Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > RADEK BAJGAR

RADEK BAJGAR

Bajgar
Bajgar
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Narozen v Kroměříži. Vystudoval Lékařskou fakul­tu Masarykovy uni­ver­zi­ty v Brně (obor vše­o­bec­ná medi­cí­na), v obo­ru pra­co­val do roku 1989. Od 1990 půso­bil jako novi­nář - repor­tér časo­pi­su Reflex. V letech 1990 - 1992 stu­do­val na praž­ské FAMU (obor doku­men­tár­ní tvor­ba). V letech 1992 - 1993 byl šéf­re­dak­to­rem týde­ní­ku Reflex, kam se zno­vu v roce 2004 navrá­til jako repor­tér a v sou­čas­né době od roku 2015 je opět jeho šéf­re­dak­to­rem. Od roku 1994 byl šéf­re­dak­to­rem pub­li­cis­ti­ky TV NOVA (autor pořa­dů: Na vlast­ní oči, Občanské judo a řady dal­ších), kde až do roku 2002 půso­bil v růz­ných pozi­cích. V pořa­du Na vlast­ní oči pra­co­val jako repor­tér, reži­sér a mode­rá­tor. Dále je auto­rem a pro­du­cen­tem prv­ní­ho den­ní­ho čes­ké­ho seri­á­lu Ulice (2005). V letech 2007 až 2012 pra­co­val jako ředi­tel vývo­je for­má­tů na TV NOVA. V roce 2008 dělal kre­a­tiv­ní­ho pro­du­cen­ta seri­á­lů: Expozitura (2008), Dokonalý svět (2010), Soukromé pas­ti (2008) a dal­ších. Na svém režij­ním kon­tě má roman­tic­ké dra­ma Villa Faber (2011, TV film) a kome­di­ál­ní tele­viz­ní seri­ál Neviditelní (2014). V roce 2012 zalo­žil pro­dukč­ní spo­leč­nost Logline Production, kde mimo jiné vznik­la Teorie tyg­ra, pod kte­rou je pode­psán jako spo­lusce­náris­ta a reži­sér, při­čemž v oblas­ti fil­mu jde o jeho debut.

Pokuste se vysvět­lit prin­cip „teo­rie tyg­ra“, co to je?

Pokus o vysvět­le­ní, proč někte­ří lidé své­ho part­ne­ra tak urput­ně domes­ti­ku­jí a rok za rokem ho pro­mě­ňu­jí v tako­vé ocho­če­né nic, kte­ré jim nijak neim­po­nu­je. A při­tom když si ho vybí­ra­li, líbi­lo se jim, že je svo­bod­ný, odváž­ný a divo­ký. Brali si tyg­ra (či tygři­ci!) a vyrá­bě­jí si z něho krá­lí­ka, kte­rý v ide­ál­ním pří­pa­dě dře­pí v kot­ci a žvý­ká.

Proč to tedy muži a ženy svým part­ne­rům děla­jí?

Asi si mys­lí, že tím zmen­šu­jí rizi­ko, že jim ten dru­hý ute­če. Prostě strach z opuš­tě­ní. Tygr loví, drá­pe a občas pros­tě zdrh­ne. Králík se dá zavřít do kot­ce, krmit a hlí­dat. A vlast­ně je už ani není potře­ba hlí­dat, pro­to­že krá­lík nezdr­há, nanej­výš někde zablou­dí.

Tygr, kte­rý loví, se nikdy zpět do dou­pě­te nevra­cí?

Když jsou pomě­ry v dou­pě­ti pří­z­ni­vé, a když se v něm dá svo­bod­ně dýchat, tak se samo­zřej­mě rád vrá­tí. A o tom to prá­vě je. Králík, když už se z té kle­ce náho­dou vypo­tá­cí, tak se buď ztra­tí, nebo ho někdo ukrad­ne.

Ve fil­mo­vém pří­bě­hu jsou muži spíš krá­lí­ci nebo tygři?

