Poslední království - Série 4

8/10 – Stejně jako mně 3. série totál­ně vyra­zi­la dech a nadchla pro seri­ál, tak mě 4. řada nechá­vá poně­kud posmut­ně­lým. Král jsem mrtev a jeho kra­le­vic se topí v zod­po­věd­nos­tech, při­čemž ani nesti­hl pořád­ně dospět. Do jeho blíz­ké­ho kru­hu se navíc v důsled­ku akcí ješ­tě jeho otce Alfréda dostal nebez­peč­ný mani­pu­lá­tor. To vše zní vel­mi dob­ře, ale nemá to potřeb­ný tah na bran­ku. Postava geni­ál­ní­ho oso­bi­té­ho Alfréda vel­mi chy­bí. Trochu mi to při­po­mí­ná TWD, kte­ré od něja­ké­ho bodu pře­kro­či­lo pomy­sl­nou hra­ni­ci mrtvých hlav­ních postav a pře­trans­for­mo­va­lo se v seri­ál čis­tě o kon­flik­tu mezi mrt­vý­mi a živý­mi, při­čemž je divá­ko­vi jed­no, kte­ré mu to zpro­střed­ko­vá­va­jí posta­vy. Tady jde zase o kon­flikt Dánů a Sasů, kte­rý se poně­kud ohra­nou meta­fo­rou pre­zen­tu­je kon­flik­tem Bridy a Uhtreda. Velmi to tahá nový mla­dý vůd­ce vikin­gů, kte­rý je na roz­díl od všech svých před­chůd­ců inte­li­gent­ní, což tomu dodá­vá šťá­vu. Na dru­hou stra­nu, king je pak za debi­la. Chtělo by to už troš­ku roz­lo­žit kar­ty a pře­su­nout pozor­nost na ústřed­ní bod seri­á­lu: Bebbanburg. Každopádně se zakon­če­ním jsem spo­ko­jen a jsem zvě­da­vý, kam bude pří­běh pokra­čo­vat, přes­to­že už v tom mís­ty cítím nasta­vo­va­nou kaši. Verdikt: „Pravděpodobně pořád zábav­něj­ší, než když ve Vikings pře­bra­li otě­že Ragnarovi syno­vé.“