RECENZE – Ranní přání

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Autorka: Natascha Lusenti

Překlad: Alena Jíchová

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydá­ní v ČR: 2019

Počet stran: 224

ISBN: 978-80-7546-195-7

Emilia je mla­dá dív­ka, kte­rá se scho­vá­vá za dlou­hou ofi­nou svých vla­sů. Jako by si tím závě­sem z vla­sů při­pa­da­la chrá­ně­ná před oko­lím. Miluje bar­vy. Každá má pro ni zvlášt­ní význam. Emilia byla nuce­na opus­tit svou prá­ci a vrá­ti­la se do své­ho rod­né­ho měs­ta. Kamarádka jí na rok pře­ne­cha­la svůj nájem­ní byt v jed­nom kon­do­mi­niu, pro­to­že sama odle­tě­la do Texasu. Emilia nemá žád­ný náby­tek, zato má dvě koč­ky, Lú a kocou­ra Lea. S oby­va­te­li domu se nesží­vá lehce, při­tom tolik tou­ží po pří­z­ni a přá­tel­ství. Jak to ale změ­nit k lep­ší­mu? Dívka začne psát krát­ké pří­běhy a kaž­dé ráno je vyvě­sí na spo­leč­nou nástěn­ku. Třeba se díky nim s někým sezná­mí? Je zvě­da­vá, zda lidé budou vůbec na její psa­ní rea­go­vat.

Se dvě­ma oby­va­te­li domu si poté oprav­du poro­zu­mí. Stařičká Gina, kte­rá žije již spous­tu let sama, se sta­ne Emiliinou nej­lep­ší pří­tel­ky­ní a malý Nicolo vel­ký kama­rád. Zato s jeho otcem si rozu­mí o to méně. Nový začá­tek v novém bytě není pro Emilii tedy vůbec jed­no­du­chý.

Musím při­znat, že jsem se do kni­hy vel­mi těž­ko začí­ta­la. Chvílemi mi při­pa­da­lo, že ani nečtu román, ale spíš něja­ké tako­vé útrž­ky pří­bě­hu na sebe nale­pe­né. Autorka píše až tako­vým lehce poe­tic­kým sty­lem, což mi také úpl­ně nesed­lo. Měla jsem to s kni­hou troš­ku jako na hou­pač­ce. Chvílemi se mi čet­la moc dob­ře, začet­la jsem se, dojí­ma­la se nad přá­tel­ství mla­dé dív­ky a sta­ré paní, a vzá­pě­tí jsem měla pocit, že je to vlast­ně ztrá­ta času a pří­běh mi vůbec nic nedá­vá. Ranní přá­ní je tako­vá zvlášt­ní kni­ha. Na jed­nu stra­nu obsa­hu­je spous­tu krás­ných myš­le­nek, na dru­hou stra­nu jsem měla pocit, že kdy­bych nedo­čet­la, o nic nepři­jdu. Dočetla jsem. A konec? Jak jsem od kni­hy oče­ká­va­la něco jiné­ho, tak stej­ně jsem čeka­la troš­ku jiný konec. Prostě jsem z pří­bě­hu spí­še roz­pa­či­tá a mys­lím, že autor­ka by se měla asi držet spí­še mode­ro­vá­ní, pokud je v něm dob­rá. Ano, napsa­la román, spl­ni­la si sen, ale mys­lím, že nás čte­ná­ře to nijak zvlášť neo­bo­ha­ti­lo.

Natascha Lusenti žije v Miláně. Její hlas mohou sly­šet poslu­cha­či Radia2 již šest let v ran­ním vysí­lá­ní. Den star­tu­je nesmír­ně popu­lár­ním blo­kem Probouzení. Svou kari­é­ru zača­la v tis­ko­vých médi­ích, poté pra­co­va­la v tele­vi­zi jako redak­tor­ka, mode­rá­tor­ka a scé­nárist­ka. Jejím dět­ským snem bylo napsat román a ani nedou­fa­la, že se jí její přá­ní spl­ní. Ranní přá­ní ‚její prv­ní román, je spl­ně­ním toho­to dět­ské­ho snu.

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku vel­mi děku­ji nakla­da­tel­ství Fortuna Libri. Knihu může­te zakou­pit zde.