můžu říct, že jde o skvě­lé fil­my.

Kdoví, co je důvo­dem toho, že se vel­ká holly­wo­od­ská stu­dia bojí inves­to­vat do horo­ro­vých titu­lů, ale jas­né je, že dokud někdo nepo­skyt­ne dosta­tek peněz na kva­lit­ní obsa­ze­ní a „kou­ka­tel­né“ tri­ko­vé efek­ty (i když i bez nich může vznik­nout pove­de­ný horor, jak už jsme se něko­li­krát pře­svěd­či­li), tak nema­jí fil­mo­vé adap­ta­ce knih Stephena Kinga pří­liš zář­né vyhlíd­ky.

O změ­nu se pokou­ší zatím posled­ní horor (spí­še sci-fi), kte­ré nale­zl inspi­ra­ci v díle Kinga a to Pavučina snů.

Ta má i kva­lit­ní herec­ké obsa­ze­ní (např. Morgan Freeman) i pove­de­né vizu­ál­ní efek­ty. Předpoklady pro úspěch tedy má…

Jsou kama­rá­dy už od dět­ství. Čtyřka mužů, kte­ří sami sebe nazý­va­jí podi­ví­ny. A proč? Jako malí klu­ci totiž zís­ka­li schop­nost tele­pa­tie, díky zvlášt­ní­mu chlap­ci, kte­ré­ho zachrá­ni­li.

Někteří z nás by to jis­tě pova­žo­va­li za dar, ale spí­še než pro­spěch, při­ná­ší to do živo­ta čle­nů této zvlášt­ní čtve­ři­ce, pro­blémy…

Každoročně se tele­pa­tic­ké „kvar­te­to“ schá­zí na hor­ské cha­tě, kde si uží­va­jí pán­skou jízdou. Ale ten­to­krá­te to bude jiné…

Nedaleko totiž hava­ru­je mimo­zem­ská loď a návštěv­ní­ci roz­hod­ně nepři­chá­ze­jí v míru, aby nám uka­zo­va­li, jak umí sví­tit prs­ty. A par­ta kama­rá­du začí­ná chá­pat důvod, proč jim byla pro­půj­če­na ona zvlášt­ní moc…

Samozřejmě, že to na prv­ní pohled zní troš­ku zma­te­ně – tele­pa­tie, mimo­zem­ská inva­ze atd. atd. a zpo­čát­ku asi bude­te nebu­de­te tak úpl­ně vědět na čem jste, ale neboj­te, postu­pem času se vše vysvět­lí vy začne­te chá­pat sou­vis­los­ti a celý pří­běh se vám bude při­pa­dat logic­ký (tedy v rám­ci sci-fi žán­ru).

Mimozemské bytos­ti jsou ten­to­krá­te doce­la pro­tře­lé, tak­že do těla se dostá­va­jí v podo­bě jakési hou­by, v lid­ském hos­ti­te­li začnou růst v zuba­té­ho „úho­ře“, kte­rý, když dospě­je (a že mu to moc dlou­ho netr­vá) vyle­ze anál­ním (au) otvo­rem a za pár oka­mži­ků začne klást vajíč­ka…

Krvelační čer­ví­ci jsou odve­de­ni vel­mi dob­ře a oprav­du ve vás vyvo­lá­va­jí odpor – jsou sliz­cí, rych­lí a mají pro­kla­tě dlou­hé tesá­ky (a to hned v něko­li­ka řadách).

Co se týče jejich lid­ských pro­tiv­ní­ků, tak ty jsou „napsa­ní“ vel­mi dob­ře – nejsou to žád­ní mezi­ga­lak­tič­tí hrdi­no­vé, ale oby­čej­ní muži, kte­ří řeší své vlast­ní pro­blémy (vět­ši­nou pra­me­ní­cí z toho, že jsou tele­pa­té) a nebo­jí se ani drs­né­ho humo­ru.

Nepřehlédnutelný (nejen kvů­li své­mu obo­čí) je i plu­kov­ník Curtis v podá­ní Morgana Freemana, kte­rý se své posta­vy opět ujal se svou legen­dár­ní razan­cí a grá­cií

Nebojím se říct, že Pavučina snů je jed­nou z nej­lep­ších fil­mo­vých adap­ta­cí horo­rů Stephena Kinga. Ve srov­ná­ní s ostat­ní­mi titu­ly inspi­ro­va­ný­mi díly jiných auto­rů jde o leh­ký nad­prů­měr, ale ve sku­pin­ce „Kingových“ fil­mů jde o jeden z nej­lep­ších sci-fi horo­rů, kte­ré v posled­ních letech vznik­ly…

---

---