Všichni jsme obo­je, je to ply­nu­lý pře­rod. Člověk si ani neu­vě­do­mí, kdy se ta pro­mě­na z tyg­ra v krá­lí­ka vlast­ně sta­la. V našem pří­bě­hu pro­bí­há zpět­ný pro­ces. Hrdina si zpět­ně uvě­do­mí, že vlast­ně kdy­si býval tygrem, byl svo­bod­ný, měl sny a vlast­ní plá­ny a teď by to chtěl zpát­ky. Podtitul zní „I ocho­če­ní muži mohou zdi­vo­čet“.

Vidíte to tedy opti­mis­tic­ky. Vždycky je ces­ty zpát­ky…

Jenže ono to není tak snad­né, pro­to­že inten­ziv­ní ocho­čo­vá­ní zane­cha­lo nesma­za­tel­né sto­py. Zvířata ze ZOO taky nemů­že­te jen tak vypus­tit do vol­né pří­ro­dy. Také pro­to je to tragi­ko­me­die a niko­li čis­tá kome­die. Reálně vza­to je ten zpět­ný pro­ces boles­ti­vý a slo­ži­tý. Něco jako bylo národ­ní obro­ze­ní. Náš hlav­ní hrdi­na na to navíc při­šel dost poz­dě, ale přes­to mu to sto­jí za to.

Proměna tygrů v krá­lí­ky se víc týká mužů nebo žen?

Nevím, jest­li je na to něja­ká sta­tis­ti­ka, ale čekal bych, že to je gen­de­ro­vě neut­rál­ní, ve svém oko­lí to vídám tak i tak. Drezírujeme se navzá­jem. My to uka­zu­je­me na mužích, pro­to­že muži jsou obec­ně vzta­ho­vě zma­te­něj­ší a sran­dov­něj­ší.

Na scé­ná­ři jste spo­lu­pra­co­va­li s Mirkou Zlatníkovou, stře­tá­val se či nao­pak dopl­ňo­val žen­ský a muž­ský pohled na věc? Čí to byl námět?

Příběh chla­pa, kte­rý radě­ji před­stí­rá Alzheimera, jen aby mohl ven, ten byl můj. Ale všech­no ostat­ní jsme pořád dis­ku­to­va­li. Vztahy chlap nepo­cho­pí, musí mít pohled z dru­hé stra­ny. Mirka mně to všech­no muse­la vysvět­lit.

Nakolik se pro­mě­ňo­val scé­nář před a během natá­če­ní?

Při natá­če­ní už je na pro­mě­ňo­vá­ní poz­dě. Natáčení je tech­no­lo­gic­ký pro­ces a výro­ba, všech­no je naplá­no­vá­no, loka­ce, rekvi­zi­ty, lidi, to by mě všich­ni zabi­li… To, co se může tro­chu změ­nit, je jen výklad té kte­ré scé­ny. S her­ci to sice máte dopře­du pro­bra­né, ale pak těs­ně před tím obra­zem při­jdou a mají názor. Tak o tom mlu­ví­me.

A nechá­te her­ce pro­je­vit vlast­ní názor?

Mluvíme o tom. Musíme si rozu­mět. Když budou točit, co nechci, tak se film roz­pad­ne. Když je nao­pak zná­sil­ním já, bude to poznat. Viděl jsem už film na plát­ně, a oni tam tře­ba mají tři met­ry veli­ký detail obli­če­je a tam fakt vidí­te, co si mys­lí. Dobří her­ci totiž neza­hra­jí tako­vé to seri­á­lo­vé „obec­no“, kdy zapnou auto­pi­lo­ta a jedou. Jsou přes­ní. A pro­to musí vědět, na co míří. Herci jsou to jedi­né, co mám. Ve fil­mu nejsou žád­né efekt­ní výbuchy, mrt­vo­ly, honič­ky, vel­ké tri­ky. Film sto­jí na her­cích a na tom, že jsou přes­ní.

V čem Vám vyho­vu­je autor­ský film - být sce­náris­tou a reži­sé­rem záro­veň, jaké to při­ná­ší při rea­li­za­ci sním­ku výho­dy či nao­pak nevý­ho­dy?

