Jurský svět | Jurassic World [85%]

Původní Jurský park byl ve své době zje­ve­ním. Revoluční sní­mek nejen že ovliv­nil gene­ra­ce dospí­va­jí­cích ale také se nadob­ro zapsal do fil­mař­ských dějin hod­ně tuč­ným pís­mem hned z něko­li­ka důvo­dů. Jeho pokra­čo­vá­ní už tako­vou díru do svě­ta neu­dě­la­ly a čtr­náct let se o dal­ším pokra­čo­vá­ní jen mlu­vi­lo. Nicméně dneš­ním dnem vstu­pu­je Jurský svět do kin a nemá před sebou leh­ký úkol - odů­vod­nit svo­ji exis­ten­ci a sta­nout po boku výbor­né jed­nič­ky i přes­to, že jako ona nepři­ná­ší žád­nou revo­luč­ní tech­no­lo­gic­kou pará­dič­ku. Musím ovšem říct, že přes nepří­liš osl­ni­vé trai­le­ry a moji znač­nou skep­si je Jurský svět po pro­jek­ci rázem jed­ním z nej­za­jí­ma­věj­ších fil­mů letoš­ní­ho roku...   

Léta poté, co původ­ní Jurský park Johna Hammonda díky tragé­dii skon­čil, na ost­ro­vě Isla Nublar bylo o dese­ti­le­tí poz­dě­ji posta­ve­no nové stře­dis­ko, násle­du­jí­cí jeho odkaz. Zábavní park Jurský svět však od své­ho dokon­če­ní v roce 2004 začal poma­lu při­chá­zet o své zákaz­ní­ky a tak se oddě­le­ní spo­leč­nos­ti InGen roz­hod­lo pro rok 2015 při­pra­vit pro své návštěv­ní­ky novou atrak­ci. Prvního gene­tic­ky vyšlech­tě­né­ho hyb­ri­da, kte­rý je kom­bi­na­cí hned něko­li­ka dru­hů dino­sau­rů, včet­ně Tyrannosaura. Když je však nový výběh pro toho­to uni­kát­ní­ho tvo­ra téměř dokon­čen, dochá­zí k neho­dě a ten­to dino­sau­rus, jedi­ný své­ho dru­hu, uni­ká ze zaje­tí do uza­vře­né­ho pro­sto­ru ost­ro­va, kte­rý však dělí od pro­sto­ru par­ku jen něko­lik kilo­me­t­rů. A v par­ku je prá­vě více jak dva­cet tisíc netu­ší­cích návštěv­ní­ků... 

Trochu si teď musím tady ote­vře­ně nasy­pat pomy­sl­ný popel na hla­vu. Vážně jsem totiž až do samot­né pro­jek­ce nevě­řil, že se tvůr­cům poda­ří tuto kva­li­ta­tiv­ně sko­mí­ra­jí­cí znač­ku nakop­nout způ­so­bem, že by dal nový díl vzpo­me­nout na kva­li­ty dílu prv­ní­ho. O to vět­ší mě čeka­lo v sále kina pře­kva­pe­ní, když se Colin Trevorrow (coby nová­ček na poli bloc­kbus­te­rů) vytá­hl s tak parád­ní dvou­ho­di­nov­kou, že mě donu­ti­la zavzpo­mí­nat na poci­ty z prv­ní­ho shléd­nu­tí původ­ní­ho Jurského par­ku, i když se v jádru jed­ná o tro­chu odliš­ný film od svých před­chůd­ců. 

To zají­ma­vé zde je pře­de­vším to, že si film bere své pře­de­šlé díly za inspi­ra­cí, ovšem sna­ží se stát vzpří­me­ně na vlast­ních nohou. Navíc je zde pří­mé napo­je­ní na pří­běh prv­ní­ho fil­mu, na kte­rý je tu něko­li­krát odka­zo­vá­no tak pří­jem­ně a nápa­di­tě, že vás doslo­va zapla­ví vlna nos­tal­gie, pokud máte k prv­ní­mu dílu vře­lej­ší vztah, nebo jej pova­žu­je­te za jeden z nej­zá­sad­něj­ších fil­mů své­ho dět­ství (jako je tomu tře­ba u mojí oso­by). Nechtělo se mi věřit, že celo­di­gi­tál­ní (až na jed­nu výjim­ku) film bude podob­né­ho výsled­né­ho dojmu scho­pen (byť digi­tál­ní tri­ky v někte­rých scé­nách nejsou úpl­ně na jed­nič­ku). Hlavně totiž posta­vy zde fun­gu­jí opět vel­mi dob­ře, Chris Pratt je v hlav­ní roli parád­ní, Bryce Dallas Howard jako lehce naiv­ní tetička/ředitelka par­ku fun­gu­je také spo­leh­li­vě a Irrfan Khan jako poně­kud oso­bi­tý vlast­ník par­ku si svůj čas ve fil­mu také zaslou­ží. Především ovšem dět­ské cha­rak­te­ry nejsou upiš­tě­né otrav­né cha­rak­te­ry ale doce­la sym­pa­tic­ká dvoj­ka, kte­rá vám v rám­ci mož­nos­tí postu­pem nara­ti­vu při­ros­te k srd­ci (ačko­liv je jejich vývoj sta­věn na čis­tě ste­re­o­typ­ních a kla­sic­kých pro­blé­mech - roz­vod rodi­čů, bon­ding odci­ze­ných bra­trů atp.). 

Audiovizuálně se pak jed­ná o hod­ně solid­ní zále­ži­tost (až na zmí­ně­né slab­ší momen­ty tri­kař­ské­ho týmu), kte­rá hod­ně sta­ví na vizu­ál­ních odka­zech pře­de­vším na prv­ní díl a tak má pro fanouš­ky série o jed­nu při­da­nou úro­veň navíc. Hudebně se navíc Michael Giacchino opí­rá o původ­ní kom­po­zi­ci Johna Williamse a tak se kro­mě pově­do­mých a kla­sic­kých moti­vů obje­ví ve fil­mu i něko­lik nových avšak plně ctí­cích odkaz série. 

Ve výsled­ném pohle­du je tak Jurský svět jed­no­znač­ně výraz­ným pře­kva­pe­ním, kte­ré se svý­mi kva­li­ta­mi posu­nu­je rázem k nej­lep­ším sním­kům, kte­ré kino­dis­tri­buce letos nabíd­la. Poctivé roz­ší­ře­ní káno­nu série, kte­ré po dvou slab­ších dílech posu­nu­je sérii opět sérii mezi eli­tu. Zábavné, mís­ty akč­ní, mís­ty pře­mýš­li­vé, mís­ty naiv­ní a pří­mo­ča­ré, přes­to věr­né tomu, co v roce 1993 Steven Spielberg svým fil­mem odstar­to­val. Pokud pat­ří­te mezi lidi, kte­rým Jurský park uča­ro­val, s návště­vou kina neo­tá­lej­te ani na moment. Tohle je pokra­čo­vá­ní hod­né odka­zu prv­ní­ho dílu, a to i přes­to, že nepři­ná­ší v žád­ném z ohle­dů nic revo­luč­ní­ho. Jen nabí­zí prvotříd­ní sequel, kte­rý ve všech ohle­dech napl­ňu­je ty správ­né hod­no­ty ide­ál­ní­ho let­ní­ho bloc­kbus­te­ru.