Když film píšu, tak ho vidím. Čili to tak potom nato­čím. To je výho­da. Nevýhoda je, že když to vidím špat­ně, tak mě před tím nikdo neoch­rá­ní. A nikdo k tomu nic nepři­dá.

Naši před­ní uzná­va­ní her­ci Eliška Balzerová a Jiří Bartoška se sešli před kame­rou na tom­to pro­jek­tu jako fil­mo­ví part­ne­ři po jed­načty­ři­ce­ti letech, co bylo tím hlav­ním impul­sem je spo­lu opět obsa­dit?

Obsazení Jiřího Bartošky bylo tak nějak jas­né od začát­ku. Četl scé­nář, poro­zu­mě­li jsme si.   Pak jsem pro něj hle­dal správ­nou part­ner­ku, kte­rá by tu posta­vu neka­ri­ko­va­la. Je to tro­chu nega­tiv­ní posta­va, ale ne moc. Nejnebezpečnější je anta­go­nist­ka, na kte­ré to není poznat. Milá, vtip­ná, hezká, inte­li­gent­ní. A poma­lu uta­hu­je šrou­by. Eliška Balzerová to zahrá­la přes­ně.

S Jiřím Bartoškou jste v minu­los­ti spo­lu­pra­co­val na úspěš­ném tele­viz­ním kome­di­ál­ním seri­á­lu o vod­ní­cích Neviditelní (2014), pře­kva­pi­lo Vás ten­to­krát na něm něco?

Jenom, že je geni­ál­ní. To člo­vě­ka pře­kva­pí vždyc­ky zno­vu.

Ve fil­mu se obje­ví sil­né herec­ké obsa­ze­ní včet­ně Táni Vilhelmové v roli dce­ry. Myslel jste při psa­ní scé­ná­ře na kon­krét­ní her­ce?

 Táňu Vilhelmovou jsem si v té roli před­sta­vo­val od začát­ku. Ve fil­mu je to hol­ka, kte­rá posluš­ně uplat­ňu­je babič­či­nu a mat­či­nu stra­te­gii dre­zů­ry, ale záro­veň o ní má leh­ké vnitř­ní pochyb­nos­ti. A Táňa umí ve vte­ři­ně pře­jít z jed­né polo­hy do dru­hé. Respektive obě jsou pří­tom­né sou­čas­ně včet­ně té nejis­to­ty mezi tím.

Nezvykle do váž­něj­ší polo­hy - dra­ma­tic­ké role jste obsa­dil reži­sé­ra, her­ce a komi­ka Jakuba Koháka, proč tato vol­ba?

Však se všich­ni vzte­ka­li, zejmé­na někte­ří kopro­du­cen­ti. Říkali, že je to komik, kte­rý bude vždyc­ky hrát jenom Koháka, pro­sa­dí si svo­je a že si mám vzít něko­ho jiné­ho. Opak byl prav­dou. Jakub před­ve­dl, jak fun­gu­je vstříc­ný, sko­ro intro­vert­ní, napros­to spo­lu­pra­cu­jí­cí a sou­stře­dě­ný herec. Super!

Film je pro Vás fil­mo­vým debu­tem, co jste si na natá­če­ní uží­val a nao­pak co bylo nej­těž­ší?

Příjemné je, že se člo­věk něja­kou del­ší dobu sou­stře­dí na jed­nu věc. A nej­těž­ší para­dox­ně je, že se na to člo­věk musí doo­prav­dy sou­stře­dit - i ve chví­lích, kdy je una­ve­ný, všich­ni jsou una­ve­ní, je vedro nebo poz­dě a všech­no se spik­ne pro­ti. Okamžiky vlast­ní­ho nesou­stře­dě­ní při natá­če­ní, pak pozná­te ve střiž­ně a straš­ně si nadá­vá­te.

Tvrdí se, že nej­hůře se na natá­če­ní zvlá­da­jí zví­řa­ta a děti. Hlavní posta­va je vete­ri­nář a za posled­ní natá­če­cí týden prý jste měli na pla­ce: papouš­ka, stá­do krav, něko­lik psů a dokon­ce uspa­né­ho kocou­ra. Jak se daři­lo sla­dit zví­řa­ta s her­ci? 

On když na plac vejde Jiří Bartoška, tak i ty zví­řa­ta začnou poslou­chat…

Jakou obra­zo­vou kon­cep­ci jste s kame­ra­ma­ny Vladimírem Holomkem a Petrem Koblovským zvo­li­li?

Že nebu­de­me honit moc zají­ců a bude­me se bez zby­teč­ných efek­tů sou­stře­dit na vyprá­vě­ní naše­ho pří­bě­hu. Neměl jsem pře­hna­né ambi­ce, pokud budou divá­ci rozu­mět posta­vám, tak budu úpl­ně spo­ko­je­ný.

Jak jste obje­vi­li hlav­ní fil­mo­vé loka­ce (atrak­tiv­ní kra­ji­nu na jih od Prahy a pro­stře­dí tří řek Vltavy, Berounky a Sázavy) a jak dlou­ho jste zde toči­li?

To je oblast, kte­rá je fakt krás­ná, měl jsem ji pro­jež­dě­nou na kole. Natáčeli jsme tři­cet dnů v prů­bě­hu šes­ti extrém­ně tro­pic­kých týd­nů loni v létě. Počasí bylo fakt pekel­né. Do toho Jiří Bartoška musel podá­vat extrém­ní spor­tov­ní výko­ny - jako je chůze do kop­ce či jíz­da na kole. Ani jed­no z toho nezkou­šel mini­mál­ně od revo­lu­ce.

Jakou hud­bu jste vybra­li pro film?

Hudbu sklá­dá i nahrá­vá Jan P. Muchow a je to hod­ně o kyta­rách. Na prv­ní poslech nemá s kome­dií nic spo­leč­né­ho, ani s vel­mi čer­nou kome­dií, hud­ba je asi tak vese­lá jako muzi­ka Neila Younga v Jarmuschově exis­ten­ci­ál­ním dra­ma­tu Dead Man. Ale Honza si vytvo­řil něja­ký vztah k naší hlav­ní posta­vě a toho poci­tu se drží. Hodně jsme o tom mlu­vi­li a já jsem uvě­řil, že v tom má prav­du.

 V čem Vám vyho­vu­je žánr tragi­ko­me­die?

Vždyť to je pří­stup k živo­tu, kte­rý v téhle zemi dlou­ho­do­bě pro­vo­zu­je­me. Není to pře­ce náho­da, že to je zdej­ší pře­va­žu­jí­cí žánr. Nejvíc odpo­ví­dá rea­li­tě. Američanům slu­ší tako­vé ty vel­ké morál­ní pří­běhy, defi­nu­jí­cí základ­ní lid­ské hod­no­ty, ale my bychom s nimi byli - pros­tě tragi­ko­mič­tí.

Teorie tyg­ra se s nad­sáz­kou a humo­rem zabý­vá exis­ten­ci­ál­ní­mi téma­ty: revoltou a part­ner­ský­mi vzta­hy, hle­dá­ním smys­lu živo­ta a štěs­tí, hra­ni­ce­mi lid­ské svo­bo­dy. Jak tyto věci vní­má­te v živo­tě Vy osob­ně?

No je to pře­ce straš­ně důle­ži­té! Partnerské vzta­hy jsou důle­ži­té a svo­bo­da ješ­tě víc. Tak je potře­ba zkou­mat, jak by to moh­lo jít dohro­ma­dy.  Kdybychom řeši­li oprav­do­vou exis­ten­ci­ál­ní nesvo­bo­du, pře­ži­tí, hlad či vál­ku, jis­tě bychom na tyto luxus­ní pro­blémy rych­le zapo­mně­li. Ale v kom­fort­ní situ­a­ci, v jaké, zaplať pám­bů, zatím jsme, je téma svo­bo­dy v part­ner­ském vzta­hu jed­no z nej­za­jí­ma­věj­ších.

Pokud bys­te měl nalá­kat divá­ky do kina, co můžou od Teorie tyg­ra oče­ká­vat?

Že uvi­dí pří­běh dosta­teč­ně nejed­no­znač­ný, aby se o něj násled­ně moh­li pěk­ně pohá­dat.

Jaké jsou Vaše dal­ší fil­mo­vé plá­ny?

Dva tři námě­ty mám, ale rea­lis­tic­ky vza­to, napřed si musím počkat, kolik divá­ků při­lá­ká ten­to film a zda mám vůbec něja­ké dal­ší fil­mo­vé plá­ny mít.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup

Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Teroristka (2019)16. listopadu 2020 Teroristka (2019)  Film Radka Bajgara Teroristka se odehrává v autorově (patrně) oblíbeném kraji, na brdských Hřebenech. Máme tu tedy opět malebné záběry s krásnými pohledy do údolí apod., však to znáte […] Posted in Retro filmové recenze
  • Teorie tygra nabízí moudra pro oslabené kocourky24. června 2019 Teorie tygra nabízí moudra pro oslabené kocourky Příběh stárnoucího zvěrolékaře Jana, který si najednou uvědomí, že mu do života mluví jeho žena víc, než si to vlastně přeje, je pro duši i mysl nenáročnou podívanou. Od počátku jsou […] Posted in Retro filmové recenze
  • RADEK BAJGAR (1962), režisér a scenárista4. dubna 2019 RADEK BAJGAR (1962), režisér a scenárista Narozen v Kroměříži. Vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (obor všeobecná medicína), v oboru pracoval do roku 1989. Od 1990 působil jako novinář - reportér časopisu […] Posted in Rozhovory
  • Teroristka - O FILMU4. dubna 2019 Teroristka - O FILMU Komedie Teroristka je příběhem učitelky v důchodu, která celý život učila žáky, že základem všeho je slušnost a násilí nic neřeší. Jenže zjistí, že přesně na to gauneři spoléhají. […] Posted in Filmové premiéry
  • Teroristka - Na každou svini jednou dojde4. dubna 2019 Teroristka - Na každou svini jednou dojde Tak nějak by se dal stručně shrnout příběh o jednom zlém Machovi a hodné učitelce Marii ve filmu Teroristka. Marie je slušná osoba, která by ráda dožila svůj život tam, kde žijí její […] Posted in Filmové recenze
  • Teroristka29. března 2019 Teroristka Fotky z tiskové konference 28.3.2019. Posted in Galerie
  • Tisková konference s Teroristkou proběhla v pohodě28. března 2019 Tisková konference s Teroristkou proběhla v pohodě Na novinářské projekci a následné tiskové konferenci představili tvůrci nový film s názvem “Teroristka“. Hlavní roli učitelky v důchodu, které se rozhodne k neobvyklému životnímu kroku, […] Posted in Filmové premiéry
  • Teroristka28. března 2019 Teroristka Dvě videa z dnešní novinářské konference. https://youtu.be/k3Vok0gVUms https://youtu.be/vsoIN5yQkD4 Posted in Videa
  • Padla první klapka černé komedie Teroristka s Ivou Janžurovou v hlavní roli16. srpna 2018 Padla první klapka černé komedie Teroristka s Ivou Janžurovou v hlavní roli V druhé polovině srpna a v září se uskuteční natáčení české černé komedie Teroristka režiséra a scenáristy Radka Bajgara (Teorie tygra). Černá komedie vypráví o učitelce v důchodu v podání […] Posted in Články
  • Teorie tygra - O FILMU31. března 2016 Teorie tygra - O FILMU Veterinář Jan (Jiří Bartoška) už toho má dost. Poslední kapkou je smrt tchána, kterému taky došly síly a trpělivost. Babička (Iva Janžurová) totiž vždy rozhodovala o jeho životě, stáří, a […] Posted in Speciály

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,89896 s | počet dotazů: 257 | paměť: 72294 KB. | 04.05.2024 - 01:38:14